Podle konfliktního scénáře předloženého odborníky na stránkách The Hill, utrpí Spojené státy vážnou ekonomickou a reputační škodu v důsledku války a Írán získá jaderné zbraně. Skutečným ekonomickým vítězem této války bude pouze Moskva.

Navzdory skutečnosti, že ozbrojený střet mezi Spojenými státy a Íránem, jak uvedl americký prezident Donald Trump, bude rychlý a skončí z vojenského hlediska s úplným vítězstvím USA, takový konflikt způsobí „katastrofické“ škody jak krátkodobým, tak dlouhodobým zájmům Washingtonu, jsou si jisti zástupce ředitele CIA Michael Morell a bývalý místopředseda náčelníků společného štábu Spojených států a admirál James Winfield.

Jak Morell a Winfield píšou ve svém článku na stránkách The Hill, že i když zřejmě ani Washington, ani Teherán nemají zájem o otevřenou konfrontaci, pravděpodobnost války je v současné době tak vysoká, jaká nebyla od roku 2011, kdy izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyjádřil záměr provéstmasivní úder proti objektům íránského jaderného programu.

Aby popsali možné důsledky americko-íránské války, autoři předložili čtenářům The Hill „i když smyšlený“, ale stále možný scénář takového konfliktu.

Morell a Winfield se domnívají, že střet mezi Washingtonem a Teheránem bude „válkou narychlo"  bez toho, aby si Amerika vybudovala svoji mnohaměsíční přítomnost v regionu, což znamená, že Washington bude muset bojovat prostřednictvím sil, které jsou již na místě. V tomto případě by podle odborníků první krok směrem ke konfliktu byl s největší pravděpodobností provokací na íránské straně, na kterou by Američané reagovali.

Podle scénáře předloženého autory začíná válka vyhlášením Íránu - zájmem o dosažení uvolnění sankcí existujících v jeho vztahu tím, že prokáže svou schopnost ovlivňovat světovou ekonomiku, kontrolovat Hormuzský průliv - uzavřením průlivu pro všechny lodě. Hned po tom, desítky rychlých člunů sboru islámské revoluční gardy (IRGC) začnou hlídkovat v průlivu a hledat lodě, které ho neopustily. Poté, co objevili několik ropných tankerů, organizovali na ně omezené útoky - a jedna z lodí je zajata a zatýká její posádku.

Iránské raketomety, z nichž mnohé jsou umístěny v jeskyních a bunkrech podél průlivu, jsou aktivovány - ale je vypuštěna pouze jedna raketa, která zasáhne další komerční tanker; tým opouští loď a také padá do rukou Íránců. Iránské lodě také začínají zaminovávat průliv, a ačkoli několik z nich zničí americká letadla, která vzlétla z letadlové lodi nacházející se mimo Perský záliv, zbytku daří instalovat celou svoji zásobu min. V důsledku jednání Íránu se dramaticky zvyšují sazby na pojištění lodí plujících do oblasti a obchodní lodě ji přestávají navštěvovat.

Mezitím íránské raketové lodě La Combattante a Houdong opustily přístavy v severní a jižní části Perského zálivu a pokračují v honbě za americkými loděmi. Navzdory skutečnosti, že většina amerických sil již byla převedena do bezpečných vod na opačné straně zátoky, a americkým pilotům se podaří vystopovat a potopit část íránských lodí, přesto se jim podaří vypustit několik raket ve směru lodí US Navy, které ostatně loď okamžitě sestřelí systémem protivzdušné obrany.

Nicméně velké seskupení íránských lodí narazí na americký torpédoborec a okamžitě se s ním vstoupí do boje; většina z nich je zničena, ale vypouští torpédo, které poškozuje torpédoborec (Je zřejmé, že aby to bylo skousnutelné americkými čtenáři je třeba začít tím, že válku začal Írán. Copak by mohlo někoho napadanout, že by Spojené státy někdy samy začaly vůbec nějakou válku? - pozn. red.).
 
Když Katar odmítne žádost Íránu, aby uzavřel přístup k základně Al-Udeid americkým letadlům, Teherán na něj uskuteční masivní raketový útok, říká Morell a Winfield. Americké systémy protivzdušné obrany odrážejí lví podíl raket, ale některé se protrhávají obranou, ale způsobují pouze omezené škody. Írán také bije balistickými raketami na sídlo Páté flotily amerického námořnictva v Bahrajnu a další americká vojenská zařízení v regionu - s podobným výsledkem.

