ALEXANDR CHURŠUDOV se prostým způsobem zamýšlí nad smyslem tradiční rodiny a její budoucnost vidí v muži, coby hlavě rodiny odpovědné za její prosperitu a výchovu dětí – tak, jak to bylo ještě donedávna.

Na světě je spousta lidí v kalhotách a bez podprsenky, s plnovousem a holou hlavu, ale muži jsou podle mého názoru pouze ti, kdo jsou odpovědní za svá slova a činy. „Mamánci“, něžní narcisisti, či leniví mládenci zvažující klady a zápory rodinného života mohou klidně dál odpočívat, pro ně tyto řádky nepíšu. Oslovení „muž“ je hoden pouze ten, kdo je připraven vzít na sebe všechny obtíže života a chránit před nimi svou ženu a děti.

Předpokládá se, že nejlepší rodina vzniká ze vzájemné lásky. To je pravda. Ale láska sama o sobě nestačí a je potřeba ještě mnoho dalšího. Obrovské množství manželských párů v minulosti uzavřelo sňatek nikoliv z horoucí lásky, ale z vůle svých rodičů, ze střízlivého rozumu, náhodou, a přesto to obvykle nebránilo v soužití a výchově dobrých dětí. Navíc láska sama o sobě není nic trvalého.

Smysl rodiny

Láska je podmíněný cit. Krásná žena ochotně nebo nevědomky inspiruje muže k lásce, a ten ji slibuje hýčkat až do vlastní smrti. Jiná žena naopak sama propadne takové vášni, že si neumí představit život bez milovaného muže, i když jí (i to se někdy stává) není hoden. Milostné vzplanutí však obvykle pohasne – někdy vyhasíná pomalu, celé roky, jindy náhle. Ne nadarmo se říká: od lásky k nenávisti je pouhý krok.

Smysl rodiny není v lásce, ale v pokračování rodu. Pokud chce muž předat své vlastnosti budoucím generacím, musí sám vychovat děti, které zplodil. A ony se budou snažit být jako on podle jeho nejlepších kvalit. Možná nejen těch nejlepších. Ale přirozený výběr vše vyřeší.

Koneckonců ve dvou lze snáze ustát životní těžkosti. Skutečný samotář si vystačí „jak před šelmou, tak u ohně“, ale takových silných charakterů je opravdu málo. Tradiční dělba práce v rodině se vyvíjela po celá tisíciletí; nyní se postupně rozpadá a mnohé na sebe bere stát. Ale to je jiná otázka.

Nyní se chci zamyslet nad tím, jak by měl muž budovat a chránit vlastní rodinu, a své názory zformuluji do osmi přikázání, jimiž by se každý muž měl řídit.

Čtěte ZDE: Muži: Ohrožený druh. Zaostávání v přirozených rolích a pokles hladiny testosteronu. Vymře naše pokolení? Příčiny nehledáme. Raději rozvíjíme gender studies. Přirozeným zákonům nelze bez následků vzdorovat

Osm přikázání pro muže

1. Buď důstojnou hlavou rodiny. Všelikeré druhy rodinných demokracií a referend, rovnost pohlaví a další pošetilosti patří kočce pod ocas. Ten, kdo nemůže žít bez rovnosti, ať nejprve naučí muže rodit a ženu zbaví menstruace. Rovnoprávnost lze požadovat v jiných druzích činnosti. Volby mohou být postaveny na rovnosti hlasů, i když ani to nepřináší zamýšlený užitek, ale v pití vodky žádná rovnost není, žena přebere mnohem rychleji.

Navíc žádný hospodářský ani duchovní systém (a rodina je příbuzná s oběma) nemůže fungovat na základě rovnoprávnosti. Řídit ho musí jeden. Ale delegovat pravomoci může neomezeně, stejně tak hlava rodiny, a čím více, tím lépe, to je abeceda každého řízení.

