Jaroslav Laifr a Michal Kovář vystudovali ČVUT a již v roce 2014 založili soukromou společnost SkyFox Labs na výrobu komponentů pro družice. Úspěšný komerční projekt jim umožnil vyvinout vlastní družici, která zítra odletí do vesmíru a umožní jim pokročit ve vědeckém badání a splnění  životního snu o kolonizaci Marsu. Sputnik se pana Laifra zeptal na cíle vesmírné mise, důvody spolupráce s ruským raketovým nosičem Sojuz a vývoj mezinárodní spolupráce ve vesmíru v dnešním turbulentním světě.

Pro Jaroslava Laifra inspirací pro jeho výzkum nesloužil Jurij Gagarin, který podle něj byl velmi sympatický člověk. „Byli to dva zásadní muži kosmonautiky, jednak Sergej Koroljov a potom pochopitelně Wernher von Braun, protože to Německo je České republice nejblíž. Vlastně jsem měl možnost nastudovat nejvíce informací o něm. O Sergeji Koroljovi tolik informací k dispozici nemám, ale výsledky jeho práce jsou absolutně nezatajitelné. V podstatě loď Sojuz je produktem jeho práce,“ uvedl na závěr vědec a konstruktér Jaroslav Laifr.

K čemu bude družice Lucky-7 užitečná 

Podle pana inženýra je hlavním cílem české mise testování metod pro zvyšování spolehlivosti elektroniky pro kosmické aplikace. Podle Laifra elektronické komerční součástky nejsou určené pro vesmírné použití.

„Snažili jsme se s kolegy vyvinout metody umožňující životnost elektroniky ve vesmíru prodloužit. Tyto metody jsou v satelitu použity a my budeme během toho letu (pokud se satelit ozve a bude s námi komunikovat) monitorovat, jak se těm elektronickým systémům daří. Jestli stárnou, jestli jsou poruchové atd. Pak tyto informace budeme sbírat a vyhodnocovat zpětně, jestli naše metody pomohly a jestli je životnost delší než obvykle,“ vysvětlil vědec.

Podle jeho slov družice vydrží na oběžné dráze fungovat pouze jeden rok. „Náš neskromný cíl by byl, protože letíme poměrně vysoko na dráhu, která je výšce 530 km, v této výšce by satelit měl vydržet létat asi 20 let. Momentálně se to nedá definitivně odhadnout. Závisí to na kosmickém počasí, na tlaku slunečného větru a na dalších podmínkách,“ dodal inženýr. 

Úspěchem mise by mohla být i kratší doba životnosti družice:

„Pokud by se nám podařilo, že družice bude fungovat 10 let, tak by to byl obrovský úspěch pro nás a byl by to jasný důkaz, že tuto metodiku můžeme používat dál.“

Údajně nejlevnější vesmírný projekt

V médiích se Lucky-7 prezentoval jako pravděpodobně nejlevnější projekt svého druhu. Tady je důvod: „Naše společnost SkyfoxLabs s.r.o., kterou jsme založili v Praze, sloužila k tomu, abychom mohli své výrobky a know-how prodávat. Její vlastní kapitál je 30 000 Kč. Z toho se nám povedlo ‚rozmíchat‘ na nějaké dva miliony korun, což je vlastně pořád velmi málo. To byly peníze, se kterými jsme začínali. Od nich se pak odvíjelo, že jsme do toho dali vlastní čas a znalosti a další soukromé peníze, které byly na začátku potřeba.“

Laifr k tomu dodal, že od začátku společnost byla soběstačná a nebyl použit žádný grant. Vědec dodal, že při založení SkyFox Labs se na jednu stranu bralo v úvahu, co trh potřebuje, ale neumí řešit. Dále dva vědci použili své české know-how a aplikovali ho v produktech, které prodávali.

Komerční úspěch je patrný už teď. „Některé výsledky práce už nabízíme univerzitám, obecně zákazníkům z tohoto oboru. Ten trh je velmi malý a specifický, těch zakázek je málo za celé roky, protože těch satelitů ve světě se zase nestaví tolik. Také ne všechny, které se staví, potřebují naše technologie a produkty. Důkazem úspěšnosti je to, že ten satelit si na sebe sám vydělal prodejem produktů. Díky tomu ten výsledek,“ dodal inženýr.

Jaroslav Laifr také zmínil, že dříve existoval podobný projekt pod názvem OSSI-1. Jednalo se o vyslání amatérské družice korejským umělcem a radiovým operátorem Hojun Songem. Projekt byl financován díky merchandisingu (prodejem triček, visaček, upomínkových předmětů tohoto projektu) a drobnému sponzoringu. Nicméně podle Jaroslava Laifra problém spočíval v tom, že satelit byl vynesen na oběžnou dráhu, ale pravděpodobně se ho nepovedlo odpojit od nosné rakety.

„Americká vojenská služba NORAD (pozn. Severoamerické velitelství protivzdušné obrany), která monitoruje veškeré lety na oběžné draze, tak toto těleso nikdy neidentifikovala. To pravděpodobně znamená, že se ho od té rakety nepovedlo oddělit. Tím pádem se mu neozvala a mise se tím nenaplnila. Proto bychom se na to první místo mohli dostat my,“ těší se vědec.

Proč ruský nosič

Zeptali jsme se také na důvody volby ruského nosiče Sojuz. Podle Laifra šlo o oslovení a nabídky nejlepších podmínek ke spolupráci. Navíc tomu prospěla i dobrá technická pověst Sojuzu.

