Citáty arcibiskupa Lefebvra o zednářství v Církvi (2019)

• „Nesmíme se bát prohlásit, že současné římské autority od Jana XXIII. a Pavla VI. se staly aktivními spolupracovníky mezinárodního židozednářství a světového socialismu. Jan Pavel II. je především komunisty milující politik ve službě světového komunismu ponechávající si náznak náboženství. Otevřeně napadá všechny antikomunistické vlády a svými cestami nepřináší žádné katolické obrození.“ (Marcel Lefebvre, Biskup Tissier, str. 602-603)


• „Jestliže nás jednoho dne exkomunikují, protože zůstáváme věrní těmto tezím, budeme se považovat za exkomunikované svobodným zednářstvím.“ (Arcibiskup Lefebvre, kázání pronesené v roce 1978)


• „Petrův stolec a úřední posty v Římě jsou obsazeny antikristy, zničení Království Našeho Pána se rychle uskutečňuje dokonce i v rámci Jeho Mystického Těla zde dole [na zemi]. ...To způsobilo našemu vedení pronásledování ze strany Říma antikristů. Tento Řím, modernistický a liberální pokračuje ve svém díle ničení Království Našeho Pána, jak prokazuje Assisi a potvrzování liberálních tezí Vatikánu ohledně náboženské svobody.“ (Dopis čtyřem biskupům, 29. srpna 1987)


• „Máme tedy být exkomunikováni modernisty, lidmi, kteří byli odsouzení předešlými papeži. Co to tedy skutečně může přinést? Jsme odsouzeni lidmi, kteří jsou sami odsouzení...“ (Tisková konference, Écône, 15. června 1988)


• „Máme co do činění s lidmi, kteří mají odlišnou filozofii od naší, odlišný způsob vidění, kteří jsou ovlivnění všemi moderními subjektivistickými filozofy. Pro ně neexistuje žádná stálá pravda, žádné dogma. Vše se vyvíjí. To je zcela zednářské pojetí. To je skutečně ničení Víry.“ (Fideliter č. 79, leden-únor 1991)


• „Byla uzavřena dohoda o neútočení mezi Církví a zednářstvím. Byla maskována tím, že se nazvala aggiornamento, přiblížení světu, ekumenismus.“ (Le Figaro, 2. srpna 1976)


• „Existovaly přímé styky právě mezi kardinálem Beou a zednářskou lóží zde v New Yorku, s B´nai Brith, židovskou lóží čítající 75 tisíc členů, a s lóžemi celého světa. Proč se tyto styky děly?Proč kardinál Bea přišel ve jménu Vatikánu, ve jménu Říma, aby se setkal s těmito svobodnými zednáři? Abychom přijali „práva člověka“ na koncilu. Jak bychom je mohli přijmout? Přijetím náboženské svobody, která je jedním z „práv člověka“. Proto přijmout náboženskou svobodu znamenalo v podstatě přijmout „práva člověka“ v Církvi. Církev tyto deklarace o „právech člověka“, jež byly učiněny proti Boží autoritě, vždy odsuzovala.“ (Přednáška, Long Island, New York, 5. listopadu 1983)


• „Každý ví, že je ve Vatikánu aktivní vlivná liberálně zednářská mafie, bez jejíhož „placet“ [souhlasu] není možná žádná změna. A tak jsme došli do současného momentu Církve, v němž se slaví vítězství liberalismu.“ (Fideliter, květen 1987, str. 17)


• „Ale samozřejmě, že nemám žádné iluze: i kdyby papež chtěl provést ony opravy, nemohl by to udělat. Ona „liberálně zednářská mafie“, o níž jsem se již zmiňoval, to nemůže tolerovat ... všechny americké noviny napsaly, že se před koncilem kardinál Bea, zakladatel vatikánského sekretariátu pro ekumenismus, setkal s vůdci nejvlivnější židozednářské lóže v hotelu Astoria v New Yorku a zeptal se jich, co očekávají od koncilu. „Prohlášení o náboženské svobodě,“ řekli mu.“ (Fideliter, květen 1987, str. 17)


• Je velice obtížné říct: „Tento člověk je svobodný zednář,“ „Tamten člověk je svobodný zednář,“ nebo „Tenhle člověk je svobodný zednář.“ Nevíme. Je to velice obtížné. Je jisté, že existují někteří kardinálové, někteří biskupové, kardinálové Kurie nebo monsiňoři nebo sekretáři kongregací v Římě, kteří jsou svobodnými zednáři. Je to jisté, protože sami svobodní zednáři to řekli. Řekli, že mají ve své lóži některé kněze a biskupy. Je jisté, že v Římě existují někteří kardinálové a mnozí monsiňoři, kteří dělají tutéž práci jako svobodní zednáři; mají stejné uvažování, stejné myšlení. Willebrandt je prefektem Sekretariátu pro jednotu křesťanů a arcibiskup Silvestrini je prvním sekretářem kardinála Casaroliho, který je státním sekretářem – a jeho pravou rukou je Silvestrini. On je velkou silou v Kurii. Nominuje všechny nuncie světa. Má velmi velký vliv a je pravděpodobně svobodný zednář.“ (Rozhovor, Misie sv. Michaela, Atlanta, 27. dubna 1986)


• „Město Řím už není svatým městem. To je zjevné. Je pod kontrolou zednářství a oněch liberálních idejí – „dvou století“, jak řekl kardinál Ratzinger – a poskytuje teď vodu na mlýn revoluce proti Našemu Pánu Ježíši Kristu.“ (Přednáška, 13. prosince 1984)


• „Cožpak neměl kardinál Suenens pravdu, když prohlásil, že tento koncil je Francouzskou revolucí Církve?!“ (Obviňuji koncil)


• „Víme, s kým máme co dočinění. Perfektně víme, že máme co do činění s „ďábelskou rukou“, která je situovaná v Římě, a která skrze poslušnost požaduje zničení Církve! A proto máme právo a povinnost odmítat tuto poslušnost... Jsem přesvědčen, že mám právo ptát se těchto džentlmenů, kteří se prezentují v úřadech, jež bývaly obsazeny kardinály... „Jste s katolickou Církví?“ „Jste katolická Církev?“ „S kým mám, co dočinění?“ Jestliže mám co do činění s někým, kdo má pakt se zednářstvím, mám právo hovořit s takovou osobou?Mám povinnost naslouchat jim a poslouchat je?“ (Kázání při svěcená v Écône, 1978)


• „Kdybychom se nacházeli v době sv. Františka z Assisi, papež by byl s námi ve shodě. V oněch šťastných dnech nebyl Vatikán okupován svobodným zednářstvím.“ (Albano, 19. října 1983)


• „Řekl bych, že první senzační událostí, která manifestovala tuto opozici dokonce i v rámci Církve a v rámci římské Kurie, mezi liberálním programem – nutno říct zednářským – a programem Církve, víry Církve a Tradice, je opozice mezi kardinálem Ottavianim a kardinálem Beou.“ (Přednáška, 21. prosince 1984)


• „Přijetí liberálních tezí koncilem by se nemohlo udát, nežli na nikoliv neomylném pastoračním koncilu, a nelze jej vysvětlit, aniž by zde bylo tajemství, detailní příprava, kterou časem objeví historici k velkému úžasu katolíků, kteří si pletou věčnou Římskokatolickou církev s lidským Římem podléhajícím infiltraci ze strany nepřátel oděných v purpuru.“ (Přednáška, Écône, 2. srpna 1976)


• „Duch liberalismu dnes proniká Církví, ačkoliv jsou jeho chytlavé fráze lehce zahaleny: volnost je náboženskou svobodou; bratrství je ekumenismem; rovnost je kolegialitou. To jsou tři principy liberalismu, dědictví filozofů 18. století a Francouzské revoluce. Církev dnes přistupuje k vlastnímu zničení, protože tyto principy jsou zcela protikladné přirozenosti a víře. Není možná žádná skutečná rovnost, a papež Lev XIII. ve své encyklice o svobodě jasně vysvětlil proč.“ (Arcibiskup Lefebvre, „Lutherova mše“, 15. února 1975)


• „Jestliže se člověk pokusí podat definici, nebo alespoň jasnou ideu těchto modernistických a liberálních myšlenek, z čeho sestávají?Církev už není jediným pravým náboženstvím. Zde máte jednu z pravd popřených teď všemi těmito modernisty a liberály. Církev už není jedinou cestou spásy. To je velmi bolestné, protože Církev po dvacet století prohlašovala toto: Já jsem jediná cesta spásy. Církev říkala:

„Náš Pán Ježíš Kristus mi dal všechny prostředky spásy; nedal je žádné jiné skupině. Dal Svou mešní Oběť, Své svátosti, Svou nauku a všechnu starost o spásu duší Svým Apoštolům, Církvi, a nikoliv žádné jiné skupině. Proto člověk nemůže být spasen mimo Církev, přinejmenším skrze křest touhy; člověk musí být pokřtěn, pokřtěn vodou nebo přinejmenším touhou; to je nezbytné pro to, aby šel do nebe.“

Toto Církev vždy kázala. Proč posílala misionáře po celém světě? Aby kázali: „Musíte být obráceni k Našemu Pánu Ježíši Kristu, musíte se stát křesťany, musíte být pokřtění a stát se katolíky, jestli chcete být spaseni!“ Mnoho misionářů bylo zabito, zmasakrováno, všichni apoštolové byli mučeni, protože hlásali toto Evangelium, protože hlásali Evangelium Našeho Pána Ježíše Krista. Oni však nyní říkají: „Ne! Všechna náboženství jsou cestou spásy.“ Moji drazí bratři, to je mylné, naprosto mylné! A přesně tohle mění vše vně Církve. Tento vliv pochází od protestantismu a od svobodného zednářství; člověk musí říct, že toto jsou zednářské ideje, že Církev nesmí prohlašovat, že je jedinou cestou spásy. Jestliže chce Církev být přítelem s protestanty a svobodnými zednáři, musí se vzdát toho, že bude říkat, že je jedinou cestou spásy. Musí přijmout, že bude říkat, že všechna náboženství jsou cestou spásy. To je však protikladné k tomu, co řekl Sám Náš Pán Ježíš Kristus! Náš Pán řekl: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Kdo uvěří a dá se pokřtíti, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ Žádná jiná volba!“ (Arcibiskup Lefebvre, Přednáška v Campbellu, Kalifornie, 5. ledna 1986)

Zdroj: The Catacombs

Překlad: D. Grof