Chcete-li být opravdu hlavou rodiny, musíte ji zajistit finančně. Žena také nemusí být pouze v domácnosti, ale práce mimo rodinu by ji měla méně zatěžovat a ponechat jí více času na domov a děti. A pokud rodina nemá dost peněz, je to problém muže. Je jedna výjimka: v mladých letech jsou výdělky muže ještě malé a nemohou uspokojit všechny potřeby rodiny. Muž by však měl pro to udělat vše, co je v jeho moci – brát vedlejší práci, zlepšit si kvalifikaci, a pak bude jeho svědomí vůči rodině čisté. Pokud vyčká se ženěním do zralejšího věku a vezme si výrazně mladší ženu, jedině dobře. Taková manželství lépe vydrží spokojená i do stáří, kdy už děti dávno vylétly z hnízda.

Poznámka: Nyní stále více přibývá manželství, v nichž je hlavou rodiny žena. Některá vydrží dlouho a jsou šťastná. Žena hodně vydělává, často podniká, zatímco muž se více věnuje domácím pracím, řízení domácnosti a pomáhá jí. Na tom není nic špatného. Ale musíme si uvědomit, že tisíciletá evoluce uzpůsobila muže k dominanci, mužský testosteron je hormon aktivity a odbojnosti. V submisivní roli tělo postupně snižuje produkci tohoto hormonu, a co to způsobí, na to ženy určitě přijdou samy. Tygr v zoo se zdechlinou v zubech už není tygr.

2. Nesuď ženy podle sebe. Muži a ženy jsou velmi rozdílní. Máme odlišný soubor kontrolních hormonů. Myslíme jinak, cítíme jinak. To, co je pro ženu nepopiratelné, je někdy pro muže nepochopitelné. Ať ti, kteří nesouhlasí, vysvětlí, proč se většina žen bojí myší. A tady je další příklad ze života:

Na oběd byla ryba, a když se manžel chystal umýt nádobí, jeho žena mu řekla, že je to nutné udělat studenou vodou. Manžel (se slušným technickým vzděláním) zapochyboval: podle zákonů fyziky a chemie teplá voda omývá lépe. A tak ženu požádal o vysvětlení příčiny jejího požadavku. Ukázalo se, že to nikdo neví: tchýně a její přítelkyně jednomyslně potvrzují, že je studená voda potřeba, ale proč, to nebylo známo nikomu. Nakonec muže trklo: jeho manželce (stejně jako mnoha jiným ženám) ryby nepříjemně páchnou a horká voda odpařováním zápach zesiluje… muž to prostě necítil, pro něho vůně hrají mnohem menší roli.

Ženy jsou často vedeny pocity, zatímco muž se řídí rozumem. Zato ženy mají pozoruhodnou intuici a často jí věří.

3. Deleguj odpovědnost. Muž obvykle odpovídá za peníze a žena za pořádek a pohodlí v domě. Ale je lepší se na tom včas dohodnout, ještě před svatbou. Jakákoliv pomoc je však vítána: například já pravidelně nakupuji potraviny a umím uvařit dobrý oběd, ale za stav zásob je zodpovědná moje žena. Mojí doménou jsou opravy, rekreace, výlety do přírody, sport a turistika. Povinnosti žen tady jmenovat nebudu, všechny je dobře znají.

4. Nebuď chamtivý! Žena se cítí komfortně, pokud jí neomezují prostředky. Nepotřebuje nutně nový hrnec nebo parfém, ale je ráda, když si může tyto nákupy dovolit. A pokud na všechno není dost peněz, neměli byste být líní si měsíc nebo dva zaznamenávat výdaje; a věřte, že rezervy se najdou. V našem případě se ukázalo, že příliš mnoho peněz šlo na knihy, dárky a dětské hračky.

5. Nenech se unášet telecí něhou. Svoji milovanou byste nejraději každý den roztouženě nosili na rukou, ale pamatujte, že si na to rychle zvykne. A po chvíli se vaše dvoření stane všedním. Mnohdy milý a chápavý pohled zmůže víc, než obehrané komplimenty a pozornosti.

6. Neztrácej optimismus! Dva až tři páry očí se na vás dívají s nadějí, protože věří, že táta najde cestu ven z jakékoli situace. Nelze je zklamat. I tu vzácnou minutu slabosti je lépe skrýt, a když tak se svěřit pouze své ženě – určitě vás podpoří. Rozhodně nevěřte „expertkám“ na emancipované vztahy, které tvrdí, že muž by neměl skrývat své emoce a hrát si na „tvrďáka“. Je to jen feministická past na funkci muže v rodině.

