Před týdnem jsem si prohlížel fotografii podivné sešlosti – Němcov, držící se za ruku s Tymošenkovou, k níž se láskyplně sklání, a vedle netečně přihlížející Porošenko. Hned se mi vybavila Albrightová, jak se objímá s premiérem Kosova Thacim, kterého bývalá žalobkyně haagského tribunálu Carla del Ponteová v knize “Lov: Já a váleční zločinci” obvinila, že obchodoval s lidskými orgány zavražděných Srbů. Thacimu se říkalo „miláček Albrightové“ Nevím, čím miláčkem je Jaromír Štětina, co včera pronesl: „Němcova zastřelili schválně přímo před Kremlem. Diktátoři milují zrůdnou symboliku….“

Vladimir Putin | Foto: Hlas Ruska

Kdo byl Boris Jefimovič Němcov? Někdejší ruský vicepremiér a před zastřelením čtyřmi kulkami kritik politiky Kremlu, reformátor, povoláním matematik a fyzik – byl v  90. letech oblíbencem tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. Jeho projevy byly vášnivé, když hlásal v roce 2011 jako předák opozičního uskupení PARNAS, že Putinovi s Medveděvem padá důvěra o deset procent. Čím dál tím víc lidí si prý myslí, že Jednotné Rusko je strana lhářů a šejdrů; aby si udrželi moc, jsou schopní represí, falšování voleb i toho, že k nim opozici nepustí…

Ruská televizní stanice TVC včera zveřejnila záznam pouliční kamery, na níž by měla být zachycena jeho vražda. Mluvčí federálních vyšetřovatelů Vladimir Markin varoval, že v průběhu vyšetřování se mohou vyskytnout „dezinformace“ a dokonce i „otevřené provokace“. Posuzováno je několik verzí; od provokace kvůli destabilizaci politické situace, stopy islamistů a extremistů až po možnou souvislost s ukrajinským konfliktem. Nelze vyloučit ani souvislost s podnikáním či osobní nenávist vůči zavražděnému a další běžné pohnutky zločinu, včetně žárlivosti, třeba na modelku, s níž Němcov před vraždou šel z večeře. Opoziční předáci hovoří o politicky motivované vraždě kritika režimu, jež se odehrála před povolenou nedělní demonstrací proti Putinově vládě a válce na Ukrajině…

Doktor Vyvadil napsal, že je to kruté, když Němcovova smrt byla, s velkou nadsázkou, „jeho nejúspěšnější politický comeback“; neměl šanci cokoliv změnit, lidé v Rusku jej nebrali vážně, stejně jako Navalného, Kasparova a další opoziční lídry, jelikož si stále pamatují kolaps a ponížení Ruska, prováděné v devadesátých letech právě touto skupinou liberálů. Němcov, tehdejší místopředseda vlády zodpovědný za ekonomiku, byl pro ně přímo ztělesněním tohoto šoku. Přikláním se jednoznačně k provokaci ze strany organizátorů Majdanu, kteří se řídí filosofií v duchu hesla: „Zloděj křičí, chyťte zloděje“.

Historie pamatuje řadu podobných situací, kdy byl uskutečněn zločin, aby byla rozpoutána nenávist proti tomu, kdož naopak vzdoroval podobným zločinům. Jejich podhoubí známe už od dob Klondiku a divokých prérií s Indiány, jimž bílý osadníci bránili podpisu smluv tím, že zavraždili jejich sousedy, vzali jim skalpy a svedli to na krutý kmen násilných rudochů. Na Židy se zase sváděly „hilsneriádské rituální vraždy“, aby vzbudily vlnu antisemitismu u křesťanů, někteří o tom napsali Mein Kampf a pak přišla „křišťálová noc“ a holocaust.

V roce 1894 byl 35letý kapitán Alfred Dreyfus židovského původu obviněn a odsouzen za domnělou zradu francouzských tajných služeb ve prospěch Německého císařství. Stálo ho to doživotí v káznici na Ďábelských ostrovech a degradaci. Tím vším byla zainteresovaná armáda, konzervativní pravice, nacionalistické strany, royalisté, finanční a klerikální kruhy; tito všichni chtěli využít obvinění židovského důstojníka k okázalé demonstraci svého patriotismu, glorifikace armády, antisemitských fobií, pomluvě republikánského systému. Korunním důkazem v procesu měl být rukopis dopisu doručeného na německou ambasádu, připisovaný Dreyfusovi, včetně přísahy jednoho svědka spiknutí. V roce 1899 byl Dreyfus převezen zpět do Francie, stanul znovu před soudem a po procesu, kdy byl zjištěn skutečný autor dopisu a vyšla najevo křivá přísaha, byl omilostněn amnestií prezidenta.

Následně šlo o Říšský sněm, jenž byl zapálen 27. února 1933. Ihned na místo dorazili Hermann Göring, Adolf Hitler i Joseph Goebbels. Německá média jako jeden nacista volala: “Signál ke spuštění komunistického puče”. K tomu oficiální agentura Preussische Pressedienst (Pruská tisková služba) napsala, že tento „čin žhářství je nejnestvůrnějším teroristickým činem vykonaným bolševismem v Německu…“ NSDAP a komunisté, dvě extrémní strany si vzájemně  jely po krku. Až z toho byla hrůzná válka. Esem v nacistickém rukávu měl být Georgi Michajlovič Dimitrov, který v té době působil v Moskvě a byl spolu s dalšími komunisty obviněn z podpálení říšského sněmu v Berlíně.

Jednalo se však o akci německých fašistů, kteří hledali záminku pro pronásledování komunistů v zemi. Třetí den vypovídal při procesu s paliči Dimitrov, jenž odmítl soudně ustanoveného obhájce a hájil se sám. Ve své výpovědi ze zapálení sněmu obvinil vysoké funkcionáře NSDAP. V průběhu procesu se opakovaně dostal do otevřeného sporu s Göringem, zvláště kdy vedl jeho křížový výslech. Georgi Dimitrov tuto paličskou skutečnost svým projevem demaskoval a byl propuštěn… Jak se psalo v Německu po vítězné obhajobě G. Dimitrova: „V Německu zůstal po procesu jen jediný muž. Byl jím Bulhar Dimitrov…“

A nyní pojďme do přítomnosti, tedy do Ukrajiny, jejímž obhájcem byl Němcov, tedy i činů Pravého sektoru, kdy právě tyto živly jeho přítelkyně  Tymošenková po návratu z vězení ujišťovala: “Vy jste hrdinové, vy jste to nejlepší na Ukrajině…” Revoluce „požírá své děti“ a vůdce Pravého sektoru Dmytro Jaroš nedávno požádal o demisi úřadujícího ministra vnitra Ukrajiny Arsena Avakova a zatčení všech, kdo se podíleli na zabití koordinátora hnutí Pravý sektor Alexandra Muzyčka. Ten byl zastřelen nedaleko Rovna. Na jeho těle byly nalezeny stopy hned několika střelných zranění. Brutální pohlavár extremistů, pod “bojovým” jménem Saška Bilyj, velel bojůvkám radikálů na Majdanu a západní Ukrajině. Byl to ten samý Muzyčko, který vyfackoval prokurátora Andreje Targonije…

Jako polní velitel se zúčastnil čečenské války, měl bohaté bojové zkušenosti a při nespokojenosti s „dělením kořisti“ by mohl začít mluvit, nebo dokonce vytvořit partyzánské oddíly a pokusit se Jaceňukovu vládu svrhnout. Tyto obavy zřejmě rozhodly o jeho likvidaci. V noci 25. března, v průběhu operace speciálního komanda “Sokol”, byla obklíčena restaurace nedaleko Rovna, kde se „Saško“ se svými tělesnými strážci právě nacházel. Ti, kdo ho zavraždili, se přesvědčili, že nemá neprůstřelnou vestu, a pak ho dvakrát střelili do srdce. Zkrátka, Majdan se vším všudy, jak vyšitý…

A jak naložit s nepohodlným i svědky vražd? Pučisté v rukavičkách již užitečné idioty typu Alexandra Muzyčka v žádném případě nepotřebují. A aktéři střílení policistů a demonstrantů na Majdanu z řad samotných organizátorů puče museli zemřít; Muzyčko byl jedním z nich. To byl jeho poslední “politický” úkol a vskutku poslední “služba” nové ukrajinské demokracii. Tuto demokracii vzhledem k Ukrajině dáváme bez uvozovek, protože ji oficiálně podporují EU i USA.

Dalším podvodem Pravého sektoru byl pokus obvinit z mučení opozice Janukovyčovými policejními pohůnky. Záběry nahého ukrajinského vězně ve sněhu obklíčeného policií se rozšířily po celém světě. Ukazují brutalitu režimu, který se úžasní aktivisté z Majdanu snaží svrhnout. Jenže problémem bylo, že na konci záznamu je spatřen v uniformě Adrej Dubrovik, jenž opustil před časem ministerstvo vnitra, kde působil jako bezpečnostní šéf strany “Batkivshchyna”, vedené první miliardářsku Ukrajiny Julií Tymošenkovou. Tento film byl vytvořen televizním producentem Anderejem Kozhemyakinem, který je právě na její na výplatní listině. Tři členové “prozatímní ukrajinské vlády” byli napojeni do propagandistických operací, v nichž pózovali jako oběti režimu Viktora Janukovyče. Na falešném videu “režisérů” Andreje Kozhemyakina a Andreje Dubovika o zlém poldovi ztvárnil Dmytro nahého aktivistu ve sněhu…

A teď nám zastřelili Němcovova a hned jsou tu další „Putinovy“ vraždy; Politkovská, Berezovskij a další. Britská MI 6 zase otrávila ruského špiona Litviněnka poloniem, aby to pak svedla na Putina, co potrestal svého dvojitého agenta. Další podivné úmrtí Rusko zažilo v listopadu 2009; ve vyšetřovací vazbě zemřel právník Sergej Magnitskij na selhání srdce a zánět slinivky břišní. Když ho nalezli mrtvého, byl prý byl brutálně zmlácen. Hlupáci bachaři? Napřed měl obvinit oligarchy z miliardových podvodů, přičemž sám měl na svém kontě daňové úniky. Magnitského si coby právníka najal William Browder, bývalý šéf investičního fondu v Rusku Hermitage Capital;, jenž však byl z Ruska vyhoštěn v roce 2005; stal se údajně obětí korupčního spiknutí. Jedni kradli, jiný ne? Šéf investičního fondu, čistý jak lilie…

