Pošťačka Aleksandra Brykinová pluje do práce. Dnes je dnem vydání důchodů. Peníze musí být přivezeny z pevniny. Na ostrově Juršinskij, kde žije Aleksandra, není ani banka ani pošta.

Obyvatelé ostrova své pošťačce říkají Šuročka. Šura pracuje na poště ve vesnici Sudoverf. Každý den se přepravuje přes Rybinskou nádrž  na druhý břeh, přiváží noviny a časopisy, důchodcům vyplácí důchody a nakupuje léky a potraviny na jejich objednávku. 

Šura má vlastní loďku, již třetí za 25 let. Aleksandra se do toho pustila, jakmile začala pracovat na poště. Bylo nutné se dostat na Jurčinskij ostrov tam a zpět parníkem, ale ten jezdí jen třikrát denně, takže to není vhodné.

Na ostrově Juršinskij je pět vesnic. Žije v nich pouze 35 lidí. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo je malé, není tady nic. Žádné obchody, žádná lékárna, žádná sanitka, žádná požární stanice.

Po ostrovu se pošťačka přepravuje na kolo, které dostala v práci. Rozdává zákazníkům důchody, poštu a dovezené potraviny.

Současně v domech starších lidí opisuje měřidla vody, zítra na poště zaplatí za komunální služby A pak se vrátí domů, Aleksandra tam má tři krávy, musí je podojit. Prodává mléko svým sousedům. Jinak nemůže přežít: vzhledem k tomu, že Šura slouží pouze třiceti pěti lidem, její plat je 5 800 rublů (asi 2 000 korun).