Petr Hájek komentuje první spekulace o vraždě, která možná měla spustit „povstání proti Vladimíru Putinovi“, a přináší zasvěcenou úvahu Michaila Budaragina, který na rozdíl od pražských „expertů“ na Rusko souvislostem „podivného atentátu“ rozumí. Vražda Borise Němcova u kremelských zdí je samozřejmě na prvním místě lidskou tragédií. Je zatím předčasné spekulovat, kdo ji zorganizoval a provedl. Jako obvykle je však hlavní se ptát, kdo z ní mohl mít prospěch. Cui bono? Fakt, že k ní došlo jen pár hodin před plánovaným začátkem „moskevského Majdanu“ (v podobě dlouho plánovaného pochodu proti demokraticky zvolenému prezidentovi), nicméně mnohé napovídá. Nápadně totiž připomíná známou metodu „operací pod falešnou vlajkou“, jakých jsme především v režii Washingtonu, respektive Kyjeva, byli v posledním roce několikrát svědky.

Petr Hájek

Politická zástěrka?

Podle zasvěcených informací je totiž pravděpodobné, že příprava protestní demonstrace „moskevské kavárny“ hrozila skončit těžkým fiaskem. Nelze proto vyloučit, že vražda Borise Němcova se měla stát rozbuškou, která mnohým zvedne adrenalin a přivede do ulic kýžené statisíce protestujících. Nezapomínejme totiž že Moskva má nejméně jedenapůlkrát více obyvatel než celá Česká republika. Když se někde sejde pár tisíc, je to jako pár stovek v Praze. Z toho Majdan neupleteš. A vypadá to, že právě to se – navzdory politické vraždě (byla-li to politická vražda) – právě stalo.

V ruských médiích ale spekulují experti a významné osobnosti o řadě dalších možných motivů. Nelze prý vyloučit dokonce ani vraždu ze žárlivosti. Němcov totiž udržoval víc než jen přátelské vztahy s mnoha mladými ženami – mimo jiné i s ukrajinskou modelkou A. Durynskou, která ho v okamžiku útoku doprovázela. Jako zázrakem však vyvázla bez škrábnutí, což při daných podmínkách střelby a osmi vystřelených nábojích je úkaz na pomezí fyzikálních zákonů. Úvaha, že vrah (vrazi) chtěl využít logických politických konotací k odvedení stop, není proto vůbec nesmyslná.

Sousto pro Českou televizi

Zato média západní – ta česká jako vždy na čele pelotonu snaživých – měla okamžitě jasno. Nešla sice tak daleko jako beznadějný mluvka prezident Porošenko. Ten okamžitě prohlásil, že Němcov se prý právě „chystal zveřejnit zásadní důkazy o účasti ruské armády na Donbase“. Že však tak či onak je za vraždou „krvavá ruka Kremlu“ (možná dokonce samotného Vladimíra Putina), o tom především vzrušení zpravodajové ČT a jejich kolegové z „kavárny“ ani na okamžik nepochybují.

Hvězda protiruské televizní „publicistiky“ Petra Procházková (oficiálně placená Babišovými Lidovými novinami) však má jasno: Atentát na Němcova se prý stane „obrovským impulzem k emigraci demokratické elity“. Hlavní vzkaz vrahů prý zní: Budete dělat to, co Němcov? Stane se vám totéž. To je, při vší úctě k intelektuálním schopnostem „expertky na Rusko“, opravdu úvaha od nedělní plotny. Je přece jasné, že Západem placená „opozice“ prezidenta Putina na tom jednoznačně vydělala. Abych však nebyl nařčen ze „sexismu“: Ještě o stupeň dál šel vynikající (mužský) expert na mediální přípravu války s Ruskem, „intelektuální obr“, komentátor MF Dnes T. Marjanovič: „Jedinou opravdovou otázkou je, do jaké míry má ve všem prsty sám Vladimir Putin, nebo zda mají vraždu na svědomí jeho horliví nohsledové…“

Tři miliony za informace

Je příznačné, že střízlivější hlasy zazněly z médií, která nepatří Andreji Babišovi či Zdeňku Bakalovi. Ivan Hoffman z Deníku (německé vydavatelství Vltava-Labe Press) vcelku střízlivě konstatuje: Lze paradoxně říci, že V. Putin ztratil v B. Němcovovi „příjemného, kultivovaného a přitom politicky neškodného protivníka“. A Tereza Zavadilová v E15 (deník vydavatelství Mladá fronta, které ovšem s MF Dnes nemá nic společného, její majitel je naopak pronásledován Babišovými „finančními policajty“ z ministerstva financí) připomíná: „Ať byl vražedný cíl jakýkoli, Putinovi nepomohl. Kdyby Němcov žil, včera by se byl účastnil opoziční akce vykázané kamsi na okraj města a přišlo by tam pár neorganizovaných příznivců opozice.“

Asi pouze televize Prima citovala jasné vyjádření prezidenta Putina: „Uděláme vše, aby organizátoři a vykonavatelé této podlé a cynické vraždy byli po zásluze potrestáni.“  Že to myslí vážně dokládá i fakt, že okamžitě ustavený vyšetřovací  výbor vypsal za informace vedoucí k dopadení pachatele odměnu ve výši tří milionů rublů. To i při současném trvajícím poklesu ruské měny není malá částka a někomu z podsvětí (ruského či ukrajinského) by rozhodně mohla stát za to.

Abychom však lépe porozuměli vážným souvislostem, které teatrální vražda někdejšího hlavního koně prezidenta Borise Jelcina znamená pro ruskou politickou situaci, je lépe jít ke zdrojům – především k ruským komentátorům a publicistům. Jeden z nich, Michail Budaragin rozhodně k zasvěceným patří. Zde je jeho názor:

Mítink „na krvi“

Pochod prozápadní opozice, který se v neděli odehrál v centru Moskvy, byl za poslední dobu největší. Podle policie se ho zúčastnilo až třicet tisíc demonstrantů. Nenaplnilo se však očekávání organizátorů, kteří po atentátu na Borise Němcova, jenž celou situaci eskaloval, očekávali staticové davy jako podhoubí pro „moskevský Majdan“. V tomto směru se očekávání opozice a Západu dosud nenaplnila.

Ještě ani nevychladlo Němcovovo tělo a policie ještě nestihla vydat jediné prohlášení, a Západem placená opozice, která s ohromným úsilím pracovala na akci 1. března, měla připravenu odpověď. „Němcova zavraždil Putin“. Přímo u Kremlu. Prezident, jehož rating ve chvíli před výročím připojení Krymu dosahuje 90%, se najednou rozhodne zorganizovat demonstrativní odstřel „neškodného“ opozičního politika? Je těžké představit si něco hloupějšího a nesmyslnějšího.

Opozice, která se původně dohodla s moskevskými úřady na akci ve čtvrti Mariino na okraji Moskvy, se bleskově vrhla do centra, odkud právě odvezli tělo Němcova a kam lidé začali téměř ihned přinášet květiny. Namísto klidné akce připravili i když bezúspěšně „míting na krvi,“ a právě tento fakt je třeba vzít v úvahu při vážném hledání objednavatelů vraždy.

Sakrální oběť?

Podivná třiadvacetiletá modelka z Kyjeva, kterou nezasáhla jediná kulka (z jedoucího auta!) a která dost možná zavedla Němcova „ve správný čas na správné místo“, podivná volba oběti (takový Alexej Navalnyj je mezi ruskou mládeží podstatně populárnější), blesková rychlost reakce těch, kteří by měli především pietně truchlit nad zabitým kolegou, masivní aktivita ukrajinských blogerů, kteří všeho nechali a spustili refrén: „Putin zavraždil Němcova“.

Němcov je očividně „sakrální obětí“, a nyní se Rusko musí připravit na to, že útoky budou pokračovat na všech frontách. Němcov totiž nemusí být zdaleka posledním zavražděným politikem. Ve vazbě se dosud nachází Naděžda Savčenková, jejíž případnou smrtí by mezinárodní mediální informační prostor doslova explodoval.

Zdroj.

Reakci na vraždu Němcova je možné považovat za test schopnosti racionálně myslet. Reálně uvažující člověk chápe, že smrtí Němcova státní moc – kromě problémů – nic nezískala.  Především u ruských zaoceánských oponentů okamžitě vypukl skutečný „karneval obránců lidských práv“. Konečně je zde další důvod zavést nové sankce proti „krvavému režimu“. Objevuje se i ideální možnost obvinit z odstranění perspektivních lídrů opozice a šance vyhrotit situaci v Moskvě. Rozumní lidé zato dříve nebo později dojdou k závěru, že na místě Němcova měl být Navalnyj.

Každý „Majdan“ přece potřebuje rozbušku, rituální oběť. Že se v Moskvě pokoušeli a pokoušejí vyvolat obvyklý „barevný“ scénář americké provenience, je nad slunce jasné. Alexej Navalnyj by se ideálně hodil do role motivu, který by bylo možné efektivně využít na zostření situace. Putinova vláda ale zjevně rychle přečetla „západní scénář“. Je pravděpodobné, že ti, kteří organizovali moskevský Majdan, si mysleli, že zahnali Kreml do pasti postavením před nelehkou volbu: posadit lídra západem placené opozice do vězení za kriminální delikt na mnoho let, a tím ho proměnit v mučedníka a politického vězně, nebo ho nechat na svobodě, což umožňuje jeho využití v roli „sakrální oběti“?

Náhradní cíl

Osud v podobě soudu našel elegantní řešení: Navalnyj dostal patnáctidenní domácí vězení – a to mu pravděpodobně zachránilo život. Je velmi pravděpodobné, že Němcova vybrali do role „rituální oběti“ jednoduše proto, že neměli lepší volbu. Čas (jeden den před moskevským pochodem) a místo (u zdí Kremlu) likvidace Němcova jsou natolik symbolické, že nejpravděpodobnější verze atentátu je právě vytvoření „mučedníka“.

Většina komentátorů však již předem prohlásila tuto oběť za marnou. Němcovova smrt totiž těžko přivede do ulic stovky tisíc truchlících stoupenců. Ale právě s tím zřejmě možní strůjci  vraždy počítali a na takovou reakci občanů spoléhali. Je velmi pravděpodobné, že by je plně uspokojilo i zavedení nových sankcí proti Rusku. Tyto pokusy možná budou, ale jejich výsledek je tentokrát dosti nejistý. Větší šanci má další „morální izolace“ Putinova režimu. Případně zesílení diplomatického tlaku na Moskvu v kontextu jednání o situaci na Ukrajině. Iniciátoři atentátu však patrně především spoléhají na to, že se nyní zvýší šance, že státní moc změkčí svůj tlak na stoupence státního převratu v Rusku.

Špatné počty: Moskva není Kyjev

Právě zincenované vraždy a následující „vzpomínkové akce“ na oběti patří k hlavnímu arzenálu barevných revolucí. Politické truchlení a symbolický pohřeb obětí jsou pak katalyzátorem demonstrací a občanských nepokojů, které vedou ke kýženému stavu nastolení revoluční atmosféry.

Jak ukazuje zkušenost Ukrajiny, Tunisu, Íránu a Egypta, po první „sakrální oběti“ ovšem musí následovat další. Po hlavě Borise Němcova musí nevyhnutelně následovat „nebeská setnina“.  Jenže Moskva není Kyjev.  Obětování méně významného lídra opozice bude pro protiruské síly ve skutečnosti těžkou ranou, což si iniciátoři těchto akcí za oceánem neumějí spočítat.

Obecný nedostatek lídrů se po této akci totiž pravděpodobně ještě prohloubí. Málokdo bude ochoten riskovat život kvůli oslavným reportážím na CNN. Na druhou stranu, nelze vyloučit, že právě s tím mohl kalkulovat někdo z těch, pro něž je Němcovova smrt výhodná. Antiruská opozice měla tři lídry: Navalného, Chodorkovského a Němcova, přičemž Němcov byl vnímám jako spojující článek se Západem – a jako koordinátor finančních toků.

Západní experti si často stěžovali, že opozice nemá jediného lídra, což velmi snižuje efektivitu práce. Nyní se situace zjednodušila. Němcov je mrtvý. Navalnyj se bude vyhýbat tomu, aby se stal další „sakrální obětí“ a spíše se změní v „lídra facebooku“.

To ovšem hraje do karet především Michailu Chodorkovskému, který na smrti Němcova maximálně vydělá. Zmizel jeho politický konkurent, a současně se tím opozici podařilo získat politické body pro boj se současným demokraticky ustaveným režimem. Pokud se na likvidaci Borise Němcova díváme z tohoto úhlu, může vést tato vražda k vážným následkům.

Zdroj.

Převzato z protiproud.cz