Jako ekonom pozorně sleduji události ve světě. Většinou samozřejmě ekonomické, ale nelze vypustit ani politiku, nakonec politická ekonomie se tak nazývá proto, neboť si je dobře vědoma faktu, že nebývá ekonomiky bez politiky. V posledních dvou týdnech nastalo dění, s jakým jsme se od konce osmdesátých let nesetkali: odehrály se najednou tři „oranžové“ revoluce! Přesněji řečeno, pokusy o tři takové revoluce.

Moldavsko

První se měla odehrát v Kišiněvě. Ve skutečnosti dokonce proběhla: prezident Dodon byl odstaven od moci, ústavní soud rozehnal parlament a všichni očekávali nové volby, ve kterých měly zvítězit „prozápadní“ síly řízené oligarchy. A co se nestalo: Hlavní oligarcha Plachotňuk uprchl z Moldavska, ústavní soud přiznal své chyby, zrušil rozhodnutí o rozpuštění parlamentu a prezident se znovu ujal své funkce.

Zázrak? Ne, především je potřeba se rozpomenout, co způsobilo, že Plachotňuk uprchl. A také na televizní rozhovor s americkým velvyslancem v Moldavsku, který byl zřejmě něčím velmi znepokojen. Jde o to, čím. Nabízí se pro to hypotéza: Trump po svém nástupu do funkce zatím většinou neměnil velvyslance. Dosud nedošlo k obvyklé rotaci, možná také proto, že vnitřní konfliktní situace nezaručovala loajalitu nově jmenovaných. A to znamená, že mnozí velvyslanci pokračovali v práci pro Clintonovou a celý tento tým dál organizoval „oranžové“ revoluce.

Ale velvyslanci jsou proto velvyslanci, že poslouchají instrukce vlády. A pokud někdo z vlády zavolá z Washingtonu, velvyslanec ho většinou musí poslechnout. Dosud nikdo volat nemohl, protože jinak by si americký velvyslanec nedovolil organizovat státní převrat. Jakmile se však telefonát uskutečnil, velvyslanec si pozval Plachotňuka (a možná i někdo dalšího) a řekl mu: „Padej!“ Následky bylo vidět okamžitě.

Velmi zajímavé komentáře se objevily v ruském tisku, především v tom liberálním. Hovořilo se v nich, že Plachotňukův útěk byl následkem „konspirace“ Ruska, Evropské unie a USA, jejichž představitelé byli údajně „zaskočeni“ moldavskými oligarchy. Já o tom pochybuji, protože pokud by dohoda nastala před převratem, nedošlo by k němu, a za jeho běhu by při současných podmínkách bylo poměrně obtížné dosáhnout nějaké dohody. Nicméně pro liberální média jde o nesmírně bolestivý okamžik, který nelze bagatelizovat, čiší z něho totiž rozpory mezi liberálním směřováním (podle liberálů tradičně „americkým“) a postojem Trumpa, který dnes formálně řídí USA. Takže liberálové museli sepsat pochybné legendy, aby neuvedli v pochybnost své vlastní sponzory, že dnes již nepředstavují oficiální americkou pozici.

Čtěte ZDE: Další vypečená neziskovka: Kuchyně na barevné revoluce sídlí v Praze. Granty na školení aktivistů. Má Soros pomocníka či konkurenci? Za vším hledej Člověka v tísni. Ať žijí Norské fondy. Spolu proti suverénním státům

Gruzie

Druhá revoluce měla proběhnout v Gruzii. Všechno tam bylo zorganizováno ještě lépe než v Kišiněvě. Zjevná provokace s křeslem předsedy parlamentu, do něhož posadili ruského poslance, který tak popudil veřejnost (všude a vždy sedí host tam, kde ho posadí pán domu), úžasně zrežírovaná scéna protestu před parlamentem (v prvním plánu děti s nevinnýma očima a staří lidé s úctyhodnými šedinami), kamery na speciálně připravené plošině (aby vše bylo dobře vidět) a nejméně tři útoky provedené vycvičenými bojovými skupinami, které se vystřídaly v pravidelném sledu jedna za druhou. A zdrcení obránci parlamentu, kteří jako zázrakem odolali takovému tlaku. K tomu vulgární rusofobní kampaň v tisku, která naznačovala, že současná vláda je špatná, „proruská“, zato útočníci jsou vznešení hrdinové. 

Ale pak se děly divy: Podle modelového plánu „oranžových“ revolucí měly druhý den následovat rituální oběti. Bojovníci by z náměstí zmizeli (cvičili je, peníze za ně utratili, bylo by tudíž nerentabilní je zabít), střílelo by se na děti a staré lidi. Soudím, že ostřelovači již byli připraveni. Ale v tu chvíli se nečekaně všechno zvrtlo: Lidé na náměstí prakticky nevyšli, nebylo po kom střílet, provokatéři kamsi zmizeli.

