V červnu 2019 jsem se ještě jednou do 6.ZŠ Roveňky (LLR) vrátil. Tentokrát na školní tábor Nězabudka. Na tomto táboře jsem byl už loni a poprvé jsem učil místní děti hrám českých dětí. Hry měly velký ohlas. Tenkrát jsem hrám učil pouze jeden oddíl-4.třídu (nyní 5.třída). Letos jsem se rozhodl učit hrám českých dětí všechny oddíly, tak jsem si na to vyčlenil celé tři dny.

Ředitelka tábora mě poskytla základní informace o táboře. Tábor je pro děti zdarma, děti dostávají dvě teplá jídla denně. Tábor trvá tři týdny, chodí do něj 175 dětí, děti jsou na táboře každý všední den od 8 do 14 hodin. Děti jsou rozděleny do sedmi oddílů, každý oddíl sídlí v jedné třídě v budově 2.stupně, upravené pro potřeby tábora. Oddíly si zvolily svůj název a krédo. Kromě činností v budově školy a na školním hřišti jezdí děti také do plaveckého bazénu, do městské knihovny, městského parku s atrakcemi, do Domu techniků, Domu kultury Maxima Gorkého. Pořady pro děti připravuje i místní knihovna Černigovskij. Za dětmi přijeli hasiči se svou technikou i kozáci. Oddíly využívaly nejrůznějších svátků a výročí (Den Ruska, narození A.S.Puškina aj.).

Postupně jsem navštívil pět oddílů a učil jsem děti hrám českých dětí. Neuspěl jsem jen u dvou oddílů. U oddílu páťáků (5.A a 5.B), protože jich část byla v bazénu a zbytku se hrát hry ve velkém vedru nechtělo. Škoda, právě tyto děti jsem loni učil hrám českých dětí… Chtěl jsem si ověřit, jestli si hry ještě pamatují. Ale to mi řekla Ksjuša (neplést s Ksjušou ze 7.B), která se stala mou pomocnicí. Hry si dobře pamatovala. No a nejstarší oddíl (šesťáci a sedmáci) takové hry již hrát nechtěl.

A tak jsme postupně ve třech dnech s páťačkou Ksjušou učili děti z pěti oddílů hrám českých dětí. Nejprve hrám, které jsem loni učil čtvrťáky a které si Ksjuša pamatovala. Ksjuša dětem hru vysvětlila, potom byla zkouška a pak se jelo „naostro“. Tak jsme děti naučili hru na legrační babu a na trpaslíka. Stejně jako loni děti hry nadchly a chtěly je hrát pořád dokola. Nicméně potom jsem Ksjuše i dětem vysvětlil i další hry, které jsme pak hráli: Na rybáře, Na molekuly (rovněž měla hra úspěch), Červení a bílí. Tyto hry děti neznaly a zalíbily se jim. Největší úspěch měla hra Na rybáře. Na oplátku mě děti chtěly naučit jejich hru. Měla krkolomný název, kterému jsem nerozuměl. Děti mi hru ukázaly a byla to hra, kterou české děti hrají pod názvem Král vysílá své vojsko. Fotila a natáčela Ksjuša ze 7.B, někdy i páťačka Ksjuša. Arťom, Sofia (ti dva jsou sourozenci) a Daša ze 6.A (tato třída byla v květnu v místní knihovně na pořadu o ČR) mi přinesli kresbu, na které byly vlajky LLR, DLR a ČR (naše logo!) a nápis o přátelství. Dostaly, stejně jako obě Ksjuši za pomoc, české lentilky.

U druháků (2.A a 2.B) měly hry takový úspěch, že si mě tento oddíl vyžádal jiný den podruhé. Veselo bylo i u třeťáků (3.B), kteří byli také v květnu v místní knihovně na mém pořadu o České republice a zúčastnili se i atletických závodů. Vždy po skončení her měly děti v každém oddílu ještě plno dotazů na Českou republiku, ukázal jsem jim i české peníze. Kluci znali Petra Čecha a Jaromíra Jágra.

Jeden den jsem byl pozván na zábavný pořad „Vše naopak“ ve velkém sále, který pro děti připravili vedoucí. Zájemci se zúčastňovali různých legračních soutěží-vědomostních, sportovních, pěveckých, tanečních. Všechno ale vždy bylo obráceně-naopak. Např. děti měly zazpívat danou písničku, dostaly její text. Ale hudba, která hrála, byla k jiné písničce a děti se nesměly nechat hudbou zmást a musely zazpívat správnou melodii.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR