V červnu 2019 jsem pochopitelně také zavítal na školní tábor Neposedové naší družební 13.ZŠ Naděžda v Alčevsku (LLR). Tento tábor navštěvuji pravidelně každý rok. Vždy je zde veselo, vždy je zde něco nového. A hlavně-vždy jsou zde milé, přátelské, perfektní děti! Letos poprvé jsem učil „Neposedy“ hrám českých dětí.

Tábor trvá tři týdny (u starších dětí dva týdny), chodí do něj 60 dětí, děti jsou na táboře každý všední den od 8 do 17 hodin. Tábor je zdarma, děti dostávají dvakrát denně teplé jídlo. Jsou zde dva oddíly, v jednom-všeobecném, jsou děti 1.-4.třídy (45 dětí), ve druhém-vlastenecko-historickém, jsou děti 5.-8.třídy (15 dětí). Stejně jako loni i letos vedoucím mladšího oddílu pomáhaly sestry Kristina (8.třída) a Daša (7.třída) Jeskovy. Kromě činností v budově školy, na prostranství před školou a na školním hřišti děti navštěvují také místní knihovnu, městský park s atrakcemi, Dům techniků, Dům kultury aj.

První den svého pobytu na táboře jsem děti mladšího oddílu učil na hřišti hrám českých dětí. V oddíle jsme se radostně přivítali s druháky Vikou (na loňském táboře proslula perfektně zahranými scénami na videu s písní „Není nic lepšího na světě“, kterou zpívala Aňa Jaskulská), Varjou, Marinou, Jegorem (všichni tancují v alčevském tanečním souboru Junyj Metallurg), Angelinou, Irou, se třeťáky Váňou (pokaždé vyhrává atletické závody), Lerkou (tancuje v Juném Metallurgu, loni na videu z tábora pěkně zazpívala píseň „Společně vesele kráčet“), se čtvrťáky Svetou, Darjou, Nasťou aj. S prvňáky jsme se teprve vzájemně seznamovali. Hry děti velmi zaujaly, zejména hry Na legrační babu, Červení a bílí, Na molekuly, Na rybáře. Hru Čáp ztratil čepičku děti znají, ale pod jiným názvem (zapomněl jsem jej). Hry měly velký ohlas a musely se hrát několikrát za sebou. Děti mně pak na oplátku ve třídě ukázaly legračně zahranou pohádku o zamilovaném princi, jeho sokovi a princezně. Pro velký úspěch musela být zahrána dvakrát, podruhé s jiným obsazením. Děti pohádku zahrály vesele a s chutí, jen políbení princezny se diváci pro ostych herců nedočkali i přes hlasité dožadování se polibku…

Chvíli jsem pobyl i u starších dětí. Zde jsem potkal, již veliké růstem, šesťačky Dašu a Kristinu aj. Děti z tohoto oddílu však byly tento den na táboře naposledy. Měly téma „Dobytí Berlína“. Po objasnění vedoucí, učitelkou dějepisu, je čekal pořad na toto téma v místní knihovně. Součástí pořadu byl i krátký film.

Druhý den jsem se s „Neposedy“ jel podívat na soutěž o nejlepší alčevský školní tábor, která se konala ve 2.ZŠ-Alčevském sociálně-ekonomickém gymnáziu (sem nyní chodí do školy do 7.třídy gymnastka Máša, která sem přešla z nedaleké 11.ZŠ, ze které vznikla kadetská škola). Soutěžilo šest školních táborů. Postupně se představily všechny tábory.Děti zpívaly, tancovaly, předváděly scénky, pohovořily o svém táboru. Program každého tábora byl doprovázen fotografiemi a videi z činnosti táborů. Děti z našeho tábora Neposedové se představily dvěma krásnými písněmi s tancem, mezi nimi některé děti pohovořily o táboře. Nakonec si všechny tábory společně zazpívaly píseň. Nakonec zvítězili všichni, všechny tábory dostaly diplom za účast.

Musel jsem pochválit naše děti. Zatímco děti z některých táborů byly při představení jiných táborů velmi hlučné a „neposedné“ a moc ani nesledovaly program, naši „Neposedové“ seděli tiše a pozorně sledovali program. Takže to vlastně byli „posedové“. Naše děti po skončeni programu pochválily za vzorné chování i vedoucí.

Po návratu do naší školy se děti nejprve shromáždily ve velkém sále, kde jim vedoucí v rámci vlastenecké výchovy připomněly události z 22.6.1941-napadení SSSR fašistickým Německem. Ukázaly jim několik fotografií z průběhu Velké vlastenecké války a pustily krásný kreslený dětský film „Vojenská pohádka“ o broučkovi, který pomáhal sovětským vojákům v boji proti fašistům. Děti ani nedutaly a film se jim moc líbil. Nejvíce samozřejmě brouček. Potom jsme na žádost dětí opět hráli na školním hřišti nějaké hry českých dětí. Děti si je oblíbily. Nakonec přišel čas loučení. Tentokrát jsme se loučili na delší dobu, protože se přiblížil čas mého odjezdu z Donbasu. Děti mě ani nechtěly pustit. Popřál jsem dětem hezké prázdniny. Z tábora jsem si odvážel ty nejkrásnější dojmy. A děti? Prostě zlaté! Tak kdo by si je nezamiloval?

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR