Naposledy byla na tento prestižní seznam zapsána Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči, a to v roce 2003. O zapsání do daného seznamu usiluje také Žatec jako město chmele. Původně se o tom mělo rozhodnout již loni v létě, ale řízení se protahuje. 

Společný návrh Německa a Česka

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, jak zní oficiální název společné česko-německé nominace, tvoří celkem 22 součástí, z nichž se sedmnáct nachází na území Saska a pět v české části Krušnohoří. Konkrétně se jedná o Hornickou krajinu Jáchymov, Hornickou krajinu Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Rudou věž smrti, Hornickou krajinu Krupka a Hornickou krajinu Mědník.

„Je to mimořádná událost nejen pro Karlovarský kraj a saské partnery, ale i pro obě naše země. Potvrdila se tak výjimečná hodnota hornického regionu Krušnohoří na české i saské straně,“ reaguje na své facebookové stránce na zápis do Seznamu světového dědictví hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová.

Mezi viditelné pozůstatky těžby v Krušných horách patří například rýžovnické kopečky, haldy či různé vodní stavby (vodní příkopy, báňské rybníky nebo podzemní kanály). Zachovala se ale také nadzemní a podzemní důlní zařízení nebo hutní komplexy, které dokumentují přínos Krušných hor pro oblast těžebních technologií a vědy. Tyto památky dokládají způsoby těžby a úpravy různých rud ve všech obdobích od 12. až do 20. století, především pak rud stříbra, cínu, kobaltu, železa a naposledy uranu.

Vývoj světového hornictví ovlivnil například na svou dobu revoluční centralizovaný systém báňské správy, který vznikl už v 16. století a který se stal vzorem pro hornické regiony v celé kontinentální Evropě.

Myšlenka nominovat vybrané hornické památky k zápisu na seznam UNESCO se nejprve objevila na saské straně, a to v roce 1998. Němci od počátku spolupracovali s českými partnery, zejména z řad krušnohorských obcí, kteří v roce 2010 založili obecně prospěšnou společnost Montanregion Krušné hory – Erzgebirge.

Nejstarší velký hřebčín na světě

Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem se nachází v nížině v oblasti středního Polabí. Jedná se o krajinu, na které se rozkládají pole, louky, ohrazené pastviny, krajinářský park, zalesněné území, ale také budovy a zemědělské usedlosti. To vše se vyvinulo s ohledem na hlavní cíl, chov a výcvik starokladrubských koní, kteří byli používáni při ceremoniích habsburského císařského dvora. Císařský hřebčín byl založen v roce 1579 a od té doby se věnuje tomuto úkolu.

​Jde o jednu z nejcennějších institucí chovu koní v Evropě. Zhruba tři sta let jej provozovali Habsburkové a rozvíjel se v době, kdy koně plnili klíčovou úlohu v dopravě, zemědělství, při podpoře vojska a reprezentaci aristokracie. V císařských dobách byli bělouši využívání panovníky pro ceremoniální účely, ale i nyní jsou ozdobou královských dvorů ve Švédsku či Dánsku.

Babylon a další objekty

Mezi další památky, které byly na seznam přidány, patří například zříceniny starověkého města Babylon v Iráku. Dodnes se dochovaly pozůstatky městské hradby, velká ulice a části hlavního paláce krále Nebukadnesara – základ legendární věže tak lze stále vidět.

V 90. letech 20. století byly zříceniny Babylonu několikrát vážně poškozeny. Od začátku irácké války v roce 2003 používaly americké a polské armády město jako vojenský tábor, a to zhruba od roku 2003 do roku 2004.

Kromě Babylonu obsahuje Seznam světového dědictví, který v současné době zahrnuje 1099 lokalit ve 167 zemích, i několik dalších kulturních a přírodních lokalit. Jeho nové vydání zahrnuje islandský národní park Vatnajökull, jižní a antarktická území Francie, hyrkánský les v Íránu, pece na tavení železa v Burkině Faso a ptačí rezervace podél pobřeží Žlutého moře a Podhajského zálivu v Číně.

V pořadí již 43. zasedání Výboru pro světové dědictví odstartovalo v Baku dne 30. června a potrvá až do 10. července. Celkem bude posouzeno 35 žádostí o zápis na Seznam světového dědictví. Mezi ruskými žadateli jsou pak například památky starověkého Pskova.