„Mí drazí Američané, jsem potěšen, že vám mohu oznámit, že jsem podepsal nařízení, který staví Rusko mimo zákon jednou provždy. Za pět minut začneme s bombardováním (pozn. Ruska).“ (Ronald Reagan; větu pronesl žertem)

„Aby se zabránilo útoku na USA, Spojené státy udržují nepřetržitě ve vzduchu letouny B-52. Každý bombardér nese bomby o celkové síle 50 megatun. Je to 16krát ničivější síla než všechny bomby vybuchlé ve 2. světové válce.“ (citát z filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu /USA, 1964/)

Fjodor Ivanovič Ťutčev napsal, že „Rozumem Rusko nepochopíte, metrem nezměříte. Rusko má zvláštní ráz. Pochopíte, až v něj uvěříte“. Roku 1939 Winston Churchill dodal: „Rusko je hádanka v hávu záhady obestřené tajemstvím.“ Konečně Samuel P. Huntington v knize Střet civilizací Rusko pojímá právě jako samostatnou civilizaci. Všechno „jiné“ (z hlediska Západu/ Hollywoodu), tak trochu „tajemné“ a „nepochopitelné“ vyvolává předvídatelné reakce. Známe to jinak ze základní školy. Například jakmile je spolužák (metafora pro Rusko) trochu „jiný“, pak je-li slabý, stane se z něj otloukánek. Je-li však silný, začnou se ho všichni bát.

​Odsud vyplývá, že je-li Rusko (zdánlivě) slabé – smějí se mu, případně na něj útočí, dokonce i vojensky; Adolf Hitler či Napoleon by asi nenapadli Rusko s tím, že z něj pak budou utíkat. Nevyšlo jim to. Kdykoli ale Rusko posílí, vyvstane obraz ruského medvěda, který se sápe do Evropy. Jaká je však realita? Letmo připomínáme historickou reálii (nejedná se o fikci), a sice invazi 14 států do Ruska v letech 1918-1920. Lze se o ní dočíst např. v knize Velké spiknutí od Michaela Sayerse a Alberta E. Kahna, která v anglickém originále jako The Great Conspiracy Against Russia byla vydána v New Yorku roku 1946. Připomíná-li se tedy donekonečna operace Dunaj (1968), proč se mlčí o oněch 14 státech (mezi nimi byl kontingent československých legií), které v Rusku prováděly bojové operace?

„Je lepší nikoho (rozuměj Rusko) do kouta netlačit“ (Vladimír Putin)

Vladimír Putin ve filmu „Putin“ formuloval varování, že je nebezpečné zahánět kohokoli do kouta. Subjekt zahnaný do kouta může reagovat jediným způsobem – útokem. Z výroku ruského prezidenta plyne poselství, že bude-li se stupňovat protiruská nálada (rusofobie) živená západními politiky a filmovou propagandou, dobře to zřejmě neskončí. Neskončí to dobře pro nikoho. Je velice zajímavé, že toto si uvědomil americký kinematograf, který v 60. letech představil dva zajímavé filmy, které je možné zhlédnout přinejmenším na kanále YouTube.

Oba snímky jsou inspirovány knihou Hermana Kahna „Přemýšlení o nemyslitelném“. U nás publikace vyšla v Našem vojsku roku 1966. Anglický originál „Thinking about the Unthinkable“ vydalo nakladatelství Weidenfeld and Nicolson v Londýně roku 1962. Kahnova kniha je předně analýzou, jak by mohl vypadat jaderný konflikt mezi USA a SSSR (Ruskem). Dnes vidíme, že je v korelaci mezi vojenským plánováním a metaforou, již ve filmu „Putin“ použil Vladimír Vladimírovič: „Šel jsem po schodech dolů. Spatřil jsem krysu, začal jsem ji honit. Zahnal jsem ji do jakéhosi kouta. Krysa se však otočila a rozběhla se za mnou. Více než to: Skákala z patra do patra, jak se snažila mi skočit na hlavu.“ Tento osobní zážitek z Putinova dětství má ilustrovat, že subjekt, který je nucen se bránit, nakonec přejde do útoku… (Posilování averze proti Rusku může mít pro Západ negativní důsledky)

Kahnova kniha inspirovala Hollywood, který natočil tři již klasické snímky, jež stojí za to vidět. Jsou jimi: Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (Dr. Strangelove/USA, 1964), dále Selhání vyloučeno (Fail-Safe/USA, 1964) a Den poté (The Day After/USA, 1983). Všechny tři snímky ukazují, že série nedorozumění, omylů a chyb může spustit ničivý jaderný konflikt, který jednak nepůjde odvolat a jehož následky mohou být zadruhé pro lidstvo zničující. Vladimír Putin v posledních letech nejen, že varuje před tím, aby se zaháněly vybrané státy do kouta (Rusko), varuje také před tím, co zřetelně vyplývá z právě citovaných amerických filmových titulů, totiž že osudové vojenské selhání zdaleka není vyloučeno, že může vyústit z nekompetentních rozhodnutí, tzn. jaderný konflikt. Nekompetence („lidský faktor“) je zřejmě fenomén, který může politický glóbus Země změnit toliko v radioaktivní poušť. Tento komplex souvislostí Putin shrnul do věty „Poslouchejte nás nyní (послушайте сейчас)“, již pronesl v březnu 2018 ve své řeči Federálnímu shromáždění Ruské federace. Putin tehdy představil nové ruské zbraně. Stále zde jasně vidíme úvahu o tom, že zahnaný subjekt do kouta se bude bránit. Pokud se budou bránit Rusové, zuby a nehty to rozhodně nebude.

„[…] Kdybychom dokázali zorganizovat masivní útok (na Rusy), na všechny jejich letiště a raketová sila, měli bychom jedinečnou možnost nachytat je se staženými kalhotami…“ (Generál Buck Turgidson ve filmu Dr. Divnoláska)

Ve filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu se zblázní velitel burpelsonské letecké základny brigádní generál Jak D. Ripper (pozn. umělecká narážka na slavného Jacka Rozparovače). Tento částečně satirický film daroval Vladimiru Putinovi režisér Oliver Stone na DVD, bylo to během jeho reportáže s Putinem (Svět podle Putina/The Putin Interviews/USA, 2017/). Filmový velitel základny na základě své psychotické protiruské mánie dojde k bludnému přesvědčení, že USA jsou ve válce s SSSR (Ruskem). Využije nedokonalosti amerického systému řízení, obejde všechny výše stojící šarže a nařídí bombardérům 842 eskadry, aby vzlétly shodit jaderný „náklad“ na sovětské cíle. Mezitím se zabarikáduje ve své pracovně a ochraně základny nařídí, aby střílela na vše živé, co se přiblíží na vzdálenost 200 metrů. Rusové jsou totiž dle Rippera schopni přijít i v amerických uniformách a hovořit jako Američané.

Mezitím prezident USA (v podání slavného Petra Sellerse, pamatujete na komisaře Clouseaua?) je informován, že letouny již nejdou technicky odvolat. Do Pentagonu je povolán sovětský velvyslanec; ambasador Alexej Sadesky, US prezident Merkin Muffley, všichni přítomní generálové se snaží najít řešení situace. Američané se horkou linkou spojí s představitelem SSSR, jsou připraveni poskytnout Sovětům informace, jak americká letadla sestřelit. Ripper se nakonec zastřelí, všechna letadla, až na jedno, se podaří odvolat. Jednomu bombardéru se podaří na SSSR shodit bombu. Spouští se sovětská automatická zbraň jaderné odplaty. Na závěr filmu vidíme jaderný výbuch, do něhož zní písnička stále žijící britské pěvecké legendy Very Lynn (má více jak 100 roků) – „Dokud se nesejdeme (Till We Meet Again)“.

Film Dr. Divnoláska (postava Divnolásky je bývalý nacista, nyní poradce Pentagonu) jakož i film Selhání vyloučeno jsou inspirovány knihou Petra Bryanta „Rudý poplach“ (Red Alert), která vyšla ve Velké Británii v roce 1958. Námět vychází částečně ze skutečné události. Fiktivní postavu brigádního generála Rippera inspiroval totiž skutečný ministr obrany USA, který regulérně zešílel, a jenž ještě v nemocnici křičel, že Rusové přichází a jsou všude: „The Russians are coming. The Russians are coming. They're right around. I've seen Russian soldiers.“ James Forrestal ukončil svůj život tak, že vyskočil z okna!

„Rusové jsou špatní tím, že vůbec jsou“ (film Fail-Safe)

Film Fail-Safe neboli Selhání vyloučeno je vlastně o tomtéž, o čem vypráví film Dr. Divnoláska, kromě začátku a závěru. V Selhání vyloučeno se jedno US letadlo nepodaří odvolat, to pak shodí jadernou bombu na Moskvu. Americký prezident, tentokrát v podání herce Henryho Fondy (herec kdysi navštívil Karlovarský festival) se v rámci „omluvy“ Sovětům rozhodne shodit vlastní americkou jadernou bombu na město New York, to aby Sověti viděli, že se Američané spletli a že ve skutečnosti nepodnikají plánovaný útok na SSSR, že nechtějí vyvolat 3. světovou válku, že je jim to všechno velmi „líto“. Film Fail-Safe začíná ještě neuvěřitelněji než film Dr. Divnoláska. Zde odkazujeme na varování Vladimira Putina o nekompetenci. Ve Fail-Safe se na začátku splete výpočetní stroj. Chyba v počítači je zároveň i to, o čem píše Herman Kahn, viz výše. Kahn bohužel ještě dodává, že když k takové chybě dojde, chybující strana bude zvažovat, že nezbývá než zasypat protivníka zbytkem jaderného arzenálu, aby se tím minimalizovaly škody z jaderné odvety.

