Gastronomická expertka tvrdí, že „jídlo je politická věc“. Svůj argument vysvětluje tak, že „tím, jaké jídlo kupujete, zároveň volíte strašně moc dalších věcí. To, jak bude vypadat krajina. To, jak se bude utrácet ve zdravotnictví. To, jak budou lidé nemocní“.
„Jídlo je politikum. Jídlo = politikum. Má to přímý dopad na naši budoucnost, na to, co budeme platit.“
Směřování dialogu se stočilo také ke dvojí kvalitě potravin, což bylo velkým tématem před květnovými volbami do Evropského parlamentu.
„Sledovala jsem to a upřímně řečeno jsem se divila tomu, že mají někteří politici chuť vlastně znovu vytahovat tuhle věc, která byla pár týdnů před schválením. (…) Myslím si, že jednoznačně hráli na určitou kartu strachu,“ uvedla a dodala, že i když bylo toto téma vzneseno již před několika lety sociálními demokraty a je tudíž staré, bylo pro některé politiky dobře marketingově použitelné.
„Pro mě je to jednoduché. Člověk, který dělá šizené párky a šizený chleba, není důvěryhodný vůbec v ničem. Já další důkazy nepotřebuji. Je to takhle jednoduché.“
Dodala však, že nechápe, že tohle na Babišovi lidem nevadí. Vysvětluje si to ale tím, že lidé zřejmě nechtějí slyšet nepříjemnosti.
I dnes by tedy odbornice na svém prohlášení nic nezměnila. Vše vysvětlila na jednoduchém příkladu.
„Když byste žil na vesnici, kde byste měl pekaře, který šidí chleba, myslel byste si, že je to člověk, který vás může nějak kvalitně zastupovat?“ zadala Michopulu řečnickou otázku Štruncovi.
V rozhovoru zaznělo i téma české kuchyně a gastronomická expertka se dotkla i typických českých chlebíčků, které jsou servírovány téměř u každé příležitosti. Obecně byla celá debata hodně o jídle. Co se dále jídla týče, sama Michopulu uvedla, že se v poslední době ráda vrací k obyčejným, jednoduchým a klasickým receptům. Řeč přišla i na kulinářské soutěže či na to, odkud se vzal pojem tradiční česká kuchyně.
V neposlední řadě promluvila o farmářských trzích, přičemž uvedla, že se tato myšlenka dnes poněkud změnila a z municipální aktivity se stal jakýsi „slepenec“, na který se často nabalují i různé food festivaly.
Michopulu v této souvislosti také dodala, že se dle ní během posledních let změnil vztah Čechů k jídlu.
„Já si myslím, že máme za sebou určitě nejméně deset let gastronomického obrození. Jsem za to strašně ráda. Myslím, že lidi vstřebali spoustu informací, začali se zajímat, vytvořili určitou kupní sílu, která měla vliv na nabídku supermarketů. Myslím, že se to posunulo nesmírně mnoho, i když pořád můžeme jít dál,“ vysvětlila svůj názor a danou věc rozšířila o problematiku stravování v chudých a zadlužených rodinách.
Závěrem zmiňme například to, že odbornice srovnala i přístup ke gastronomii a vztah k jídlu ve Francii a v Česku. Vyzdvihla přitom dva základní rozdíly. „Jednak je ten zásadní (rozdíl, pozn red.), že Francouzi jsou ochotní se gastronomií zabývat, encyklopedizovat to, vydávat kuchařky, historicky to mapovat,“ uvedla s tím, že druhý rozdíl spočívá v tom, že je Francie suverénním státem a územím již poměrně dlouhou dobu.