„Na základě některých mých prací publikovaných na různých konferencích mě kontaktovala paní Medveděva z business developmentu společnosti ECM Launch Services. Dnes už se ta společnost jmenuje Exolaunch Gmbh se sídlem v Berlíně. Zajímalo ji, zda bychom chtěli využít spolupráci nosné rakety a její firmy k tomu, aby náš satelit byl vynesen na oběžnou dráhu. Nabídla nám nejlepší cenu na trhu ze všech dosavadních nabídek, které jsme měli. To je primární důvod,“ řekl inženýr.

Dodal k tomu také, že velkou výhodou byla i vzdálenost. „Druhá obrovská výhoda je to, že ta společnost je vzdálená 400 km. Transport satelitu z Prahy do Berlína byl možný po zemi autem. Byli velmi vstřícní a ochotní, nabídli nám jasné podmínky, pevné datum startu a to, že ten nosič Sojuz je skutečně nejspolehlivější nosič raket na světě. Toto jsou všechno argumenty, které nešlo odmítnout,“ podotkl vědec.

Vývoj českého vesmírného programu

K tomu Laifr dodal, že jedním z projektu v jeho působení je stroj pro výzkumnou stanici Juice.

„Již 6 let v rámci Astronomického ústavu Akademie věd pracuji na vývoji napájecího stroje pro jeden z experimentů, který má letět na družici s názvem Juice (zkratka z názvu Jupiter Icy Moon explorer). Má letět do oblasti jupiterových měsíců na výzkum. Poletí to dlouho, 8 let,“ vysvětlil inženýr. 

„Tyto projekty jsou nákladné, velice kvalitní, ale trvá to dlouho a ten technologický vývoj je trochu rychlejší, než jak je to možné s Evropskou kosmickou agenturou. ESA má své místo, je v podstatě špičkou na evropském kontinentu – to se nedá v žádném případě popřít. V našem případě, když jsme se chtěli zabývat něčím experimentálním, co skutečně má vysokou pravděpodobnost neúspěchu, na to se veřejné finance žádají velice obtížně. Z pochopitelných důvodů je to rizikové a ESA si to nemůže dovolit,“ poznamenal vědec.

Vojenská stránka nás nezajímá

Za studené války byl vesmír považován za prostor souboje států. Koncem 80. let se rozjela tendence využití vesmíru pro mírové účely. Zeptali jsme Laifra, jak to vidí za současných nejistých politických podmínek. Dá se k tomuto způsobu využití vesmíru vrátit tak, aby zůstal prostorem pro celé lidstvo, nikoliv za účelem vzájemného sledování a vyhrožování?

„Jednak protože jsem pacifista, jednak nemám bezpečnostní prověrku, vojenskou prověrku, tak společnost, kterou jsme založili z principu, a zákonu se nesmí zabývat otázkami vojenského využití našich produktů. Nechceme v té oblasti fungovat a nějak v tom vydělávat,“ řekl úvodem.

„Mým životním cílem je pomoc vlastní silou lidstvu v kolonizaci Marsu. To je obrovsky patetický cíl, můžete tomu zasvětit celý život,“ prohlásil Jaroslav Lajfr.

Dalším projektem, o kterém se zmínil, je stanici Deep Space Gateway (DSG). Podle pana Laifra se chystá návrat na měsíční povrch z americké strany a poměrně velkým přičiněním Roskosmosu a ESA ve spolupráci s NASA. „Podle mých informací by tento projekt měl vytvořit nástupce Mezinárodní kosmické stanici ISS, která za 10 let zanikne. Už se na ni pracuje, vytváří se základní konstrukce a plány. Na tom je krásně vidět, že mezinárodní spolupráce funguje. Studená válka v tom nezanechala žádné pozůstatky. Americká strana s Ruskem a Evropou spolupracuje na vývoji této stanice. To samé se děje na mezinárodní ISS,“ dodal vědec a dotknul se i tématu protiruských sankcí.

Poznamenal k tomu následující: „Co se týče protiruských sankcí uvalených Evropskou unií, tak se nevztahují na civilní kosmonautiku. Je na to uvaleno embargo na vývoz věci z EU do Ruska. A byl to mimochodem jeden z důvodů, proč jsme mohli toto vývozní povolení získat na Ministerstvu průmyslu a obchodu.“

Dalších 28 družic vystartuje spolu s Lucky-7

Start nosné rakety Sojuz 2-1b je naplánován na 6:41 českého času. Raketa Sojuz 2 je připravena na startovní plošině kosmodromu Vostočnyj, uvedl šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin na své stránce na Twitteru. Kromě české družice Lucky-7 raketa do vesmíru vynese meteorologický aparát Meteor-M č. 2-2, stejně jako 28 satelitů v zájmu Německa, Francie, USA, Izraele, Velké Británie, Švédska, Finska, Thajska, Ekvádoru, České republiky a Estonska.

Dříve bylo oznámeno, že Pentagon zakázal používání ruských raket na vypouštění amerických satelitů od roku 2023, ale Kirk Paisher, šéf rusko-amerického společného podniku International Launch Services (ILS), který má výhradní právo na služby uvádění na trh vyvinuté a vyráběné centrem Chruničeva, které vyrábí nosné rakety Proton a rakety Angara, později řekl, že zákaz nebude mít vliv na komerční starty.