Novinářka Petra Procházková asi reinkarnovala z pohádkáře Hanse Christiana Andersena na autorku sci fi článků a starých bajek lidových. Ostatně má svůj vzor v Jaromíru Štětinovi. Jsou to prý ti dva spisovatelé, kteří také umí to, co viděli a slyšeli, jasně a jednoznačně tlumočit. Kdo ty dva zná, může se vsadit, že lepší pohádkáře svět neviděl. Až na tu jasnou jednoznačnost, ale k čemu by jim byla literární licence a fabulace…? Včera Petra opět perlila; prý tajný „Ruský plán na rozbití Ukrajiny“…

Publicista Břetislav Olšer

Tak si připomeňme dávné děje; se Štětinou jsem se setkal náhodou na počátku 90. let u jednoho baru na Ruzyňském letišti; zřejmě odlétal do Moskvy, kde žil jako novinář Lidových novin, České televize a agentury Epicentrum, já se chystal jen do Kyjeva. Deset roků Štětina v Moskvě pracoval, kamarádil se s “kágébáky”; on StB, oni KGB, padouch nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina. Pochází z buržoazně-komunistického prostředí. Jeho babička byla zakládající členkou KSČ, jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně, kde si, jak sám tvrdí, jako mladý Jaromír jednou potřásl rukou s Mao Ce-Tungem. V roce 1965 podal Jaromír Štětina přihlášku do KSČ a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické.

„Jsem na své fakultní pražskojarní členství v KSČ docela pyšný. Jako studentští vůdci jsme se snažili o prosazení tržního hospodářství, odstranění cenzury a zavedeni parlamentního systému bez vedoucí úlohy jedné strany. Naše snahy ukončila okupace Československa sovětskou armádou. Ta nám také ukázala naši intelektuální nedostatečnost: Myšlenka, že lze komunismus reformovat, byla chybná…“ řekl, asi netušil, že bude jednou europoslancem. Podle údajů z MV, členem (ne kandidátem) KSČ byl již od roku 1965; od 11. května 1973 byl veden v Evidenci zájmových osob StB…

Petra Procházková jako zahraniční korespondentka v Moskvě založila spolu s Jaromírem Štětinou soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, jež se specializuje na práci v krizových oblastech.

Pak přerušila zpravodajskou práci a  humanitární práci v Grozném, kde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. Pro svoji nepohodlnost v očích ruských úřadů byla z Ruska vyhoštěna… Z jakých zdrojů byly její příjmy? Podávala zprávy a svědectví o konfliktech z oblastí Gruzie, Čečenska, Afghánistánu, odkud pochází i její manžel Paikara. Má s ním syna Zafara…. Holt, koho chleba jí, toho píseň zpívá; intonace není rozhodující…

Před několika dny opět bodovala v ČT, když řekla, že na Majdanu byly desetitisíce lidí, ale ruská kamera si vzala pouhé tři hajlující, aby z toho natočila propagandistickou reportáž. Asi nevěděla, že Kyjevem pochodovala též početná pár tisíc hlav čítající demonstrace na počest Stepana Bandera; v uniformách Banderovců, s jejich trojzubcem i s výkřiky: smrt Rusku a tak dál. Demonstranti si připomínali Banderovo období, kdy jeho UPA vyvraždila asi sto tisíc Poláků i volyňských Čechů. Trhla si svým vystoupením náramnou ostudu, stejnou, jako když ji doběhl před lety prezident Gruzie.Gauner a blázen Saakašvili nechal odvysílat fiktivní reportáž o ruské invazi do Gruzie a o svém zabití, kterou uvedla gruzínská televize Imedi.

V tomto paskvilu skuteční novináři zastavují skutečné a nic zlého netušící diplomaty, kteří vycházejí z budovy ministerstva zahraničí, kde měli jakoby konzultovat postup po napadení Gruzie. Výsledky údajných jednání pak, aniž tuší podraz, na mikrofon komentují. Stejně jako Petra Procházková: „Západní svět má možnosti, jak potrestat Rusko za agresi v Gruzii,” řekla tenkrát v reakci na fiktivní televizní reportáž“ “Od mezinárodní izolace přes ekonomické sankce až po přerušení diplomatických styků. Například zrušení olympiády v Soči v roce 2012 by mělo být naprostou samozřejmostí.” Jak by asi dnes po „provalení“ nechutné fikce z roku 2008 reagovala tato zvláštní novinářka? Ta samá, co raději minulý týden roku 2015 alibisticky tvrdila, že se přesně neví, kdo na Majdanu střílel, ale jak zná Rusy, určitě to byli oni… To mají za to; přece ji vyhostili…

A o čem byla ona skandální gruzínská reportáž? Bylo v ní mj. uvedeno: “Dnes ráno byl v Cchinvali spáchán atentát na hlavu Jižní Osetie Eduarda Kokojtyho, po kterém ruská vojska vtrhla do Gruzie,” uvedla bez varování televize Imedi. Po několika minutách přinesla další zprávu, že prezident Saakašvili padl a šéfem “lidové vlády” se stala Nino Burdžanadzeová, vedoucí představitelka gruzínské opozice. Informaci komentátora doprovázely záběry válečných operací a lidí prchajících z Tbilisi.

Až po skončení půlhodinového pořadu hlasatel oznámil, že šlo o “speciální reportáž o možném vývoji událostí”. Kdoví, jak reagovala “novinářka”, kdy svět obletěly skandální záběry útočících ruských tanků a pohřeb Saakašviliho. Co řekla na děsivou fikci i zneužití mnohých výpovědí velvyslanců…? Nic. Za to se ozvali diplomaté: „Bohužel to mělo negativní vliv na pověst vaší stanice Imedi a vyvolalo to otázky, které musí bezodkladně projednat Gruzínská národní komise pro komunikaci,“ shrnuli fiktivní televizní vysílání diplomaté a žádali o okamžité dementi.

Byly totiž zneužity také záběry českého ambasadora v Tbilisi Ivana Jestřába, britského velvyslance Denise Keefea a jejich francouzského kolegy Érika Fourniera. Imedi v reportáži použila jejich dřívější vystoupení a zasadila je do kontextu zprávy o údajném napadení země Ruskem. Pobouření tímto podvodem byli také ostatní zneužití velvyslanci. Jen Petra Procházková ne…  Zachovala ledový klid studené války. Co řekla na děsivou fikci i zneužití mnohých výpovědí velvyslanců…? Znovu nic… Navíc má hledaný policí pro podvody exprezident Gruzie dál schizofrenii; Putin se údajně nespokojí pouze s Ukrajinou, po něm bude Moldavsko a pobaltské státy, protože jeho hlavním cílem je zničit NATO a poškodit Spojené státy, prohlašuje…

Včerejší Lidové noviny v duchu zřejmě zavedeného novinářského šlendriánu přinesly další „bombu“ Petry Procházkové pod názvem: „Ruský plán na rozbití Ukrajiny“. Opět bombastické zvěsti; momentální dělení Ukrajiny je podle „ruských“ novinářů z opozičního, eufemisticky nazvaného nezávislého listu Novaja gazeta, který zčásti vlastní bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov, součástí dlouhodobého ruského plánu. Jak tvrdí zástupce šéfredaktora Andrej Lipskij; dokazuje to analýza zveřejněná v jeho listu.

Avšak ouha; další sci fi Procházkové, resp. její tvrzení, že se na vzniku dokumentu podílel Konstantin Malofějev, který působil rovněž při anexi Krymu a financoval soukromou armádu Igora Girkina, byl prachobyčejný blaf. Sám Malofějev se od „tajného dokumentu“ prostřednictvím Echa Moskvykategoricky distancoval. Navíc prokázal, že inkriminovaný text obsahuje striktní mocenský cynismus a nesmyslné geopolitické i ekonomické argumenty pro rozbití Ukrajiny. Schází hlavně četné historické a ideologické odkazy; Malofějev je totiž pravoslavný fundamentalista, jenž by si taková fakta rozhodně nenechal ujít…

Že by nositelka tuctu našich nejprestižnějších novinářských cen opět nalítla na mediální boudu, nebo snad to byl něčí záměr? Vedle dalších obsahových i významových „nepřístojností“ je zde ještě totiž opětovně do oka bijící bota; proč tolik halasně zveřejňovaný „plán na rozbití Ukrajiny“ jednoznačně svaluje odpovědnost na Západ, nehledě ke skutečnosti, že na Západě prokazatelně nikdy neexistoval záměr Ukrajinu dělit, naopak; heslo znělo: Celistvost pod dohledem USA, NATO, CIA a EU. Údajná „geopolitická intrika“ je tedy výmysl od A do Z, přestože v Gorbačovově znavené a Reaganem zavirované hlavě taková propaganda hypoteticky mohla zrát…

V článku je zcela patrná snaha Procházkové po bulvární senzacechtivosti, když v křeči rádoby spisovatelských manýr, ke štěstí jí chyběl jen pohřeb Putina, mj. píše:…“V dokumentu (z doby glasnosti a perestrojky) je popsán krok za krokem postup Moskvy vůči Ukrajině. Jde například o rady, jak organizovat a podporovat proruské demonstrace občanů, jak zajistit logistiku, která měla pomoci nově vznikajícím separatistickým skupinám rozšiřovat činnost. Plán vychází z vynikající znalosti situace a rozhodně nepočítá s tím, že bude ihned část Ukrajiny připojena k Rusku, tak, jako se to mnohem později povedlo s Krymem…“

Ani závěr této bajky nezní o nic míň bulvárněji: …“Stejně překvapivé je, že v dokumentu nezní zdaleka tak hlasitě obava z rozšíření NATO. Naopak. Hrozba pro Rusy je na východě. Rusko se obává, že bude z chabě osídlené Sibiře vytlačeno Číňany. A hustě osídlené ukrajinské oblasti by zřejmě částečně – není jasné jak – přesunulo do svých východních pustin…“

Inu. další „procházková“ fantasmagorie navíc silně připomíná syrovost děl Jacka Londona z Klondike a jeho Démon alkohol… Takže, vzhůru za hrdinným Stepanem Banderou na Majdan…

Zdroj: Blog autora