„Kdo říká, že nebude spolupracovat s tamtou či onou zemí (s Ruskem) – je blázen. Jsou jenom dobří nebo zlí lidé. Muzikálové projekty neznají hranic, sankce nesankce.“ (Zdeněk Barták)

„Umění musí podporovat politici. I já jsem dlouhodobě pracoval na Městské části Praha 1. Zde jsem vedl komisi kultury. Za mě jsme se snažili podporovat umění. Politik spravující kulturu by měl být člověkem z branže, který tomu rozumí. Zde nestačí suchá politika od stolu. Počítám, že za 20 let jsme měli asi 16 ministrů kultury. Podle toho to také vypadá…“ (Zdeněk Barták)

„Kultura není možná bez vzdělání. Vzdělanost je nyní u nás na poměrně nízkém stupni. Bohužel tento fakt postihuje i politickou sféru.“ (Zdeněk Barták)

„Někteří Češi dokonce uvažují, že se z Česka odstěhují. Současná úroveň nikam nesměřuje.“ (Zdeněk Barták)

Karel IV. byl úžasný člověk a politik. Byl císařem Říše římské, národa německého, také český král. Byl pacifista. Traduje se, že snil o tom, že by možná (sňatky?) získal některá z údělných knížectví ruských. Zakládal kláštery, obnovil u nás slovanskou liturgii. V jedné z písní se zpívá, že „…u nás zavedl víno, a ne chmel“. Na jeho dvoře působili umělci z Evropy… Napsali jste s Petrem Markovem (libretista) o Karlovi muzikál. Pan Markov se přátelil s Václavem Havlem, vy jste také politik (TOP09). Míříte s muzikálem do Ruska, resp. rádi byste tam prezentovali svou tvorbu. Hledáte pro to cesty… Je toho tolik, jakou první otázku vám vlastně položit?

Barták: Kdo může být větší persona než císař Karel IV. Byl to významný politik, ovlivnil půlku Evropy. Svým způsobem to byl kumštýř. Ne že by to vše stavěl sám, ale to, co vymyslel, co propojil i s uměním z celé Evropy, to je famózní. Takový politik se rodí jednou za celá staletí. Co jen udělal pro Prahu… Když se na přetřes dostalo téma (udělat muzikál o Karlu IV.), neváhali jsme, šli jsme do něj (Zdeněk Barták: hudba; Petr Markov: libreto). Každý přitom zná notoricky film Noc na Karlštejně, kde samy kulisy nádherného hradu hrají svou roli. My jsme si mysleli, jsme o tom přesvědčeni, že i známá látka se dá zpracovat znovu, jinak. Nám se to určitě povedlo. Tuto inscenaci jsme napsali před nějakými deseti dvanácti lety. Jak je vidět, jsou tituly, které nestárnou.

​Možná bychom mohli připomenout, že jste autorem muzikálů, kde titulní postavou je historická osobnost…Rád bych vás dále citoval, říkáte, že „je to hudba, která proniká do všech sfér“. Byl jste s muzikály v Číně, Mexiku, Jižní Koreji, v SSSR. V tehdejším SSSR jste strávil s různými soubory asi dva roky života. Teď byste se na ruskou scénu rád vrátil.

Pár slov k ostatním mým muzikálům: dlouho jsem se chystal napsat muzikál o Casanovovi. Nevěděli jsme, jak látku uchopit. Trvalo to až tři čtvrtě roku. Potom Petr Markov řekl „Už to mám!“. Casanova je v povědomí jako nějaký sukničkář, muž „lehčích mravů“. To ale není pravda. I Casanova se řadí mezi významné postavy společenského dění: byl spisovatel, výborný malíř. V čem tkvěla jeho „politika“ – uměl přesvědčit bohaté dámy, aby mu jeho rozmanitý politický obzor a výmluvnost sponzorovaly. Casanova je spojen s naší zemí, protože poslední léta života trávil na Duchcově. Karel IV. (komerční titul: „Jedna noc na Karlštejně“) i „Casanova“ jsou stěžejní díla, na nichž jsme s Petrem Markovem spolupracovali. Z Jiných společných projektů bych ještě citoval muzikály „Cesta kolem světa za 80 dní“ či „Hrátky s čertem“. Stvořili jsme spolu řádově šest muzikálů. No a muzikál, který hrajeme dnes (cyrilometodějské dny) na zámku Nový dvůr v obci Nový kostel, v tomto již 3. nastudování, právě začíná. Co do počtu repríz mu prorokuji delší trvání. Ještě k vaší otázce. V SSSR nás přijímali výborně. Kultura je jenom jedna. Neměla by se deformovat politikou. Kultura je buď dobrá, nebo špatná. V každém případě je spojnicí mezi národy. Z uvádění našich muzikálů s Petrem v Rusku nemám žádnou obavu, že bychom si tím pošramotili renomé, to rozhodně ne. 

V Rusku znají téma Casanovy (viz film Формула любви /Vzorec lásky/). Jistě ocení příběh o velkém císaři… Je docela zajímavé vidět profíky z Prahy hrát tak daleko „na venkově“, přitom je fakt, že jsme blízko německých hranic. Je zde malebné prostředí.

Je to tak. Dnes už to tak chodí. Je taková doba. Kultura musí vyrážet za posluchačem, za divákem. Ale zde jsou bezvadní lidé, jsou otevření. Ne každý má také finančně a časově na to, aby za uměním jezdil do Prahy. Díky panu starostovi obce Nový Kostel (Chebsko) Oto Teuberovi zde máme výborné podmínky k uvedení muzikálu o Karlu IV. – „Jedna noc na Karlštejně“. Jak se říká, jen houšť a větší kapky. Příští rok se sem vrátíme velmi rádi, pokud nás obecenstvo bude chtít. Už dopředu se na to těším.

Cyril a Metoděj k nám přinesli písmo. Pomocí tohoto písma se šířila východní verze křesťanství. Poté Západ vytlačil slovanskou liturgii, již obnovil až Karel IV. v klášteře Na Slovanech (Emauzy). Pak následovala staletí poněmčování, došlo i na náboženskou rekatolizaci, tedy odklon od Východu. Vy se nicméně snažíte vaše muzikály dostat dokonce do Ruska, na Východ. Jste bývalý politik, TOP09. Trochu neobvyklé… Co vás motivuje?

Slovanská linie v Jedné noci na Karlštejně je citelná (Eliška Přemyslovna). Kromě toho moje muzika, mé melodie, vychází i ze širokých kantilén ruských skladatelů. Obdivuji Petra Iljiče Čajkovského, Arama Chačaturjana (sovětsko-arménský hudební skladatel), Sergeje Prokofjeva… Ruské posluchače by naše hudba jistě zaujala, příběhy jsou ruskému posluchači z jiných adaptací známé. K provedení se hodí jakýkoli hrad či zámek (divadlo samozřejmě) či jakákoli k tomu přizpůsobená scéna… Náš muzikál Cesta kolem světa se tím spíše hodí pro zahraniční turné. Naše státy se historicky sice rozdělily, ale dokud bude trvat kultura, naše náměty a dílo patří do světa. Proto bychom rádi viděli třeba Karla IV. či Casanovu, barona Prášila i Cestu kolem světa za 80 dnů v Rusu.

Děkujeme za rozhovor, ať se všechny vaše záměry podaří.

Poznámka: rozhovor s kolegou Zdeňka Bartáka s Petrem Markovem Sputnik publikoval již dříve.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce