Zjevilo se mi ve snu a hartusilo, abychom se nechovali jako Buridanův osel, včas se rozhodli ku svému budoucímu prospěchu a vyhnuli se trýznivé smrti hladem. Jak se zdá, mé druhé Já je pragmatické, Koukolík by jej nazval deprivantským, ale také současně připustil, že může být i strategickou výhodou. Nabádá mne k zamyšlení nad postavením našeho(?) národa, předurčeného k rozpuštění v submisivní mase lidstva v NWO, či ještě k něčemu horšímu. Jsme známí tím, že se raději „češíme“, než abychom se těšili z rozvíjení vlastního života v komunitě. Mé druhé Já to ovšem v tomto zcela specifickém případě nevnímá jako nedostatek, spíše naopak. Upřednostňuje uvažování v perspektivách budoucího vývoje a přikazuje eliminaci nebezpečí budoucího propadu do nicotnosti včasným správným rozhodnutím.