Oba filmy líčí těžké úvahy a debaty, jak se vyvarovat po selhání ještě větší katastrofy. Selhání vyloučeno (Fail-Safe) je o něco více filozofující o životě a smrti, jaderném konfliktu, než přece jen satiricky koncipovaný snímek Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu.

„[…] Riskovaly by USA zničení Chicaga kvůli záchraně Hamburku? […] Co se to děje se světem? Hlouposti. Hloupost vždy nakonec zvítězí… Ochrání NATO své spojence, když neochránilo Poláky, Čechy či Maďary od komunismu? Amerika nehodí bombu na Rusy, aby ochránila Němce…“ (citát z filmu Den poté/USA, 1983)

Třetí film – Den poté (The Day After) z roku 1983 zachycuje Kansas City a několik farem blízko raketových sil s raketami Minuteman (blízko Whiteman AFB). Film líčí, že nedorozumění v Evropě může vyprovokovat jadernou výměnu mezi USA a SSSR (Ruskem). Tento film se neodvažuje jasně říct, kdo filmovou třetí světovou začal. Ukazuje na osudech lidí přeživších jaderný konflikt – na kterém je neuvěřitelné to, že 3. světová válka by mohla trvat jen cca 2 hodiny, zatímco její dopad minimálně 100 let (viz úvaha o kobaltu G ve filmu Fail-Safe) – nesmyslnost jakékoli nenávisti a xenofobie (rusofobie). Film Den poté hlavně spekuluje o tom, že v případě jaderné války to odnese Evropa, které nikdo nepomůže. Toto je velmi aktuální úvaha i dnes, a sice vzhledem k rostoucímu napětí mezi NATO a Ruskou federací (kumulace zbraňových systému NATO v Pobaltí, Polsku či Rumunsku). Pro milovníky filmu dodáme, že ve filmu Fail-Safe hrál roli tlumočníka Larry Hagman, kterého si pamatujeme s polistopadového vysílání amerického seriálu Dallas (role J. R. Ewinga). Ve filmu Den poté si role střihli také Steve Guttenberg (student Klein); John Lithgow (prof. Huxley). Prvního si pamatujeme z Policejní akademie, druhého ze seriálu Takoví normální mimozemšťané…

Závěrem:

Spojené státy se rozhodly v tomto roce (2019) pozastavit dodržování svých závazků plynoucích z dohody o omezení balistických a raket s plochou dráhou letu středního a krátkého doletu (rusky ДРСМД, anglicky INF Treaty), které mohou nést jaderné hlavice. Rusko se vzápětí odhodlalo k témuž kroku. Američané a SSSR se přitom o moratoriu dohodli v roce 1987 ve Washingtonu. Krach této smlouvy umožňuje vznik jaderného konfliktu způsobem, který líčí americký film The Day After (Den poté). Místo, aby ČT a ostatní televize připomínaly zdařilé americké filmy proti válkám, radši nám v Česku ukazují norský seriál o fiktivní ruské invazi Okupace (Okkuper/Norsko, 2015). Británie zase straší občany polodokumentárním filmem o začátku třetí světové války vyprovokované Ruskou federací: „Třetí světová válka – uvnitř generálního štábu“ (World War Three: Inside The War Room/ Velká Británie, 2016) Neuvěřitelné je, že mezi herci jsou bývalí politici. Tím fiktivní dokument dostává nádech falešné autentičnosti. Nezbývá než věřit, že se diváci seznámí se staršími americkými a britskými snímky, které kdysi přispěly ke snížení mezinárodněpolitického tlaku. Je prakticky hodné politování, že dnes filmová industrie i Hollywood točí filmy destruktivní, jakoby připravující lidi psychologicky na konflikt. Kdo má náladu opačnou, doporučujeme krásnou knihu Raye Bradburyho – „Marťanská kronika“…

„Riskovali bychom totální válku, kdyby SSSR napadl Evropu? […] Jaký by byl postoj Evropanů k ‚omezené‘ nukleární (či velké konvenční) válce na jejich území? (str. 22) […] Je US prezident ochoten riskovat zničení New Yorku při obraně Paříže, Londýna…?“ (Herman Kahn, Přemýšlení o nemyslitelném)

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce