Náš stát si dokážeme zničit sami
 |
| Jaroslav Tichý |
Jaroslav Tichý
14.7.2019 E-republika
Máme-li obhájit naše národní zájmy a udržet náš stát, je nezbytně nutné, aby se politické subjekty hájící naše národní zájmy zformovaly do společného seskupení a začaly koordinovat svoji součinnost.
Na pražské Letné proběhla demonstrace, jejíž účastníky nechci hodnotit tak příkře, jako někteří autoři podobných článků. Spokojím se jen s rekapitulací a stručným rozborem záminky k ní vedoucí s konstatováním, že výrazně menší část našeho národa (necelá 3 % voličů a jejich příp. podporovatelé, kteří zůstali doma), z převážné části naletěla, když nechci přímo napsat, že v testu inteligence na Letné (jakož i předtím na Václavském náměstí) zcela propadla.
A vysvětlím hned proč, abych přiblížil čtenářům situaci a souvislosti, na které chci v dalších částech tohoto článku navázat. Jde přitom o to, aby alespoň někteří z účastníků této akce dodatečně pochopili, na čem se vlastně podíleli, k čemu to povede a zda to bylo vůbec jejich úmyslem.
Tento poměrně obsáhlý článek jsem nakonec rozdělil do 3 částí pod názvy:
část 1 – Bez znalosti, leč s elánem ke své vlastní zkáze
část 2 – Co bylo a nadále je cílem celé akce
část 3 – Jak dále postupovat
Část 1 – Bez znalostí, leč s elánem ke své vlastní zkáze
1/ Záminka k organizovaným protestům proti A. Babišovi a M. Benešové
Záminkou k organizovaným protestům proti A. Babišovi byl „uniklý“ neoficiální návrh zprávy auditorů EU, podle kterého by měla ČR vracet dotace (či platit pokutu) v celkové výši cca Kč 450 mil. a který z těch demonstrujících pravděpodobně nikdo nečetl a pokud ano, pak neporozuměl vůbec tomu, co čte. Kdyby ano (a zabýval se v širším měřítku celou záležitostí), tak by zjistil, že:
přinejmenším ze 2/3 se tento návrh auditní zprávy vztahuje k praxi schvalování a proplácení dotací za dřívějších, vesměs pravicových vlád. Jejich představitelé t.č. ve vedení opozičních stran u nás dělají vše proto, aby znemožnili či alespoň co nejvíce oddálili zahájení šetření jejich činnosti v minulosti , do které spadají i tzv. eurodotace. (Proto i jejich útoky proti M. Benešové jako nové ministryni spravedlnosti). Z obavy o sebe a o některé své kolegy, nikoliv o demokracii, jak tvrdí organizátoři celé akce. To ani náhodou.
A. Babiš je v souvislosti s touto částí návrhu zprávy obviňován naší domácí opozicí ve spolupráci s některými zájmovými skupinami v zahraničí zcela neoprávněně a nepodloženě leč cíleně, a to paradoxně za jejich vlastní minulé hříchy. (Podle této metody byl odstraněn na Slovensku premiér Fico. Též ničím nepodloženými tvrzeními o jeho spojení s italskou mafií. Poté tyto informace vyšuměly, aniž by byly doloženy. Svůj účel ale splnily. Slovákům se to vymstí, již to začínají chápat i sami, zatímco někteří z našich spoluobčanů nejsou schopni poučit se z chyb druhých. A na to, abychom se v tomto případě učili z chyb vlastních, už zřejmě nebude ani čas ani příležitost). Jde totiž o postupný útok proti zemím V4+, přičemž na ČR došlo až jako na poslední v řadě. (Úspěšné byly tyto útoky na Slovensku a v Rakousku, neúspěšné pak v Maďar-sku a v Polsku).
Nejde tedy o primárně to, že Agrofertu (stejně jako jiným firmám) byly již i v minulosti eurodotace poskytovány, jde o to, že způsob schvalování a poskytování dotací v období převážně pravicových vlád je předmětem hlavní části kritiky obsažené v onom „neoficiálním „ (leč „zdrcujícím“ návrhu auditní zprávy. To, že již v té době byly vypláceny dotace mimo jiné i Agrofertu, je v daném případě věcí jen zdánlivě podružnou, jak si ukážeme dále. Do dne 10.2.2017 není také návrhem auditní zprávy konstatovaná situace předmětem penalizace., je však třeba v této souvislosti připomenout, že za období do 10.2.2017 byly naše dřívější vlády nuceny vrátit do Bruselu cca 35 mld. Kč, z toho 26 mld. Kč připadá právě na pravicové vlády. Tato skutečnost zůstává přitom zcela bez reakce našich občanů, vč. oněch náhlých bojovníků z Václavského náměstí či z pražské Letné. Rozrušilo je ale až těch 450 mil. Kč, z nichž cca 2/3 se ale přitom týkají chyb při vyplácení dotací v ČR ze strany našich příslušných institucí, nikoliv Agrofertu či premiéra Babiše. Zvláštní, velmi zvláštní;
zbytek uvedeného návrhu zprávy (hodnotově necelá 1/3) se skutečně týká Agrofertu a otázky střetu zájmů s tím, že:
- auditoři EU se odvolávají na náš zákon o střetu zájmů, jehož novela vstoupila u nás v platnost dnem 10.2.2017, a posuzují vyplácení dotací Agrofertu podle něho, což je ale mimo jejich pravomoc (Konstatování některých „odborníků“ u nás, že „přece jde o unijní peníze“ na tomto faktu nic nezmění. Pak totiž auditoři měli argumentovat unijním zákonem) a příp. konstatovat rozdíly mezi oběma zákony, pokud vůbec existují. V ČR je k tomu totiž kompetentní pouze náš soud. Celá věc by se pak posunula do jiné roviny. Jenže to by následně nebylo možné štvát lidi proti Babišovi;
- v doporučení zaslaném v předstihu A. Babišovi komisařem EU pro rozpočet G. Oettingerem, jak jeho situaci střetu zájmů řešit, se uvádí, že celá věc je v kompetenci našich orgánů. Proč tedy nějaký návrh auditní zprávy, který zřejmě v lepším případě alespoň spatřil Brusel, než se vrátil („unikl“) zpět do ČR, kde byl podle některých informací zřejmě vyhotoven?
2/ Otázka střetu zájmů premiéra A. Babiše
To, že jde v případě A. Babiše (jako ministra financí a později premiéra) ve vazbě na
Agrofert o střet zájmů od samého počátku, je mimo diskuzi. A to již od doby, kdy Sobotka dotáhl Babiše do vlády, aby se tak sám mohl stát premiérem a následně se mohl historicky znemožnit. To samo o sobě ale není žádný přečin, jak se manipulátoři snaží vštěpit občanům do hlav. Způsob, jak v takové situaci postupovat, řeší zákon o střetu zájmů. U nás i v zahraničí.
Premiér A. Babiš tedy není „sprostým podezřelým“ či dokonce viníkem automaticky již jen tím, že má své podnikání a že je ve střetu zájmů.
Otázka při posuzování celé záležitosti podle našeho (ale i evropského) zákona zní totiž jinak. V konkrétním případě tedy tak, zda A. Babiš zneužil svých funkcí/postavení (při svém střetu zájmů) ve svůj osobní prospěch (jak a kdy konkrétně), který by jinak nezískal. Samotné udělování dotací Agrofertu jím ale není. Ty Agrofert dostával (stejně jako mnohé další firmy u nás) na základě splnění potřebných podmínek již před vstupem A. Babiše do velké politiky a nikoliv až díky jeho vstupu do vysoké politiky. V tom je totiž „jádro pudla“. A případné zneužití své funkce k získání neoprávněných výhod by musel prokázat či zamítnout náš nezávislý soud, pokud by byla taková pochybnost (žaloba) vůbec vznesena. K tomu by musely být předloženy též důkazy.
A to je při posuzování příp. zneužití svého postavení A. Babišem za situace jeho střetu zájmů v období od 10.2.2017 rozhodující. Ne tedy to, zda byl A. Babiš v uvedeném období ve střetu zájmů či nikoliv (což samozřejmě byl), nýbrž zda tento střet zájmů ve svůj prospěch využíval a získal pro sebe (Agrofert) nějakou výhodu či nikoliv. Udělování dotací to není, ty dostávala firma Agrofert na základě vícestupňového schvalovacího a kontrolního režimu již před vstupem A.Babiše do vysoké politiky. Nikdo nic takového zatím u nás nenastolil a tedy ani žádný soud takovou žalobu neprojednával.
Organizátoři celé akce „pouze“ oklamali důvěřivější část našich spoluobčanů. K něčemu, co nebylo, se snáze řve na náměstích, než obstarávají důkazy. A o tom to je.
Není tedy důvodu k protestům zmanipulovaných zástupů občanů na veřejných prostranstvích, kteří o samotné podstatě a reálné stránce celé věci absolutně nic nevědí. Krom toho, pokud by ale příp. i nastala situace, kdy by soud rozhodl, že A.Babiš zneužil svoji pozici při střetu zájmů ve svůj prospěch, pak je to možný důvod k rozpadu vládní koalice (stejně jako např. neplacení pravomocně přisouzené a splatné pohledávky potomků advokáta Altnera ze strany ČSSD) a nikoliv k nesmyslnému osočování některých politiků na objednávku na veřejných prostranstvích.
I protesty občanů mají mít svůj věcný obsah a měly by mít i formu. Jen tak mimochodem, není pomluva u nás trestným činem?
V demokratické společnosti mají občané právo volit, což je jistě vhodnější a průkaznější forma projevení názoru a získání podpory občanů, než jsou osočování a urážky davu manipulovaného ze zákulisí podle potřeby, a to na bázi dezinformací a překrucování faktů. Takto to vyvolává dojem, že organizátoři těchto akcí proti Babišovi dobře vědí, že tahají za kratší konec provazu, a proto sahají k formě, kdy napadají výsledky demokratických voleb a (ve svých důsledcích i) právního státu. Do voleb jít přitom nemohou, protože by v nich prohráli. Krom toho, pokud by Agrofertu byly vypláceny dotace neoprávněně, nebyl by A. Babiš zloděj, mohlo by se jednat nanejvýš o podvod, kdyby za tím účelem Agrofert (či on osobně) klamal příslušné orgány v informacích uváděných v žádostech o dotace. Jak žádosti o dotace, tak i jejich vyplácení a kontrola jejich použití jsou kontrolovány vícestupňově u nás i v Bruselu. A byly bez připomínek, krom toho o ničem takovém není v „uniklém“ návrhu zprávy ani zmínka. Jenže skuteční zloději u nás potřebují, aby Babiš „byl taky zloděj“ a již je nemohl (ve sněmovně či jinde) kritizovat.
Dále je třeba vědět, že A. Babiš:
- své povinnosti podle novely citovaného českého zákona o střetu zájmů splnil zřízením svěřenských fondů a předáním svého podnikání do těchto fondů;
- současně se splněním povinností podle novely příslušného zákona navíc realizoval ne jedno, nýbrž dokonce 2 ze z celkem 3 možných řešení postupu, které mu již předtím písemně doporučil komisař EU G. Oettinger, a to:
1/ vytvořit Trust (svěřenský fond) a do něj své podnikání vložit s tím, že o naplnění tohoto požadavku budou rozhodovat výhradně české orgány nebo
2/ zajistit, že Agrofert a celé naše zemědělství přestane dostávat dotace, což je sama o sobě nesmyslná a likvidační varianta pro naše zemědělce obecně a je s podivem, že s ní vůbec někdo z Bruselu mohl přijít nebo
3/ zdržet se všech politických (vládních) aktivit v souvislosti s rozhodováním o přidělování dotací ze strukturálních fondů EU.
Skutečnost je tedy taková, že A. Babiš:
- podmínky podle našeho zákona o střetu zájmů splnil a
- doporučení z Bruselu dokonce přeplnil, když realizoval souběžně variantu č. 1/ a č. 3/ podle tohoto doporučení, ač splnění jedné z nich zcela postačovalo.
Vůči A. Babišovi lze mít různé věcné připomínky (a sám některé i mám), ty
na demonstracích vznesené ale mezi ně nepatří. Jsou totiž zcela liché. A je třeba, aby se občané dověděli, že byli organizátory této akce podvedeni a že celá akce je organizována a financována ze zahraničí ze zcela jiných důvodů. A to, zda si někdo platil cestu do Prahy na demonstraci sám či nikoliv na tom nic nemění. Celá akce byla spojena s daleko vyššími náklady. A ty nejvyšší máme zaplatit my všichni v blízké budoucnosti.
Jaká je skutečnost v případě pí Marie Benešové se lze dozvědět přečtením článku místopředsedy Ústavního soudu JUDr. J. Fenyka a dále pak z projevu pí M. Benešové přímo z nedávného jednání o vyslovení nedůvěry vládě, kdy mimo jiné jasně řekla, že:
- když v minulosti navrhovala pevné funkční období pro nejvyššího státního zástupce, tak to byli lidé z ODS (Dr. Dundáčková) a od lidovců (Dr. Parkanová), kteří byli proti a chtěli jeho závislost na ministerstvu spravedlnosti a odvolatelnost dle potřeby;
- nyní zase tyto strany chtějí pravý opak, vždy ale extrém;
- příčiny tlaku na ní spatřuje ale v něčem jiném, stačí, když se rozhlédne po sněmovně a vidí tam některé lidi, které zná ještě z dřívějších policejních odposlechů.
3/ Zdá se ale, že neudržitelnost přinejmenším většiny ze svých původních tvrzení si začínají uvědomovat i organizátoři akce, alespoň takto to na Letné v neděli působilo. Krom toho tito lidé nemají žádný další program, kromě odstranění M. Benešové, A. Babiše a poté M. Zemana z funkcí. Nemají žádný pořádný program pro tuto zemi a její občany (včetně těch demonstrujících), neexistuje zatím ani smysluplná náhrada za prezidenta a premiéra. Od skutečných organizátorů celé akce žádné takové podklady nedostali. A ani nedostanou, neboť cílem celé akce je tento stát rozbít a islamizovat, vrátit majetky potomkům sudetských Němců a šlechty. A k tomu není zapotřebí ani program co dělat dále, nejsou zapotřebí ani skuteční představitelé národního státu, neboť ten má být odstraněn. Jen by realizaci těchto plánů bránil. A účastníci těchto demonstrací tomu ještě napomáhají. Někteří z nich byli právě z pohraničních oblastí, kde jim již nyní hrozí ztráta majetku v souvislosti se snahami o prolamování dekretů prezidenta Beneše. Jak tu jejich slepotu vůbec pojmenovat?
Přechod (manipulátorů) davu (nesoucího hesla o tom, že Babiš je zloděj či cosi o rudé Marii apod.) na problémy spojené např. s životním prostředím či s dalším záborem zemědělské půdy k developerským účelům apod. působil na Letné nesmyslně, neboť nebyl tématicky s těmi hesly vůbec kompatibilní. Přesto však měl svoji vypovídací hodnotu. Ukázal totiž na to, že:
manipulátoři si sami uvědomují, že ve své manipulaci zašli příliš daleko na tenký led, na kterém se mohou sami probořit, půjdou-li dále a zmanipulovanému davu je již zcela jedno, že developerský boom začal již dávno před příchodem A. Babiše do politiky, řvát proti Babišovi (podle svého naprogramování) bude i v případě, že by na Letné zapršelo. (Tento mor se k nám šíří ze Západu, kde podle tamní propagandy za vše může pro změnu zase Putin).
