Dvě sběratelky panenek uspořádaly v červnu 2019 pro děti školního tábora Duha (rus. Raduga) 38.ZŠ v Lugansku (LLR) výstavu. Výstava se konala v budově 1.stupně ZŠ. Postupně se na výstavu s odborným výkladem přišly podívat děti ze všech čtyřech oddílů tábora. Sběratelky na výstavu přivezly kolem 300 panenek a dalších hraček (medvídků, pohádkových postaviček aj.) z ukrajinských továren na hračky (Vorošilovgrad-nynější Lugansk, Doněck, Kyjev, Dněpropetrovsk) a několik německých panenek. Ve své sbírce mají i jednu českou panenku, tu ale nepřivezly. Viděli jsme zde nejvyšší panenku Vasilisu, Červenou karkulku, pionýrku, Buratina, Čeburašku, Krokodýla Genu aj. Nejstarší panenka ze sbírky pochází z roku 1910. Děti zaujala chodící panna. Zhlédnout jsme mohli také oblečky na panenky, starý kolovrátek a jízdní kolo. Jedna ze sběratelek vystavovala vlastní produkci hraček. Na výstavě jsme si mohli přečíst historii Vorošilovgradské továrny na hračky s fotografiemi a prohlédnout nabídkový katalog továrny z roku 1980.

Vorošilovgradská továrna začala pracovat v roce 1962. Poptávka po hračkách byla v 60.-70. letech 20.století velmi vysoká. Nákladní vozy z různých oblastí Ukrajiny a z mnoha republik SSSR čekaly uvnitř podniku frontu na hračky. Z celé produkce zůstalo 60% na Ukrajině a 40% putovalo do jiných republik SSSR. V 80.letech 20.století se v této továrně každoročně vyrobilo milion panenek a milion dalších malých hraček. V podniku pracovalo celkem 550 lidí, z toho 200 lidí v pobočném závodu v Brjance.

V SSSR byly velmi přísné normy na výrobu hraček. Přísná kriteria se týkala ekologické bezpečnosti výrobku, designu, estetické i etické stránky, aby nevyvolával v dítěti krutost, násilí, bezcitnost a bezduchost. Proto návrhy hraček vypracovávali modeláři a umělci podniků, nebo byly návrhy podnikům předloženy Zagorským vědeckovýzkumným institutem hraček. Vlastní návrhy byly schvalovány uměleckou radou podniku a odsouhlaseny podniky, které nakupovaly produkci. Poté byl návrh předán Zagorskému institutu hraček a po jeho schválení se hračka mohla začít vyrábět.

V době mé návštěvy zrovna přišla na prohlídku výstavy děvčata ze 4.oddílu (3.-4.třída). A hle-už se na mě usmívalo jedno děvče-Káťa. Loni, při návštěvě české delegace v 38.ZŠ, nám před školou najednou nějaké děvče-právě Káťa ze 2.třídy, přinesla kytici šeříků. Vzápětí další děti. To bylo nečekané a velmi milé, děti na oplátku dostaly od nás pohlednici českého města.

Po prohlídce se děvčata mohla vyfotit s nějakou panenkou. Káťu jsem vyfotil s nejvyšší panenkou, krasavicí Vasilisou. Po děvčatech přišli chlapci z téhož oddílu. Člověk by čekal, že chlapce panenky nebudou zajímat. Ale k překvapení vedoucí oddílu, ředitelky tábora i sběratelek byli chlapci pozornější než děvčata! Velmi je výstava zaujala, o všechno se zajímali. Shodli jsme se potom, že asi právě proto, že to není jejich svět a bylo to pro ně něco nového.

Výstava byla obdivuhodná. Sběratelky mají ve svých sbírkách asi tisíc panenek a rády by založily v Lugansku stálé muzeum panenek. Popřáli jsme jim v tom mnoho zdaru.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR