„Tak a je to tady! Přesně podle zavedeného scénáře. Další takzvaná vládní krize eskaluje, kdopak ji jenom zastaví. Ten, kdo ji započal (nebo přesněji reprodukoval): už tradičně Jan Hamáček. Šéf sociálních demokratů plní ve vládní koalici funkci jakéhosi telegrafního sloupu, který vytrvale přeposílá zprávy tam a zpátky – na jedné straně požadavky jednotlivých názorových proudů z inkoherentní ČSSD – a na druhé pak pravidelná veta všech těchto požadavků v podání Andreje Babiše,“ začíná ostře svůj komentář Radim Panenka.

Telegrafní sloup Jana Hamáčka

Podle autora sice Jan Hamáček někdy přestává vysílat a posílá pouze nouzový signál hnutí ANO, že to takhle ani náhodou nepůjde, že na to strana, jako je sociální demokracie, nikdy nepřistoupí. Poté podle Panenky následuje nějaké ultimátum a lidé čekají, jak to celé dopadne. Prý už je to takřka archetypální proces a autor přidává příklad okolo ministra zahraničních věcí, když Česká republika čtyři měsíce neměla šéfa diplomacie a nikdo kvůli tomu také nerezignoval. 

Podle Panenky se však ČSSD aktuálně v kauze odvolání ministra Antonína Staňka prezentuje, jako by se o trochu déle, než je zdrávo, zdržela na sluníčku.

„Když slyším, jak Jan Hamáček dává premiérovi a prezidentovi na vyřešení situace den, maximálně dva, přesněji do 30. června, tak mě děsí představa, že snad opravdu věří, že zítra už bude Ministerstvo kultury oblepeno transparenty ‚Vítáme nového ministra Michala Šmardu‘. A prezident Miloš Zeman se veřejně omluví za politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází, kdykoliv si to usmyslí... Jak říkám, je to asi teplem. Zatím tu máme důvěrně známou hrozící vládní krizi a jsme navíc, jak říká Jan Hamáček (a kolektiv), na hraně ústavní krize,“ pokračuje autor.

Tomio Okamura s autogenem a motorovou pilou

Autor to komentuje slovy, že na to existuje jeden zaručený a osvědčený recept. Úplně podle něj postačí, když se k Hamáčkovu telegrafnímu sloupu přiblíží Tomio Okamura s autogenem a motorovou pilou a v tu ránu prý krize přestane být tak závažná. „Přenechat teplé pelíšky a trafiky a další prebendy zrovna SPD? Tak to tedy ne. Nezapomínejme, že sociální demokraté mají navíc velkou zodpovědnost za ochranu demokracie. Nebýt jich, tak už žijeme v sultanátu, v oligarchii či v autokracii,“ ironicky uvádí Panenka.

Jaký vývoj tedy můžeme očekávat? Podle Radima Panenky vývoj bude tradiční a Andrej Babiš ČSSD svižně postaví do latě, takže Hamáčkův sloup podle něj začne zase svobodně vysílat. Status quo bude tedy zachován a tím i tradiční fraška.

Pro ČSSD by podle autora určitě nebylo na škodu, kdyby opět svolala celorepublikový sjezd sociálních demokratů, který by byl přelomový jako všechny předchozí. Hlavním bodem hlasování bude setrvání či nesetrvání ve vládě. Panenka uvádí, že to zabere krásné dva měsíce a po celou dobu budou média spekulovat a teoretizovat. „Je zřejmé, že ČSSD podstupuje velkou oběť a na oltář české demokracie kanou slzy sociálně demokratických členů a voličů,“ píše Panenka.

Lidé chtějí klid

Ale někdo tam prý být musí, aby to mohl usilovně narušovat a nahlodávat zevnitř.

„Sociální demokraté ale už dlouho hlodat nebudou. Hlodá jedině zub času – a nejstarší české politické straně odtikávají poslední měsíce na výsluní naší politiky. Proč? Důvody jsou často banální. Strana je politicky neukotvená, tedy nečitelná, nedokáže prosazovat svůj program, měla by se ovšem personálně více rozkročit apod. To není informace pro řadového voliče. Lidé dnes chtějí mít především klid – většina z nich (a neříkám, je-li to správné, či nikoliv, ale je to tak). Klid na svůj vlastní život, v němž je politika nevítaným fluktuantem a přítěží, kterou rádi přenechají těm, které zvolili, a pak se od politiky opět odříznou,“ pokračuje v ironickém hodnocení Panenka.

„I na svůj vlastní potenciální elektorát tak ČSSD momentálně působí jako doktor Jekyll a pan Hyde. A je zřejmé, že ingredience, nutné k převtělení do té volitelné podoby, už jí evidentně začínají opravdu kriticky docházet,“ napsal na závěr autor Parlamentních listů Radim Panenka.