Dokonce i v zemi s největším procentuálním podílem ateistů na světě jsou hned dva státní svátky věnovány naší křesťanské historii v devátém a patnáctém století. Napadlo mě, že to poskytuje vhodnou příležitost připomenout jeden z nejhorších zamlčovaných problémů současného světa, kterým je pronásledování křesťanů, jež v některých státech naplňuje definici OSN pro zločin genocidia.

První, kdo se tím začal v loňském roce zabývat, byl ministr zahraničních věcí Velké Británie Jeremy Hunt. Ten v prosinci 2018 ustavil expertní komisi, jíž vedl biskup Anglikánské církve Philip Mounstephen a s předběžnými výsledky jejího šetření seznámil veřejnost na tiskové konferenci 30. ledna letošního roku. Členové komise se zabývali situací křesťanských komunit na Blízkém Východě, Severní Africe, Asii a Latinské Americe. Jejich závěr byl šokující: v současné době ve světě neexistuje jiná náboženská skupina, která by byla více pronásledovaná a persekvovaná. Svým rozsahem toto pronásledování překonává vše, co křesťanské církve zažily za poslední téměř dva tisíce jejich existence. V některých zemích útisk křesťanů svým rozsahem odpovídá trestnému činu genocidy.

Tato silná prohlášení jsou podložena velmi působivými statistikami. Ve všech zaznamenaných případech diskriminace z náboženských důvodů 80% obětí tvoří křesťané. Pronásledování – tedy diskriminace provázená hrozbami, či reálným použitím násilí – ve sledovaném období zasáhlo přibližně 245 milionů křesťanů v 50 zemích. Nejhorší je to samozřejmě v nejchudších regionech, kde situaci zhoršují válečné konflikty. Výsledkem je prudce klesající počet křesťanů (v roce 2011 jich například žilo v Sýrii 1,7 milionu, dnes 450 000, v Iráku z 1,5 milionu jich zbylo 120 000).

Pronásledování křesťanů zesílilo v důsledku nárůstu náboženského konzervativismu v Saúdské Arábii, Turecku a Íránu. Například turecká média je označují za hrozbu stabilitě státu, za agenty Západu, za špatné Turky. Dle odhadů jich tam žije přibližně 200 – 300 tisíc ve státě, který má 80 milionů obyvatel. Školní učebnice v Saúdské Arábii obsahují jak antisemitské, tak protikřesťanské vyjádření.

V Indii, Pakistánu, Bangladéši, Nepálu a Srí Lance hlavním motivem protikřesťanské nenávisti není islám, ale nacionalismus, který vnímá křesťanské církve jako cizí element, který ohrožuje národní jednotu. V Pakistánu situaci ještě zhoršují přísné zákony o urážkách Koránu a Proroka Mohameda. Obvinění jsou obvykle vyřešena lynčováním (nejen křesťanů). V Africe probíhá v Nigérii ze strany islamistických povstalců genocida křesťanů. Ve východní Asii vedle islámu, hinduismu, budhismu a obecné nesnášenlivosti podporované státem sehrává negativní roli také komunistická ideologie v Severní Korei Číně, Vietnamu a Laosu. Velmi podobné problémy mají také křesťanské církve ve Střední a Jižní Americe – na Kubě, ve Venezuele, Nikaraguy, kde vládnou socialisté. V Mexiku, Guatemale a Kolumbii katolickou církev ohrožují narkokartely, kterým se nelíbí, že v kostelech při kázání varují věřící před užíváním narkotik a násilí. Zločinci již zavraždili 46 kněží, včetně jednoho kardinála.

Britští sociologové, kteří pomáhali s vypracováním této analýzy, si všímali také toho, proč Západ před touto genocidou zavírá oči. Došli k smutnému závěru, že za to může politická korektnost. Krátce po zveřejnění této jejich studie jim dali za pravdu politici jako Barack Obama, Hillary Clintonová a další členové Demokratické strany v USA, kteří 258 křesťanů zavražděných 21. 4. při Velikonočních bohoslužbách na Srí Lance nazvali „uctívači Velikonoc“, tedy za příslušníky náboženství, jehož jméno se nevyslovuje. Od té doby to víme – termín křesťan a křesťanství není politicky korektní, takže se o něm nesmí ani mluvit, ani psát.

Asi by to mohlo urazit příslušníky jiných náboženství, kteří křesťany pronásledují a vraždí. Nebo to činí z ohleduplnosti vůči jihoamerickým narkobaronům, kteří církev opravdu nemají rádi.  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)