Natálie Vitrenko, předsedkyně Progresívní socialistické strany Ukrajiny, poslankyně, doktorka ekonomických věd speciálně pro „ukrajina.ru“ vyprávěla o tom, jak by bylo možné se dostat ze současné ukrajinské sociálně-politické a ekonomické krize.

Natálie Michajlovno, jako ekonomka ohodnoťte prosím současnou situaci na Ukrajině.

Situace je katastrofální: Ukrajina se nachází ve stavu defaultu (platební neschopnosti) a už to nejde skrývat. Svědčí o tom jak záporná obchodní bilance – 13 miliard dolarů, tak i výrazné snížení zlatých a devizových rezerv země (jen v lednu 2015 se jejich objem snížil o 15 %, od 1. února byl jen 6,4 miliardy dolarů) a dluhy, které má Ukrajina v tomto roce proplatit, činí 11 miliard dolarů. Zrychluje se pokles výroby. Na konci roku 2014 Ukrajina ztratila 10,7 % objemu průmyslové výroby. Snížil se i hrubý domácí produkt Ukrajiny (HDP), za 3. čtvrtletí poklesl o 5,3 %, velký pokles bude i celkově za rok.

To je důvod, proč tvrdím, že ekonomická situace země je katastrofální! Podniky končí výrobu. Zejména takoví giganti, jejichž výrobky byly na světovém trhu žádané, – „Južmaš“ v Dněpropetrovsku, NPO Frunze v Sumách, Záporožský aluminiový kombinát a další. Všechny zůstávají stát.

Je jasné, že bez vlastní ekonomiky Ukrajina jako stát nemůže existovat. Nikdo nebude krmit 43 milionů lidí. Tyto 43 miliony se musí krmit samy. Ale proto, aby se tito lidé mohli sami krmit, vláda nevytváří podmínky. Hlavním důvodem této situace je to, že byly uměle zpřetrhány vazby s Ruskou federací a zeměmi SNS a země se obrátila na Západ. A pro Západ Ukrajina je taková, jaká je – nepotřebná. Jinou Ukrajinu my vytvořit nemůžeme. Ukázalo se, že za rok 2014 export do Ruska poklesl o třetinu (34 %) a export do Evropské unie stoupl jen o 2,1 %! A to je celá odpověď na vaši otázku. Přitom když se podíváme, co Ukrajina do EU vyváží – je to elektřina, pšenice, slunečnicová semínka, mléko, kov, ořechy, med – a to jsou suroviny. Žádné hotové produkty (tím spíš strojírenské výrobky), jen suroviny! Zatímco do Ruska a zemí SNS byly exportovány ze 60 % konečné výrobky – produkty strojírenství, lehkého průmyslu, potraviny. Nyní tohle všechno Ukrajina ztrácí.

Proto taková vnější politika přináší ekonomice Ukrajiny těžké rány, probíhá „spálení ekonomiky“ a ta se rozpadá. Na takovém pozadí se samozřejmě rychle zostřuje sociální napětí. Přitom MMF neposkytuje tranše kvůli zvětšování „děr v rozpočtu“ a požaduje zvýšení komunálních tarifů na šestinásobek (!), snížení počtu pracujících o 10 % v rozpočtové sféře, zvýšení věkové hranice mužů pro odchod do důchodu o 5 let atd. atd. A jak je možné ještě zvýšit tarify, pokud rozpočet na letošní rok ve skutečnosti neřeší ani minimální mzdu, ani důchody? Lid&e acute; mají vyžít v podmínkách trojnásobné devalvace národní měny za rok a k tomu divoký růst cen, zatímco platy i důchody zůstávají stejně mizerné. Lidé žijí v bídě. V těchto podmínkách života společnosti roste počet trestných činů, sebevražd, roste nemocnost a úmrtnost. V důsledku toho Ukrajina v roce 2014 zaujala první místo na světě, pokud jde o přirozený úbytek obyvatel. Právě na Ukrajině počet úmrtí převýšil počet narozených, byl vyšší než v ketrékoli zemi světa! To je výsledek toho, čeho se Ukrajině dostalo kvůli státnímu převratu a všem těm „reformám“.

Kyjev doufá v půjčky MMF. Je možné, aby je dostal?

Samotný americký ministr zahraničí Kerry se obrátil na MMF s tím, že Ukrajina neprovádí reformy, a proto by jí neměly být poskytnuty další tranše. Tím samozřejmě vyzývá úřady Ukrajiny, aby uskutečnily ty změny, které vyhovují především zájmům USA. A Ukrajina (v osobě Petra Porošenko a premiéra Jaceňjuka) radostně a dychtivě všechny tyto požadavky plní. Ale MMF má problém: pokud probíhají aktivní boje, pak je poskytnutí půjček MMF v rozporu s Listinou fondu. Proto si myslím, že budou oddalovat uskutečnění dalšího kola tranší, potom vydají nikoli 17 nebo 40 miliard dolarů (jak bylo slíbeno), ale drobky – čímž budou demonstrovat, že pomoc neodmítají, ale očekávají stabilizaci situace.

Na řadu řídících pozic na Ukrajině byli pozváni cizinci. Mohou nějak zachránit situaci?

To potřebují, jak já tomu rozumím, kurátoři projektu „Evropská Ukrajina“ – USA a EU. To je jejich požadavek. Oni vidí, že na Ukrajině vládne v první řadě rozkrádání a korupce v nepředstavitelném měřítku. A zadruhé – místní kádry prostě nejsou schopné pochopit situaci a přijmout potřebná rozhodnutí. Proto je pro Západ výhodnější, když přímo ve vládě budou pracovat cizinci, kteří budou dostávat konkrétní příkazy zpoza hranice a budou je plnit. V tom případě není nutná přechodná etapa přesvědčování ukrajinských úředníků. Pokud to ještě není jasné, tak čí příkazy bude plnit Jaresková, ministryně financí Ukrajiny, ještě nedávno občanka USA? To je jasné všem!

Bude to už rok, co v Kyjevě došlo ke státnímu převratu. Jedním z požadavků lidí, kteří přišli na Majdan, bylo „odstranit oligarchy!“ Nakonec dostali ty samé.

No, vy víte, to by chtělo samostatnou studii o tom, jak manipulovat s myšlením lidí, jak co nejvíc oklamat desetitisícové davy, které skutečně stály na Euromajdanu a skutečně věřily těm prohlášením z tribuny. Právě tomu Porošenkovi, Jaceňjukovi, Kličkovi, Ťagnibokovi, kteří organizovali Euromajdan a kteří slibovali, nejen že Ukrajinu osvobodí od oligarchů, ale i to, že Ukrajina bude civilizovanou evropskou zemí. To všechno že zabezpečí úprava práva podle evropských norem a budou zavedeny evropské normy, což znamená, že platy, důchody, sociální dávky a silnice a práce komunálních služeb – to všechno bude jako v Evropě. Jaceňjuk řekl, že Ukrajina má dost vlastních z drojů zemního plynu na to, aby zabezpečila obyvatelstvo levným plynem pro domácnosti a nebude zvyšovat tarify. Tohle všechno před rokem zaznělo na Majdanu!

Ale jakmile byl převrat uskutečněn a jakmile nová vláda měla v rukou všechny páky řízení, všechno slibované bylo zapomenuto. Dneska jsou platy a důchody na Ukrajině tak zanedbatelné, že se s evropskými normami nedají v žádném případě srovnávat. Pokud v Evropské unii byla průměrná hodinová mzda v roce 2014 24,3 euro, tak na Ukrajině 0,3 euro za hodinu a v únoru 2015 už jen 0,25 euro. Zdůrazňuji – nula celá dvacet pět setin euro, to je 25 eurocentů za hodinu! To je plat afrických otroků. Za rok se situace nezlepšila, ale výrazně zhoršila.

Pád hřivny, růst cen a tarifů…

Ano, hřivna strmě padá a ceny rostou. Tarify na komunální služby (které Jaceňjuk sliboval nezvýšit!) stouply dva- až třikrát. To je monstrózní podvod! Životní úroveň většiny obyvatel prudce klesá. Máme prázdné restaurace, kavárny, kadeřnictví a salóny krásy, lidé je prostě nenavštěvují, protože velká část obyvatel si to nemůže dovolit. Chudoba se projevuje v tom, že lidé omezují spotřebu potravin i nákup léčiv a odmítnou hospitalizaci, i když je to nutné. Vědí totiž, že veškeré lékařské služby a léky prostě není z čeho zaplatit. To je také důvod, proč země vymírá.

Uznáváte nynější vládu jako legitimní?

V září roku 2013 jsme vytvořili organizaci Frontu národního odporu eurokolonizaci. Spojilo se v ní několik desítek celospolečenských organizací a politických stran Ukrajiny. Ještě v dubnu roku 2014 jsme přijali usnesení Fronty o tom, že nynější vláda je nelegitimní. Stejně tak nelegitimní je volba prezidenta i volby parlamentní. Zdůvodňujeme to tím, že zaprvé byl prezident Janukovič ze svého postu sesazen protiústavním způsobem. Zadruhé hned po jeho odstranění z funkce byl v rozporu s Ústavou Ukrajiny a pod hlavněmi automatů přeformátován parlament a Turčinov, budoucí předseda parlamentu se stal zastupujícím prezidentem. Ale naše ústava stanoví, že v případě neexistence prezidenta jeho úřad může zastupouvat jedině premiér. A pak tato nelegitimní vláda vyhlásila volbu prezidenta.

Vše probíhalo za tvrdé informační blokády opozičních sil, zejména levicových, v podmínkách řádění ozbrojenců a nacistů, kteří nedopustili možnost provést jakoukoli uliční protestní akci (třeba proti zvyšování komunálních tarifů nebo za mír na Ukrajině). Okamžitě použili bití a kameny, organizovali rvačky a policie jen přihlížela. Jakmile proběhl státní převrat, okamžitě přišly hrozby našim aktivistům. Z těchto důvodů se politické síly levého bloku nemohly zúčastnit jakékoli soutěže o prezidentský post, ani v boji za mandáty poslanců parlamentu Ukrajiny.

Důkaz toho, jak vládu nezajímá názor obyvatel a protlačuje svoje rozhodnutí se projevil v doplňovacích volbách do Kyjevské rady, které se konaly 25. ledna 2015. Volební účast byla jen 20 % Kyjevanů. To znamená, že lidé na volby nepřišli. A tak loutkovodiči přivedli své lidi do městského sovětu a pak tyto orgány nazvali demokraticky zvolenými. Na volbě prezidenta i Parlamentu Ukrajiny v roce 2014 byl použit demokratický mechanismus, ale samotné volby proběhly antiústavním a antidemokratickým způsobem.

Protože normy Ústavy Ukrajiny, zákony o volbě prezidenta, parlamentu i místních samospráv, i normy Evropské konvence předpokládají svobodné rozhodování občanů. A právě rovnost přístupu pro všechny subjekty volebného procesu k rozhlasovému a televiznímu vysílání splněna nebyla. Prostě nebyla! Proto k přiznání legitimnosti současné vlády není žádný důvod.

Jako vůdce opoziční strany cítíte nějaký tlak nebo pronásledování?

Samozřejmě. Ještě 29. dubna 2014 proti Celoukrajinské ženské veřejné organizaci „Dar životu“, kterou vedu, bylo vykonstruováno obvinění z trestného činu „financování separatismu a teroristů“. Rozumějte, to bylo namířeno proti mně. Vedla to Bezpečnostní služba Ukrajiny. Několikrát mě předvolali k výslechu na SBU, kde jsem podávala svědectví, které jsem musela potvrdit písemně i na videozáznamu. K výslechu předvolávali i moje spolupracovníky. Chápu to jako nátlak a zastrašování. Také jsem přesvědčená, že fejk s mým „oběšením“ ze 3. srpna 2014 organizovala SBU. Bylo to vyrobeno kvůli zastrašení (věřte mi, nebyl to dobrý pocit) a tak&eacu te; ke zjištění všech mých kontaktů (měla jsem mnoho telefonátů i dotazů skrze elektronickou poštu, protože mnoho lidí to znepokojilo). A to špehování jako na vůdce opoziční strany na mě nedobře působí jak morálně, tak fyzicky. Necítím se dobře a bezpečně ve vlastní zemi. Stále očekávám nějaký útok, nějakou provokaci. Samozřejmě, je to složitá situace.

Občanská válka na Donbase, jak ji Kyjev nazval ATO, čím může skončit?

Je třeba chápat základní rozdíl mezi podstatou „terorismu“ a „separatismu“. Terorismus, to je absolutní zlo, se kterým bojuje celé světové společenství. A separatismus je politické hnutí a jeho problém se musí řešit politickou cestou. Samozřejmě samotný název „ATO“ (antiteroristická operace) naprosto neodpovídá situaci, protože antiteroristická operace spočívá pouze v použití speciálních služeb k potlačení teroristů. Ale v našem případě jsou používány jednotky regulerních Ozbrojených sil Ukrajiny a používají se ne proti teroristům, ale proti separatistům. A separatisté, to jsou ti lidé, kteří řekli, že se nechtějí ; podřizovat centrální vládě. Separatismus je i ve Španělsku, ve Velké Británii, v různých zemích světa. Jenže nikde do separatistů nestřílejí raketami Gradů a Točky-U. Nikde neničí infrastrukturu a obytné domy a nemrzačí obyvatelstvo. Jen na Ukrajině si vláda osvojila moc se právě takto ke svým občanům chovat. A rozhodla se k tomu proto, že plní rozkazy Washingtonu a pracuje pod krytím Washingtonu, myslíc si, že se z toho nikdy nebude zodpovídat.

Jak tuto situaci řešit – to znamená válku Kyjeva proti obyvatelstvu Doněcké a Luhanské oblasti, je pro mě těžké říci, protože to ovlivňuje mnoho faktorů. Pokud by na tuto situaci nemělo vliv Rusko, jsem si jistá, že Kyjev by separatisty dávno rozdrtil. Pokud by neposílaly živou sílu a zbraně západní Evropa a USA, kdyby nepodněcovaly, Kyjev by dávno přistoupil na mírové rozhovory. Jenže tak tomu není. Ale já myslím, že vojenské řešení není na místě, protože Kyjevu se nikdy nepodaří zvítězit (nebo jak tady někteří říkají „zadupat do asfaltu“) nad Donbasem. Nepodaří! Máme velmi výstižné rčení: „Donbas nikdo nesrazil na kolena – a nikdy nesrazí!“ Tam jsou, víte, lidi prostí, pracovití, kteří se nebojí, neutíkají a nezradí. Takže když jednou řekli, že neuznávají kyjevskou banderovskou vládu – tak oni ji neuznají. Jak chtějí 4 miliony lidí zničit nebo „zadupat do asfaltu“? Nedovedu si představit, že by tohle někdo byl schopen realizovat. Jedině atomovými bombami. Ale pak by to už byla třetí světová a zatažen by do ní byl celý svět.

Nemyslím si, že by Američané do toho šli, vždyť i Rusko i Severní Korea a další země mají atomové zbraně a ti by nemlčeli. Proto si myslím, že vojenské řešení nemůže být, musí být mírové urovnání. Ale kdy k mírovému urovnání dojde, nedokážu posoudit, protože ani já, ani moje strana se toho neúčastníme. Mě nikdy nezvou (dokonce ani s poradním či konzultačním hlasem), ani ze strany Ukrajiny, ani ze strany DNR – nikdo nás nezve. Proto ani neznám situaci, a tak se k ní ani nemůžu víc vyjadřovat. Ale jsem přesvědčena, že mírovou cestu budou hledat. Myslím, že 6. února v Moskvě u Putina se o tom mluvilo s Merkelovou a Hollandem, i 10. února v Berlíně, 11. v Minsku. I těžké noční rozhovory z 11. na 12. února v Minsku se stále pohybují po této cestě. Chci věřit, že brzy skončí bombardování Donbasu a ten bude mít svou důstojnou budoucnost.

Jakákoli válka dříve nebo později končí a nastupuje mír. Může Ukrajina zůstat jediným státem?

V principu vývoj světového společenství jde cestou decentralizace moci. Tato decentrelizace se uskutečňuje různými formami: federací nebo konfederací, právy kantonů (jako ve Švýcarsku) nebo práva komunit (jak tomu je v katolickém světě), ale všechno je to totéž – decentralizace moci. To, co dneska hlásá Kyjev v souladu s banderovskou ideologií, že je možné vytvořit vysoce centralizovaný unitární stát, kde je vůdce, pevný řád a základní masa lidí-pokorných otroků, černých (což odpovídá ideologii Bandery popsané v pracech Doncova, Sciborského a schválená sjezdy OUN), to je nereálné. Nevěřím, že 21. století, v centru Evropy je možné vytvořit takový fašistický stát. A jak se bude uskutečňovat decentralizace, jaké budou pro to nalezeny formy, to všechno je politika kompromisu. Jsem hluboce přesvědčená o tom, že nelze ignorovat kulturu, historii, zvyky, tradice, morální normy obyvatel jednotlivých regionů, zkrátka to, co dnes dělá Kyjev. Je samozřejmé, že vyznávají rozdílné hodnoty. Jiné hodnoty mají obyvatelé Oděsy, jiné v Ternopolu, v Charkově, jiné v Rovnu. A tak dál. S tím je nutné počítat, je nutné si vážit obyvatel každého regionu. A řešení tohoto problému závisí na té konfiguraci, kterou v budoucnu bude Ukrajina hájit.

Ale o čem jsem hluboce přesvědčena a co je napsáno v článku ideologa naší strany Vladimíra Marčenko (jsou vyvěšené na našich stránkách), je to, že musí být připravena Deklarace míru, která bude postavena na třech pilířích. A pokud tyto tři podmínky budou splněny, pak bude na Ukrajině jako celku dosaženo míru a stability. Které to jsou podmínky?

První pilíř: rozvoj a fugování Ukrajiny jako státu musí být založeno na Deklaraci o státní suverenitě Ukrajiny. To je legitimně potvrzený dokument dvěma referendy v březnu a prosinci 1991 a přijatý Parlamentem Ukrajiny 16. července 1990. Podstatou prohlášení o státní suverenitě Ukrajiny je mimoblokový statusu ve svazu s Ruskem a Běloruskem. To je první pilíř. Jsem si jistá, že to reprezentuje zájmy většiny obyvatel Ukrajiny. I když je náš národ v mnohém zombírovaný, protože oficiální propaganda navádí naše obyvatelstvo proti Rusku natolik silně, že vzniká jakási celoživotní rusofobie. Takové je nyní vysílání televize i rozhlasu na Ukrajině, v tomto smyslu jsou nuceni pracovat i novináři, tak se chová parlament. Pokud se změní rétorika, pokud v televizi bude představena alternativa, pak se změní situace v masovém vědomí. Na genetické úrovni většina našich obyvatel ví, že jsme spojeni s Ruskem a Běloruskem, a to jak historicky a kulturně, tak i morálně a s tím souvisí i ekonomika. I naše budoucnost může být jedině společná. To je první pilíř.

Druhý pilíř, to je politika státu Ukrajina na základě Deklarace práv národů. Deklarace práv národností byla přijata v roce 1991, kdy vznikl nový stát Ukrajina. Toto prohlášení jasně říká, že lidé všech národností jsou si rovni, není tu titulární národ a porušování práv menšin. Bez ohledu na národnost si jsou všichni lidé rovni. To je i podstata mezinárodního práva. Proto slogan „Ukrajina Ukrajincům!“, „Sláva národu – smrt nepřátelům!“ a podobná a jejich realizace v naší zemi nesmí být dopuštěny.

A třetí pilíř (který logicky vyplývá ze dvou předchozích): je nutné konec konců posoudit OUN-UPA. V současnosti naše vláda vyznává Banderovu ideologii. Nacistické strany a hnutí se široce rozrůstají po celé Ukrajiě a zachvátily všechny sféry života společnosti. To je katastrofa. Heroizují Banderu, Šucheviče, Konovalce, ty, kdo byli agenty Abwehru. Což je fakt. Stejně jako to, že organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) byla ve službách nacistického Německa a UPA jako ozbrojená formace OUN se dopoštěla masových zločinů proti našemu národu, proti Polákům a dalším spolu s nacisty Německa. Vzpomeňme jen Volyňského masakru v létě 1943, kdy bylo zmasakrováno více než 100 tisíc Poláků! To nejde zapomenout! Hodnocení OUN a UPA jako spolupachatelů nacistů dal i Norimberský válečný soud. A to je důvod, proč by všechny neonacistické strany měly být na Ukrajině zakázány. Mimochodem, to by se mělo udělat ve všech zemích světa.

Všechno výše uvedené je pro Ukrajinu natolik důležité, že pokud toto všechno bude vzato v úvahu a na tomto základě bude přijata Deklarace míru, bude sjednocena drtivá většina obyvatel země. Pak stát Ukrajina bude existovat, rozvíjet se a zabezpečovat normální život svým obyvatelům.

Zdroj: http://www.ukraina.ru/interview/20150216/1012126878.html