O této problematice píše ve své knize profesorka Juliet Schoorová. A dochází k šokujícím závěrům. Středověcí rolníci měli podle ní více volného času, protože pracovali méně dní než současní lidé. Podle ní to souviselo s tím, že zemědělská práce je sezónní a zdaleka netrvá celý rok. Lidé pracující na poli tak měli podle ní minimálně devět a půl týdne v roce volno. Srovnejte s pěti týdny dovolené, které dává dnes zaměstnancům většina zaměstnavatelů.

A to není všechno. Svou roli hrála také církev, která vyhlašovala poměrně mnoho svátků, kdy se nepracovalo. I těchto dní byl vyšší počet, než kolik jich máme dnes. Pracovní týden měl 60 až 70 hodin, zatímco dnes má 80. K tomto číslu se ale západní civilizace dobrala až s industriální revolucí, do té doby se tolik hodin nepracovalo.

Navíc lidé byli podle Schoorové v mnohem menším stresu než dnes. S jídlem se nespěchalo, žádná půlhodinka na oběd a pak zpět na pole. Jídlo bylo posvátné a jedlo se tak dlouho, jak bylo potřeba. Středověký člověk nespěchal, protože neměl schůzky, mobily, nikam se nehnal, práce na poli mu neutekla. Lidé sice nebyli bohatí, ale byli šťastnější a více v pohodě, než jsme dnes.

Kam jsme se od středověku posunuli? Je to zcela zásadní otázka. Nemusíme pracovat v kancelářích a nejsme nevolníky ve smyslu, že by měl někdo absolutní moc nad našimi životy. Ale na druhou stranu jsme vystresovaní, mnoho lidí má více než jednu práci nebo jí věnuje často celý den ve snaze vydělat co nejvíce peněz a zabezpečit rodinu. Tento krysí závod je prakticky nekonečný a stojí spoustu sil. Dovolená je jen organizované a velmi nákladné cestování někam, kde si člověk sice na chvíli odpočine, ale vzápětí se vrátí do práce a opět ho pohltí ještě větší stres, protože se mu práce mezitím nakupila. Nejsme přes všechny vymoženosti moderního světa ani šťastnější, ani nemáme více času než středověký rolník. Možná bychom se jako civilizace měli nad sebou vážně zamyslet.

Zdroj: es.cz