Slabá odpověď

Ropu druhu Bakken pro zpracování v Kremenčucké rafinérii koupila společnost Ihora Kolomojského Ukrtatnafta. Média vymalovala tuto transakci jako odpověď na ruské palivové embargo, které nabylo platnosti 1. června.

Tato odpověď ale není moc přesvědčivá, protože dodávky jsou příliš malé. Loni ukrajinský import ropy přesáhl osm milionů tun. Na tomto pozadí je těch 75 tisíc kapkou v moři.

V srpnu se očekává další dodávka ropy stejného objemu, ale i když bude Ukrtatnafta získávat měsíčně 75 tisíc tun ropy, bude to činit pouhých několik procent ropného importu země.

​A ani pro Kremenčuckou rafinérii to není moc. Hlavním dodavatelem tohoto podniku je polostátní společnost Ukrnafta, která v roce 2018 vytěžila přibližně 1 450 tisíc tun ropy s kondenzátem. Prakticky všechno bylo posláno do Kremenčuku. Kromě toho rafinérie získává suroviny z Ázerbájdžánu a kupuje vakuový destilát od Ukrgazdobyči.

Loni Kremenčucká rafinérie zpracovala celkem 2,2 milionu tun suroviny. Americké dodávky jsou pro tento závod nepatrné.

Poznamenáme, že v roce 2017 zpracoval podnik o 12 % více suroviny – 2,5 milionu tun – a plánoval zvyšování objemu výroby. Ve skutečnosti však došlo ke znatelnému snížení kvůli problémům s odbytem benzínu.

Loni v létě byla skladiště hotové produkce přeplněna a rafinérie snížila zpracování ropy na technologicky přípustné minimum - pět tisíc tun denně.

Nepotřebný benzín

Vedení Ukrtatnafty, které patří Kremenčucká rafinérie, obvinilo z problémů s odbytem paliva běloruské konkurenty, v listopadu loňského roku se obrátilo na tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny se žádostí, aby zahájil antidumpingové vyšetřování v případu dodávek benzínu ze sousední země.

​Společnost tvrdila, že Bělorusko stejně jako Rusko podporuje export ropných výrobků. Kyjev však tuto žádost ignoroval.

V březnu Kremenčucká rafinérie vládu požádala, aby zavedla kvóty na import paliva, bylo to ale zamítnuto. Kolomojskyj poté změnil taktiku a požádal kabinet ministrů, aby snížil spotřební daň na benzín o jednu čtvrtinu. K žádné reakci nedošlo.

Ceny paliva se mezitím pro ukrajinské motoristy staly neudržitelnými. Jak spočítala kyjevská poradenská agentura Něftěrynok, je země nyní na 59. místě z 61 v ratingu přístupnosti benzínu. Ukrajinec musí zaplatit v průměru za litr paliva 15,8 % svého denního příjmu. Horší je situace pouze v Indii (18,5 %) a Pákistánu (20 %).

Proto Ukrajinci na svá auta masově montují plynové bomby a kupují zkapalněný plyn, který je o 50 až 60 procent levnější než benzín. V současné době jezdí v zemi na plyn přes tři miliony osobních aut, což zařazuje Ukrajinu mezi deset největších světových spotřebitlů zkapalněného plynu jakožto motorového paliva.

Za této situace nemá nákup americké ropy žádný hospodářský smysl. Benzín ze zaoceánské suroviny bude pro Ukrajince příliš drahý. Tím spíše, že Rusko od 1. července obnovilo export zkapalněného plynu v plném objemu. Ministerstvo ekonomického rozvoje vyhovělo všem žádostem společností Rosněfť a Lukoil.

Kromě toho ruské státní orgány v plném rozsahu zkoordinovaly žádosti kazašských výrobců o tranzitní dodávky LPG. Takže poptávka po benzínu se bude v zemi snižovat i nadále.

Prezidentova chyba

Je zřejmé, že jediným smyslem nákupu ropy v USA je pro Ukrajinu demonstrace loajality Washingtonu. A nikoli nezištné. Kyjev počítá se všemožnou podporou ze strany Trumpovy administrativy.

Především v otázce tranzitu ruského plynu. Určitě není náhodou, že už den poté, co dorazil tanker s americkou ropou do Oděsy, ukrajinský prezident slíbil, že v průběhu své návštěvy v USA požáda Donalda Trumpa, aby se vypořádal se plynovodem Nord Stream 2.

„Jediné možné řešení této otázky – budu mít ve Spojených státech schůzku s prezidentem,“ podotkl Volodymyr Zelenskyj. „Je to jediný člověk, který, jak jsem přesvědčen, vyřeší tuto otázku ve prospěch Ukrajiny.“

Zdůraznil přitom, že ani německá kancléřka Angela Merkelová, ani francouzský prezident Emmanuel Macron nebudou realizaci projektu aktivně bránit, protože v opačném případě na ně budou vyvíjet značný nátlak místní podnikatelé.

​Další otázkou, v níž spoléhá Kyjev na Trumpa, je urovnání konfliktu na východě Ukrajiny. V tomto týdnu Zelenskyj navrhl obnovení projednání minských dohod v novém formátu – za účasti USA. V Kremlu slíbili, že tento návrh důkladně prozkoumají.

Naděje, které vkládá Kyjev do Washingtonu, se ostatně sotva splní. Jakožto dovozce energetických surovin není Ukrajina vůbec pro Američany zajímavá. Podle informaci EIA v dubnu USA exportovaly denně přes 400 tisíc tun ropy. Těch 75 tisíc tun měsíčně (čili 2,5 tisíce tun denně), které je ochotna kupovat Ukrajina, je za takového rozsahu statistickou chybou. A zvýšit import Kyjev nemůže fyzicky - přístavní infrastruktura to nedovoluje.

Kupovat americký zkapalněný zemní plyn Ukrajina také nemůže, protože o výstavbě terminálu LNG se mluví už deset let, žádné praktické kroky v této věci ale nebyly udělány.

A to hlavní je, že pro Washington je zastavení ukrajinského tranzitu nanejvýš výhodné. Zvýší to přece ceny plynu v Evropě, a tedy i rentabilitu dodávek amerického LNG do Starého světa. Volodymyra Zelenského, který se domnívá, že je Trump ochoten se vzdát podobné perspektivy kvůli ekonomickým zájmům Ukrajiny, čeká velké zklamání.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce