David Hibsch komentuje společenské „bujení“, které s blížícím se jarem nabývá na síle, a jež bohužel ani v nejmenším neukazuje k tomu, že by se poměry v naší zemi měly zlepšit. Jaro je zde. Vše se probouzí a bují a jako by se to přenášelo i do společenského dění. Na náměstích se burcuje proti mohamedánství, jinde se hřímá proti Cikánům, tu zase proti sociální situaci, a jinde dnešní Švejkové volají do zbraně – na Moskvu, na Moskvu, paní Müllerová.

David Hibsch

Pražské ne-jaro

Plno života a pohybu a někde nad vším pak zapadá slunce, které mělo být úsvitem, přičemž se nám politické subjekty opět štěpí a klonují. Zase se vykrádají myšlenky a mediální manekýni objevují, co již dávno všichni víme. Tolik života najednou, až je duchovně schizofrenní mysl občana rozptýlena tak, že neví co sledovat dřív, jestli zvětšená či kdesi poodhalená ňadra některé z celebrit, nebo plakat nad psím pohledem podvedeného Tomia Okamury.

Nic nového pod sluncem. Dnes již normální stav. Takové to naše udržování občana v naordinovaném dění a rozptýlení, aby si náhodou nepovšiml kořenů a příčin současného stavu západní civilizace. Ale hlavně, aby si nepovšiml lidí, kteří tento schizofrenní svět metodicky budují a ordinují. To vše je projevem permanentní revoluce, nikoliv však jara.

Prezident s chybou v softwaru

Zvykli jsme si nejen žít s lidmi, kterým se říkává „pátá kolona“, ale zvykli jsme si přejímat za svůj jejich perverzní obraz světa a považovat tohle vše za „normální“. Je tedy normální, že náš prezident cestuje za předáky AIPAC (American Israel Public Affairs Committee – Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), protože tuto organizaci považuje za lidumilnou a demokracietvornou kavárnu, mající bezesporu na politiku USA větší vliv než americké zákonodárné sbory.

Připadá nám logické, že po zuby vyzbrojený stát Izrael, který může vyvolat nukleární apokalypsu, a to kdykoliv se mocní muži z AIPACu rozhodnou stvořit „superholokaust“ (pak nám ho samozřejmě hodí na triko a budou žít z našeho svědomí dalších sto let), je vzorem míru, spolupráce, svobody a lidských práv. Jak je pan prezident někdy chytrý, tak je v tomto případě překvapivě revolučně hloupý. Holt s chybou svého myšlenkového softwaru věří v mytologii sionistického ráje na zemi. Zdá se, že byť pohrdá havlistickou intelektuálskou pražskou kavárnou, tak v tomto ohledu je snad „kavárenštější“ než Václav Havel. Samozřejmě, Karel Schwarzenberg na jeho místě by byl ještě lepší.

Pomatenci a zbraně

Přesně tohle chtěl Lev Trockij a jeho soudruzi, co byli závislí na peněžních dávkách bankéřských rodů Rothschildů, Loebů, Kuhnů či Warburgů. Vždyť tyto bankéřské klany nás tak milují a náš svět činí harmonickým a hollywoodsky zábavným. Avšak, ideální to není, takže se tu a tam něco semele. Teď se třeba v uherskobrodské nálevně ozvala střelba. Nikdo ze štamgastů však neměl zbrojní průkaz a zbraň, aby pomateného chlápka odstřelil sotva vytáhl svůj „kvér“. Zato už zde máme návrh jakéhosi ministra Chovance, zřejmě z ústavu pro veřejné blaho a bezpečnost.

Je přitom naprosto logické a normální, že střelné zbraně skutečně potřebují jen kriminální živly. Tito přeci žádný zbrojní průkaz nepotřebují, přičemž zbraní mají vždy dost jako soudruzi z ISIL či ukrajinští neonacisté. Je tedy logické odzbrojit spořádané občany, kteří podstoupili zkoušky, řádně si je zaplatili, koupili si registrovanou zbraň, a jsou tak permanentně v hledáčku policie ČR. Rovněž je úplně v pořádku, že dáváme své daně ve stamiliónech ročně organizacím, které prý z Cikánů udělají konstruktivní složku státu.

Lidskoprávní hlubina

Výsledky sice nemáme, ale (jako vždy) pevně věříme, že se dostaví. Chce to jen ještě více a více našich peněz. Je přece ušlechtilé a lidskoprávní dovézt levnou pracovní sílu a za pár desetiletí trnout strachy, jestli vám horda mladíků, co pravidelně navštěvuje s rodiči a příbuznými mešitu, neznásilní dceru, nezapálí automobil nebo rovnou neuřízne hlavu. Je to skvělý pocit financovat různé „Člověky v tísni“, když už moc nechybí a všichni budeme v tísni, o které by nám mohli vyprávět třeba ti, kteří bojovali s Turkem u Vídně.

Bohužel nejsou již mezi námi a my zase zapomněli u televizí číst a logicky myslet. Je povznášející, že zatímco je méně a méně stabilních rodin a nejsou na skladě zodpovědné matky a spolehliví otcové, máme dost lesbiček a homosexuálů, kteří nám pravidelně v ulicích předvádějí hloubku své lásky. To budou matky a otcové budoucích generací, všechnu tu lesbickou a homosexuální hloubku naše děti naučí už v mateřské školce, to bude radosti v české zemi. Taky máte pocit, že jste ještě normální, když se Vám tahle vize nezdá? Koukněte na veřejnoprávní televizi, tam Vám vystaví diagnózu. Buď jste namol, nebo potřebujete demokratickou převýchovu.

Tohle je svoboda?!

Jenže: víme, kdo může za tento společenský „pohyb“? Ptáme se po konkrétních lidech a skupinách nebo se jen necháváme rozptylovat občasným povykem na té či oné demonstraci? Kdo je iniciátorem tzv. vývoje k liberálnímu a svobodomyslnému světu. Jde vůbec o svobodu? Cítíme se snad svobodněji, když pozorujeme, jak den za dnem vše konstruktivní ztrácí smysl? Vidíme problém zde i onde, občas se bouříme individuálně a někdy i veřejně, ale koho vlastně viníme? Mohamedány? Proč? Oni jen postupují tak, jak je jim dovoleno. Asiaty? Copak to byli přímo oni, kdo zlikvidoval, protože učinil konkurence neschopným, náš textilní průmysl? Opět – postupují tak, jak je jim dovoleno. Že perou špinavé peníze a jejich mafie dováží zboží vyrobené levnou pracovní silou? Ano, ale někdo to ví a něco z tohoto má. Finančně i politicky.

Proč je česká „pracovní síla“ drahá? Prostě, když živíte několik lidí dobrovolně závislých na našem asociálním systému (sociální dávky jsou naše krvavé peníze z daní) a moře administrativních šotků, pak musíte platit stále vyšší daně (přímé či nepřímé). No, a když vás skrze daňový systém řádně oberou, tak potřebujete o to větší příjem, abyste takzvaně vyšli a bez konfliktu se zákonem poplatili všechny účty za byt, energie, jídlo atd. Pak jsme holt „pracovně drazí“, aniž bychom kdykoliv dosáhli na byt či dům bez zadlužení.

Jsme jen „zdroje“?

A majitel české firmy? Ten aby uživil zaměstnance, se musí teprve řádně ohnout – zvlášť když si svých zaměstnanců váží a nejsou pro něj pouze „lidskými zdroji“. Lidský zdroj, to je vůbec krásný newspeak Páté kolony. Už nejste persóna (osobnost), jen zdroj. Až vyhoříte, a to se zdrojům stává, jste nahrazeni, a třeba i utraceni eutanazií, kterou si ještě svobodně a demokraticky vyberete (nebo za vás vaši příbuzní po dohodě s lékařem) jako nejlepší řešení vašich vybitých baterek.

Tento proces je stále stejný jako za revolučních levicových experimentů komunistických, sociálně demokratický či nacionálně socialistických – dnes eurounijních. Vždycky nějaká hlava ve stejnorodé skupině inspiruje a užitečný idiot, byť třeba nestejnorodý, zavede do praxe. Jeho užitečnost se poměřuje tím, nakolik přitažlivě dokáže jed naservírovat davu, odměna je pak odvislá od toho, jak si bude dav pomlaskávat.

Co dělat?

Teprve až přijde skutečný velký krach, tak ti co přežijí, budou stát na troskách svých bludných představ o životě a budou si říkat, co se to jen stalo, proč jsme ten klam neprohlédli. Přitom někteří nám to naléhavě říkali, ale nevěřili jsme jim. Zapomněli jsme na starou pravdu, že když ptáčka lapají, dobře mu zpívají. Právě toto je důvod i smysl pátých kolon, oněch ubožáckých „zasvěcenců“, kteří své prvorozenství dávno vyměnili za misku s čočovicí, tedy za moc a vliv, aby nám předvedli pozemské ráje všeho druhu ve stylu Rothschild & Company.

Když se jim podařilo téměř vymýtit smysl pro rozlišení dobrého od zlého, pak už stačí pouze šimrat lid v uších a povzbuzovat jeho chuťové pohárky a převychovávat jejich potomstvo. Nikdo už totiž neví, co přesně chce a nemá představu cíle. Cesta je mu cílem, a tak svobodně kráčí po dálnici, aby nakonec seznal, že nevede do ráje, avšak příliš pozdě.

Naši předkové v 18., 19. a 20. století věřili ve skvělou budoucnost. Věřili, že lidé, kteří uchvátili bankovní sektor, měnu, patentové úřady, samotné patenty, významný průmysl, zábavní průmysl, mediální sféru a z politiky učinili jen loutkohereckou předváděčku, mají vizi  lepšího světa. Byl to kardinální omyl, protože zotročit duši skrze tělo není nikdy dobrem.

No, není to skvělé ba přímo normální financovat a demokraticky rozhodovat o vlastním sebezničení?

Co s tím? To je přesně ta otázka, kterou bychom měli začít, pokud by nám vše shora zmíněné vadilo: Co dělat? Jenže za pár dnů je tady jaro, zahrádky rozkvetou – a pokud, nepřijde válka, vše se bude jevit mnohem přijatelněji. Jako vždy. Pootočíme se v kruhu – a ani si nevšimneme, že ten kruh je vlastně spirála po níž pohodlně kloužeme do temné hlubiny. Protože říci NE vyžaduje dnes opět odvahu nekonečně větší, než s hlavou v písku vhodit do volební urny lístek ANO.

Zdroj: Protiproud.cz