Neznamená to ale, že by organizátoři této akce (jak ti oficiální, tak ti v zákulisí) hodlali od celé akce ustoupit. Právě naopak. Budou vytvářet nové problémy, vymýšlet nové kombinace, jen aby došli k potřebnému výsledku. (Problémy s Babišem (se) budou prohlubovat“, jak sami již nyní jasnozřivě předpovídají při své hře na ty jediné spravedlivé a zodpovědné. Připomíná to „hon na čarodějnice“ v případě Trumpa a jeho údajného, leč nikdy neprokázaného spolčení s Ruskem v souvislosti s prezidentskými volbami v USA. Taky co by kdo prokazoval, hlavně když to splní účel a dotyčného to včas poškodí). Dokud nepadnou první trestní oznámení pro pomluvu A. Babiše, kterými se začne naše policie vážně zabývat. Proto začali organizátoři na Letné měnit repertoár stížností a zdůvodnění, proč vlastně mají lidé demonstrovat a proč se stále tak vehementně domáhat rezignace A. Babiše. Cílem není totiž náprava nějakého „neudržitelného stavu“, nýbrž odstranění Babiše a poté i prezidenta M. Zemana z cesty, neboť oba jsou překážkou v dosažení cílů skutečných organizátorů celé akce v pozadí. Proto dokonce začali přicházet i s absurdními požadavky na ústupky A. Babiše v hospodářské a mediální sféře (do které jim již vůbec nic není, pokud A. Babiše v tom neomezuje zákon). Problémem přitom ale je, že do politiky zasahují i další vlastníci médií, čímž se dotyční nezabývali (neměli to v obdržených notách a nebylo to záměrem skutečných organizátorů v pozadí).
Chápu rostoucí frustraci našich spoluobčanů z vývoje za posledních 30 let u nás, jakož i v okolním světě. Nechápu ale, jak se mohou vůbec domnívat, že za systém, který nám toto vše přinesl, může zrovna A. Babiš. Až pochopí a budou demonstrovat proti tomuto systému reprezentovanému EU a proti tomu, že A. Babiš chce v něm náš stát podržet, půjdu na demonstraci taky. Zatím ti lidé ale byli na „špatné“ demonstraci, kam většina z nás nepatří.
Náš stát si dokážeme zničit sami
Část 2 – Co bylo a nadále je cílem celé akce
Skutečné cíle, kterým tito zmanipulovaní lidé nevědomky slouží, jsou ale jiné. K těm patří především snahy o:
hromadné prolomení té části dekretů prezidenta Beneše, jež se týká odebrání majetku Němcům, Maďarům, kolaborantům a zrádcům, kteří se provinili proti tehdejší ČSR v období 2. sv. války, přičemž tyto dekrety vycházely z rozhodnutí vítězných mocností po skončení 2. sv. války. S tím souvisejí záměry:
- sudetoněmeckého landsmanšaftu o opětovné získání českého pohraničí a souvisejícího majetku;
- kolaborantské části šlechty o restituce jejich majetků, přičemž některým z nich byly odebrány dokonce již po založení naší první republiky a
- dostat v této souvislosti Agrofert z pozemků v českém pohraničí, na kterých nyní hospodaří a na které chce sudetoněmecký landsmanšaft prosadit návrat potomků sudetských Němců;
rozbití našeho státu zevnitř, a to v souvislosti s již uvedenými snahami. Torzo našeho státu bude pak snáze rozdělitelné do několika euroregionů především s německým obyvatelstvem, kdy naši lidé budou vždy přehlasování cizí většinou existující v těchto euroregionech. Ztratíme tak stát a naše území (a následně i jazyk, historii, kulturu, paměť a naši národní identitu);
rozmělnění odporu proti naší masové islamizaci. Ztratíme-li totiž stát jako ochránce našich národních zájmů, ztratíme svoji suverenitu, zemi a postupně i národ, jazyk, historii a kulturu. Staneme se součástí nové světle hnědé rasy podle konceptu Coudenhove-Kalergiho převzatého globalisty a
návrat stůj co stůj zpět ke korytům a státním penězovodům ze strany našeho dem(ag)obloku, a to i za cenu vlastizrady. Současně jde i o jejich snahy zabránit šetření zločinů některých z jejich příslušníků v miliardách. A tyto jejich zájmy bylo třeba spojit s cizími zájmy, jejichž představitelé celou tuto šarádu (stejně jako na Slovensku) financovali a organizovali. Hlavně prý jeden „filantrop“ původem z Maďarska, který tam má zakázaný vstup. A dále pak „naši milí krajané“, jak je oslovují někteří naši výtečníci při svých výjezdech západním směrem, často přitom ve vládním angažmá. Stačí si uvědomit, kolik tyto monstrakce stojí a kdo je tedy vlastně financuje vč. školení na ně a z čeho.