Jako analytik si přirozeně musím položit otázku: nezavolal někdo americkému velvyslanci? Na rozdíl od Moldavska neexistuje na tuto otázku přímá odpověď, ale můžeme vyslovit věrohodnou hypotézu, že tomu tak bylo. Jenomže potom začne všechno vypadat tendenčně. Byť zatím jen v obrysech. A na to rychlá reakce Ruska, které naneslo tvrdý úder proti ekonomickým zájmům současné vlády (ta s největší pravděpodobností byla alespoň částečně v obraze, soudě podle toho, že gruzínská prezidentka podpořila rusofobní kampaň). Ruská odpověď způsobila, že „horké hlavy“ v Tbilisi poněkud vystřízlivěly.

Česká republika

Třetí „oranžová“ začala v Praze. Byl jsem v České republice před rokem a mohu říci, že se někdo musel hodně snažit, aby vytáhl flegmatické Čechy v takovém počtu na ulici. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu místní specifiku tisku. Ten, pokud se domnívá, že je to v zájmu věci, značně zveličí rozsah protestu, ale i v takovém případě tady hovoříme o desítkách tisíc lidí. Přitom je třeba započítat, že láska k liberálním myšlenkám v České republice prudce klesá (viděl jsem to už před rokem), a určitě tam nemají v lásce státní převraty. A to i přesto, že účastníci demonstrace požadovali odchod premiéra, který je kromě jiného vedle prezidenta rovněž podezříván z lásky k Rusku.

Typické ovšem bylo, že zprávy o událostech v Praze běžely pouze první den, a pak se naše liberální média odmlčela, jako kdyby se zalkla vodou. Také proto mám podezření, že i v České republice začali mít organizátoři „oranžové“ revoluce problémy. A předseda vlády rovněž odmítl odstoupit. Tudíž opět tu vzniká přirozený předpoklad, že amerického velvyslance zastihl telefonický hovor. Protože kdo jiný by mohl celý proces tak rychle zastavit?

Čtěte ZDE: V ČR i na Slovensku: Kdo se tu snaží o barevnou revoluci? Chceme klidně žít a pracovat. Necháme je mluvit za nás? Majdan tady nechceme! Země rozvrací nepolitická politika. Dříve se za velezradu trestalo

Co za tím vším vězí?

Tak nám tu vylézá na světlo nějaká zajímavá zákonitost (nyní už reálná tendence), která vyžaduje pečlivou analýzu. Zajímá nás především „kdo a proč“ všechny ty revoluce zorganizoval. Podle mě jsou pouze dvě možnosti, které zde vyslovím ve formě hypotézy.

První spočívá v tom, že po několika dnech se měl v Ósace otevřít summit G20 a liberální síly velmi chtěly ukázat jeho účastníkům svoji sílu a možnosti. 

A namísto toho přišlo trapné fiasko. Jaké budou důsledky jednání v Ósace, zčásti brzy zjistíme. Určitě však budeme moci posoudit chování hlavních účastníků po summitu. Možná pak bude jasné, jakým dohodám chtěli loutkáři „západního“ globálního projektu zabránit tím, že uspořádali tři „oranžové“ revoluce najednou.

Druhá možnost předpokládá, že hlavní měla být čtvrtá revoluce – v Rusku.

První tři měly nanejvýš postrčit její potenciální účastníky, inspirovat je, vybavit je hesly a sebedůvěrou. Liberální média a jednotliví vyslanci by tuto vlnu podpořili – společně s ruskou vládou, která radostně zvyšuje ceny pohonných hmot, devalvuje rubl (s nevyhnutelným zvýšením cen spotřebního zboží) a dává národu další danajské dárky. 

Lze připomenout ještě některé další okolnosti, jako například kampaň v tisku, že Golunova zachránila „národní solidarita“, která „zatlačila na mocenské páky“. (Novinář Golunov byl zatčen pro podezření z šíření drog, které mu byly podstrčeny.)  Sám Golunov má mimochodem mé sympatie, protože se s největší pravděpodobností zřekl svých liberálních příznivců. Já však souhlasím s tím, že vděčí někomu z Putinova okruhu, kdo ho včas varoval a díky němuž rychle „opustil svůj revír“. Cítím, že podle plánů liberálů z něho neměl vyjít už nikdy. Tradici rituálních obětí dosud nikdo nezměnil.

Celý tento proces by bylo možné spojit se zářijovými volbami. Zejména proto, že v jednotlivých ohledech skýtají opravdu mnoho problémů. Jenomže propad všech tří přípravných akcí (pokud přijmete moji hypotézu) naznačuje, že podle všeho existuje dohoda mezi Putinem a Trumpem v boji proti společným liberálním nepřátelům. V každém případě je legitimní vyslovit takový předpoklad. 

Vím, jde o poněkud matný obrázek. Ale jistě se ho brzy podaří upřesnit.

Zdroj.

Tagy článku