7. Střez se rutiny. Před ní nemůže obstát žádná láska. Týká se to i večerů při svíčkách, nakupování, poezie (pokud umíte), humoru (pokud neumíte), her, výletů, pikniků atd. Pravidelné dárky přinášejí obrovskou dávku rutiny. Je nezbytné dávat, ale ze srdce, něco opravdu milého, a ne, protože někdo má zrovna svátek.

8. Buď příkladem pro děti. Pedagogika do výchovy vnáší hromadu pravidel, užitečná i ne příliš dobrá, přitom naši předci se bez ní hravě obešli. Jeden příklad za všechny: Pokud se rodiče věnují sportu, dětem se to bude také líbit. Nejdůležitější ve výchově je naučit děti práci, aby pro ně byla radostí. Pokud děti každý den vidí rodiče pracovat se zaujetím a s chutí, jistě si to také osvojí. Zato čas na zábavu je třeba odměřovat.

Čtěte ZDE: Mužové a ženy: Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je prodali. Budeme postaveni pod všechny živočichy? Istanbulská úmluva za dveřmi. Tuší naši poslanci?

Co rodinu čeká v budoucnosti?

Počet svobodných lidí na světě roste a instituce rodiny tak postupně ztrácí půdu pod nohama. Staří lidé v důchodu již nepotřebují pomoc dětí. Děti stále častěji létají po celém světě a nejsou příliš připoutány ke svým rodičům. Výrobky pro domácnost ulehčily úděl osamělého muže a morální uvolněnost uspokojuje jeho intimní potřeby.

Dříve posílilo postavení rodiny společné vlastnictví majetku. Jeho rozdělení hrozilo velkými ztrátami, což pracovalo proti rozvodu. Dnes stále častěji vlastní manželé majetek podílově na základě předmanželských smluv, což dopředu usnadňuje rozpad rodiny.

Svoji roli hraje i technický pokrok. Počet povolání, která se obtížně kombinují s rodinným životem, neustále narůstá. Námořníci, práce na směny, umělci, sportovci. Můj známý žije ve Virginii a jeho žena vyučuje na Floridě. Každé pondělí tam letí a v pátek se vrací. Není divu, že nemají děti.

Pokud dříve bylo těžké žít bez rodiny, potom dnes je to nejen možné, ale postupně i výhodné. Zdá se prý, že rodina je odsouzena k zániku a ve vzdálené budoucnosti pro ni nebude místo.

Nesouhlasím. Rodina nezmizí. Lidé se rozdělí do dvou skupin. První bude zahrnovat politiky, umělce, sportovce, bohaté bohémy, stejně jako egoisty, feministky, homosexuály a další vyznavače volného stylu. Ti nepotřebují mít děti. Pokud na někoho přijde svrbění, zplodí jedno nebo dvě a předají je do péče babiček nebo vychovatelek. Mnozí z nich stráví život na cestách, tělo vyhlazené botoxem, nabouchané anabolickými steroidy a již po čtyřicítce nad hrobem ... Ti nebudou mít žádné blízké, ale pouze dočasná spojení. Lidé odkázaní na společnost jako celek a živí z jejích zásob. Druhá (většinová) skupina zachrání rodiny a bude z nich čerpat duchovní sílu a oporu. Jsem přesvědčen, že společnost probouzená z drogové závislosti jim věnuje náležitou pozornost, protože jinak rodina zmizí ze světa i s lidmi, jaké dosud známe.

Namísto závěru

Pro mnohé muže je hlavní věcí v životě jejich práce. Problémy začínají odchodem do důchodu; někteří prostě umírají z nedostatku smysluplné činnosti, neumějí žít bez práce. A je o to horší, když si v tomto okamžiku uvědomí, že roky uplynuly a nikde žádná rodina. Nebo se rozpadla.

Potom každý svým vlastním způsobem zpanikaří. Ti, kdo si udržují profesionální dovednosti nebo bohatství, se ožení (často neúspěšně) v šedesáti i sedmdesáti letech. Jiní hledají spásu v náboženství, nebo beznadějně propadnou opilství... Není na mně, abych je soudil.

Pokud muž prožil svůj život důstojně, dokáže v sobě také najít sílu, aby ho důstojně zakončil.

Zdroj.

Protiproud.cz