Je tedy více než politováníhodné, že lidé na Václavském náměstí a na Letné nebyli schopni vidět břevno kvůli smítku v oku, neověřili si nejprve fakta a odvykli si posuzovat věci v souvislostech, Reagují tak jen na střípky, které jim někdo účelově po jejich náležité předchozí úpravě předhodí.
Je přitom pikantní, když člověk čte nápisy, jak jsou na těchto demonstracích zastoupeni občané např. z Jablonce či Plzně. To neznají historii či vůbec nic nechápou? O ně a další občany z pohraničí (a jejich majetky) totiž půjde v prvé řadě. Nechť se tedy sami ohodnotí, jak dopadli v testu inteligence. Jejich případná výmluva, že „nevěděli“, z nich vinu nesnímá.
Část českých „umělců“ na brigádě
To, že celé záležitosti nerozumí různí „umělci“, kteří se živí předstíráním chování jimi přechodně představovaných osob dle předepsaných rolí, chápu.
To, že hercu si neuvědomují rozdíl mezi předstíráním chování jimi hrané role podle scénáře a mezi výkonem takové role ve skutečném životě, kdy k tomu již žádný scénář nemají, však nechápu. Měli by si totiž uvědomovat, že nejsou k tomu vesměs vůbec vybaveni a tudíž ani povoláni, a to jak vzděláním a znalostmi, tak i zkušenostmi a praktickými poznatky. Pak dopadají, jako nynější ukrajinský prezident Zelenský. Ač ve funkci prezidenta, je stále profesí komik. Podobně tomu bude i u nás.
Čestné výjimky mezi herci a zpěváky nechť prominou. Těch je třeba si naopak vážit. Skutečnost je ale takové, že o pokrokových a pronárodních spisovatelích a hercích v masovějším měřítku z období před 2. sv. válkou se nám může (až na výjimky) dnes již jen zdát.
Ti dnešní „angažovaní umělci“ v pokusech o zvrat výsledků demokratických voleb u nás viděli především příležitost zviditelnit se před velkým počtem návštěvníků a za peníze. (Inu herci na brigádě). A nemuselo jít třeba o peníze „na dlaň“ hned po představení. Jsou i jiné formy vč. různých grantů, obsazování do rolí apod. O obsah a smysl jejich „vystoupení“ přece nejde. Někteří ve své neznalosti a duševní nezralosti si snad mohli dokonce představovat, že slouží dobré věci.
Jít či nejít tedy na demonstraci?
nejprve je třeba říci, že je dobře, že se naši spoluobčané začínají aktivizovat, je však třeba získávat též vědomosti a praktické znalosti o procesech v okolním světě. Pouhé „upouštění páry“ (či oné frustrace) řevem po náměstích na ty, na koho jim ukáží manipulátoři, je chybné a nikam nevedoucí. Či přinejmenším ne pro spoluobčany kýženým směrem a tedy k nápravě;
demonstrace by měly tedy být buď za něco či proti něčemu, nikoliv ale jen proti někomu. Je to málo, nic to nevypovídá o cílech, spíše o náběhu k anarchii. Čiší z toho jen nálepkování, účelovost, nedostatek argumentů a vlastního programu. Tedy čertovina na první pohled;
naši spoluobčané tedy demonstrovat rozhodně měli, leč na zcela jiné demonstraci, a to za naše národní, jakož i své vlastní zájmy, nikoliv za zájmy všech shora uvedených subjektů a proti zájmům svým a zájmům našeho státu. Měli tedy demonstrovat především za zachování celistvosti naší země, národa, jazyka ale též svých majetků, které jsou ohroženy zejména po vydání skandálního rozsudku v případě navrácení majetku dědicům rodu Des Fours Walderode, kterým je napaden základ poválečného uspořádání našeho státu.
Na základě tohoto precedentu lze totiž očekávat lavinu dalších podobných nároků, snahu o masové prolomení dekretů prezidenta Beneše a v důsledku toho ohrožení mnoha našich občanů. Mezi nimi i mnohých z těch, kteří se s takovou vervou zúčastnili demonstrace na pražské Letné a stali se tak raritou. Jezdit proti sobě demonstrovat až do Prahy je skutečně výkon hodný génia!
Náš stát si dokážeme zničit sami
Část 3 - Jak dále postupovat
Nejprve je třeba uvědomit si, že celou situaci nelze ponechat samovolnému vývoji, neboť vše spěje k rozložení našeho státu (a jeho funkcí), přičemž toto rozložení je řízeno ze zahraničí a realizováno za pomoci naší domácí páté kolony. A jak říkají materiály ze školení některých našich „taky občanů“ (jinak podle našich platných zákonů vlastizrádců) organizovaného sudetoněmeckými kruhy, máme se o to rozložení vlastního státu přičinit sami. A hlavně radostně. No, první kroky tímto směrem se díky některým našim spoluobčanům již začaly dařit, byť zřejmě ne zcela dle původních představ organizátorů.
Máme-li se jako stát udržet a ubránit se uvedeným snahám a záměrům zahraničních subjektů a naší páté kolony, je třeba, aby naši občané konečně pochopili, že jde o ně samé, o jejich rodiny a další život a jeho kvalitu a zmobilizovali se. Včetně těch, kteří k volbám dosud nechodí a mylně domnívají se, že tím něco vyřeší.
Na zformování skutečné alternativy, která to nedokázala sama za roky své existence, již není čas. Ten alternativa již promrhala, ač to nikdy neměla lehké.
Pokud máme jako stát udržet i nadále naši pozici (a tedy i vše, co s tím souvisí) a občané z pohraničí či z bývalých šlechtických a církevních pozemků i své majetky, pak nám nic jiného ani nezbývá.
Mají-li se naši občané zmobilizovat, pak musí mít k tomuto účelu vhodný program a subjekt, jehož program ale i jeho systematické prosazování v praxi je osloví.
Jaká je v současnosti realita, pokud jde o program?
potřebný program lze snáze napsat než v širším měřítku v krátkodobém horizontu u nás prosadit. K tomu je třeba masové osvěty a možnosti k její realizaci. Tedy vrátit veřejné sdělovací prostředky jejich původnímu účelu;
na takovém programu se musí shodnout spolupracující strany budoucí vládní koalice či strany podporující vítěze voleb;
program musí mít schopnost řešit problémy, jež se ponejvíce dotýkají našich občanů, a uvést přitom i kroky nezbytné k dosažení takových cílů;
sebelepší program bude nerealizovatelný v prostředí tomu nepřátelském, což platí o naší účasti v EU, jejíž cíle jsou zcela odlišné od našich národních zájmů. Z toho je nutné vycházet.
Jaké jsou dnes v úvahu reálně přicházející možnosti z hlediska vhodného subjektu?
hnutí ANO A. Babiše
- z hlediska nejvyššího voličského základu, potřebného finančního zabezpečení, přístupu do médií a jeho předsedy A. Babiše (za stávající personální mizérie) s nejlepšími předpoklady pokračovat i nadále ve výkonu funkce premiéra – ano;
- z hlediska stávajícího programu a neochoty oprostit se včas od EU – zatím ne;
- z hlediska skladby části členské a voličské základy – zatím ne;
Pokud by hnutí ANO na uvedených problémech popracovalo, musí ale A. Babiš dále udělat minimálně následující kroky:
1/ zbavit se těch členů vlády, kteří chodí „na vedlejšák“ demonstrovat svoji příslušnost k páté koloně proti demokraticky zvolené vládě, jejímiž jsou členy, proti němu, jako premiérovi, a to i za cenu případné ztráty takového koaličního partnera. Čím dříve to udělá, tím lépe pro tento stát i pro něho samotného;
2/ vstoupit do koalice s vhodnějšími partnery na bázi nového výrazně více českého pronárodního programu a hlavně s jeho uváděním do praxe, která zatím v případě ANO výrazně pokulhávala za slovy. (Stačí připomenout Marrákešskou úmluvu, Globální kompakt k uprchlíkům či Istanbulskou úmluvu). S větším počtem hlasů (byť nikoliv nutně nadpolovičním) lze sestavit též vládu s podporou další strany či stran. Může rovněž dojednat pouze podporu dalších subjektů bez jejich vstupu do vlády;
3/ vysvětlit poslancům ANO (a to beze zbytku), že s jejich polovičatými představami a programem zbývajících 35-40 % voličů nezmobilizují a začít intenzivně pracovat na nápravě;
4/ opustit dosavadní praxi, kdy někteří jím navržení ministři ve vládě pak prosazovali různé přístupy neoconů či poučky neoliberálů, od nichž se ve světě již vesměs odstupuje, neboť se prokazatelně neosvědčily. Totéž pak platí i prosazování zájmů globalistů ze strany některých osob;
5/ Přestat říkat a dělat něco jiného doma a v zahraničí;
6/ stát se „českým Orbánem“ s více než 2/3 podporou našich obyvatel na základě realizace výše uvedených kroků. To není jen výzva, to je nyní pro něho nutností.
Jinou otázkou je, zda se o to pokusí a zda to zvládne;
7/ urychleně projednat a zavést u nás obdobu amerického zákonu FARA, který se týká (omezeného) režimu pro činnost politických neziskovek;
8/ uvědomit si, že vůči Bruselu a globalistům se již stejně nezachová, což vyplývá jak z výběru jeho partnerů v zahraničí (v USA i v Izraeli), tak i z jeho podnikání, kterým některými zájmovým skupinám „překáží“. Z toho musí též vycházet ve své další politice.
V praxi to pro ANO a A. Babiše znamená změnit svoji strategii a sedět jen na jedné židli, zato ale pevně. Je zřejmé, že role velkopodnikatele to A. Babišovi nikterak neulehčí, právě naopak. Může to mít přechodně vliv na jeho podnikání (byť ve svěřeneckých fondech) do doby změny orientace jeho podnikatelského úsilí na politiku všech azimutů. K tomu mu napomůže změna naší (obchodní a ekonomické) politiky, pokud k ní přikročí.
Pokud tak neučiní, hrozí mu ztráta jak podnikání, tak i postavení v politice a možná že nejen to.
O tom, jak dopadneme my ostatní, jako obyvatelé této republiky, si pozorný čtenář udělá nepochybně představu již sám.
Jaké jsou reálné možnosti dalších politických subjektů v ČR?
další politické strany v parlamentu, s nimiž může ANO jednat o podpoře (či spolupráci), jsou fakticky jen KSČM a SPD, kdy případná spolupráce s ní narazí na odpor části poslanců ANO. Jejich politika a voličská podpora však nedávají předpoklad k tomu, aby některá z obou uvedených stran se mohla ucházet o pozici hegemona v boji za udržení našeho státu;
možnosti a záměry Trikolóry jsou zatím nejasné, z hlediska její pozice na politické scéně u nás platí a bude zatím platit totéž, co pro KSČM a SPD, pokud natolik posílí, aby se dostala do sněmovny;
Alternativní strany mají i při svých začínajících pokusech o jakési sjednocení či spolupráci a ve snaze stát se využitelný subjektem k participaci na vládě či k její podpoře zatím daleko.
Na tom nic nemění ani ta skutečnost, že toto řešení je provizóriem, že skutečná změna k lepšímu může vést jen přes systémovou změnu u nás a přes vytvoření podmínek pro realizaci takových změn. Tam by již skutečná alternativa měla hrát svoji nezastupitelnou roli.
Z uvedeného je každopádně zřejmé, že máme-li obhájit naše národní zájmy a udržet náš stát, je nezbytně nutné, aby se politické subjekty hájící naše národní zájmy zformovaly do společného seskupení a začaly koordinovat svoji součinnost.
Politická scéna se tak postupně ještě zřetelněji rozdělí na část hájící české národní zájmy a na část prosazující u nás cizí zájmy na úkor těch našich.
Pak se stane situace na naší politické scéně přehlednější i pro milovníky srazu na Letné.
------
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 950 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Související články:
Zdroj