Jiný zavilý nepřítel Putina Vladimir Gusinskij, majitel televizní stanice NTV, často kritizoval Putinovo tažení v druhé válce v Čečensku, když tu první se zničením Grozného vedl Jelcin. Vysílal také satirický pořad Kukly, obdobu dávných nováckých Gumáků, který si z Putina dělal často legraci. Když prý Gusinskij odmítl snahu Kremlu o ovlivňování zpravodajství, byl náhle obviněn z podvodu a krátce na to prchl za hranice. Proč si nedělal legraci z Jelcina? O několik měsíců po Gusinském utekl z Ruska také Boris Berezovskij, mediální magnát a významný zákulisní hráč, jenž uprchl do Velké Británie, kde pokračoval v boji proti Putinovi. Letos v březnu byl nalezen mrtvý ve svém domě v Berkshire, britská policie posléze jakékoliv cizí zavinění vyloučila. Prostě sebevražda ze smutku po své původní vlasti…

V roce 1995 se s magnátem Borisem Berezovským spojil Roman Abramovič, svůj k svému, s nímž využili bankrotu Borise Jelcina, ne Putina, před volbami a poskytli mu půjčku na slušné úroky. Šlo o tak slušné úroky, že mohli za 100 milionů dolarů koupit miliardovou státní ropnou společnost Sibněft. Díky Jelcinově insolvenci se poté dostali až do Kremlu, kde získávali nedocenitelné kontakty. Brzy však vzal Berezovskij do zaječí, aby spolu s někdejším agentem KGB Alexandrem Litviněnkem ve Velké Británii lanařili ke spolupráci s britskou rozvědkou ruské policisty, na což Litviněnko doplatil, když byl otráven radioaktivní látkou. Nyní rozhodl britský soud o opakování procesu.

Experti z Velké Británie totiž podrobili podrobnému testu na detektoru lži ruského poslance Andreje Lugového, který byl jedním z hlavních podezřelých v kauze vraždy bývalého ruského špiona Alexandra Litviněnka. Výsledky testu ukazují, že Lugovoj nemá s vraždou nic společného. Vyšetřování kauzy navíc stále častěji poukazuje na nečisté zákulisní praktiky. Vyšetřující soudce případu nyní uvedl, že nemá relevantní důkazy, které by poukázaly na možné zapletení Kremlu do celého případu; nyní budou vyloučeny i veškeré dokumenty, které se týkají toho, zda mohla britská tajná služba smrti Litviněnka zabránit…

A co píše o Berezovském pracovnice francouzského ministerstva zahraničních věcí dr. Francoise Thomová ve své analytické knize: „Mráz přichází z Kremlu, aneb Máme se bát Putina?” …“Nejmocnější kremelský oligarcha Boris Berezovskij předal čečenskému teroristovi Samilu Basdajevovi, nepříteli Ruska č. 1, osobně milion dolarů před jeho vpádem do Dagestánu…“

Nejen američtí jestřábi vždycky lhali, lžou a lhát budou; v Tonkinském zálivu napadli vietnamské čluny, aby to pak svedli na severní Vetnam, jelikož Kongres USA jen čekal, až mu prezident Lyndon B. Johnson předvede důkaz o severovietnamském útoku, aby mohl válku povolit, resp. financovat; stalo se a US Army tak mohla uskutečnit za deset let války skoro osm tisíc náletů na Hanoj a další města severu Vietnamu. Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na vietnamskou válku přes 110 miliard dolarů….

Inu, celý svět je jeden podvod vedle druhého, proto máme své psychoanalytiky, aby nám řekli, že všichni jsou blázni, jen my jsme go go, proto si zvolejme s guru Jaromírem Štětinou: „Němcova zastřelili schválně přímo před Kremlem. Diktátoři milují zrůdnou symboliku….“ Přesto naivně pořád věří, že J. F. Kennedyho zastřelil v Dallasu jediný pachatel Lee Harvey Oswald, kdysi žijící v SSSR. Než ho ale stačili vyslechnout, byl za přítomnosti televizních štábů zastřelen Jacobem Rubinsteinem, zvaným „Jack Ruby“, majitelem  nočního klubu „Carousel“; ten byl odsouzen k trestu smrti, po svém odvolání však ve vězení zemřel na rakovinu…

PS: Who is Who? Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska a Izraele. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa. Gubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskij  má občanství  Švýcarska a Izraele. Zástupce gubernátora Boris Filatov má občanství Izraele. Náčelník SBU (Bezpečnostná služba Ukrajiny) Valentin Nalivajčenko má  občanství USA… Kdepak je nějaký Ukrajinec ???

Zdroj: Blog autora