Spojené státy v reakci na to útočí na všechna známá zařízení íránské vzdušné obrany a velitelské a kontrolní stanoviště podél pobřeží Perského zálivu s použitím raket Tomahawk a dalších zbraní, popisují autoři. Američané také ničí sklady pro skladování námořních min, dvě íránské ponorky ruského projektu „Paltus“ a řadu vojenských letišť, a to jak v zálivu, tak mimo něj. Další přeživší byl ponorka „Paltus” zvládne opustit přístav, ale je rychle objevena americkými ponorkami a je také zničena.

Po vyřazeníi regionálního systému protivzdušné obrany Íránu začínají Spojené státy provádět systematické útoky na všechny síly a prostředky IRGC v regionu za pomoci jak námořního i pozemního letectva, podle Morella a Winfielda. Cílemi jsou raketomety, lodě, čluny, velitelská a správní místa, vojenská letadla a logistická zařízení; Iránské síly tají před očima. V reakci na to Teherán používá rakety středního doletu, útočící na zařízení energetické infrastruktury v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech a Kataru - a když Spojené státy začnou útočit na odpaliště těchto střel, geografický konflikt se začíná rozšiřovat.
 
Iránské „loutky“ v Iráku a Afghánistánu vstupují do konfliktu, útočí na americké základny a diplomatické mise za pomoci raket a sebevražedných atentátníků, popisují odborníci. Libanonský Hizballáh není podřízen požadavkům Íránu a nezačíná útok na Izrael, protože nechce válku, v jejímž důsledku by ztratil většinu svých sil - ale organizace provádí sérii předem naplánovaných teroristických útoků proti americkým a izraelským cílům po celém světě bez toho, aby za ně na sebe vzala odpovědnost. Dva takové útoky na území USA zabraňují FBI ve spolupráci se zpravodajskými agenturami.

Konflikt stále roste a Írán iniciuje útoky hackerů proti klíčové finanční infrastruktuře USA, včetně internetového bankovnictví, bankomatů a služeb kreditních karet; některé z těchto útoků jsou úspěšné, ale většině z nich je zabráněno - investice, které finanční sektor učinil v oblasti počítačové bezpečnosti, jsou cítit, uvádí se ve scénáři. Iránští hackeři také útočí na objekty americké energetické sítě, ale navzdory určitému úspěchu v těchto útocích je jim rychle zabráněno pomocí fyzických systémů nouzového řízení.
 
V důsledku konfliktu ceny ropy prudce rostou, přesahují 250 dolarů za barel a finanční trhy po celém světě začínají klesat, uvádí autoři scénáře. Na návrh Číny, Ruska a Evropské unie se svolává mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN, aby zahájilo jednání o příměří – a i když Írán tento krok okamžitě podporuje, protože již ztratil významnou část svých ozbrojených sil a „cítí, že je v pozici morální převahy“, Spojené státy uvalují veto na iniciativu. Bohužel žalostný stav finančních trhů a nejsilnější diplomatický tlak nutí Washington, aby díky zprostředkování Ománu rychle uzavřel příměří „v zákulisí“. 

Nakonec je konflikt opravdu krátký - trval pouze čtyři dny, shrnul Morell a Winfield. I přesto, že byl Írán rozdrcen, žádná ze stran nedosáhla všech svých cílů. Vzhledem k tomu, že ropná infrastruktura v regionu byla z velké části zničena, cena černého zlata se stabilizovala na více než 150 dolarech za barel, a Rusko, které zvýšila produkci, z toho „vyšlo jako hlavní ekonomický vítěz“.
 
Mezitím se světová ekonomika, která před válkou vykazovala známky oslabení, vklouzla do plnohodnotné krize, píší autoři. Vnitrostátní politické rozpory ve Spojených státech se stále prohlubují, protože zástupci obou hlavních stran se navzájem obviňují z konfliktu. Postupem času se ekonomické důsledky války dostanou do středoamerických států - a Donald Trump nakonec utrpí porážku ve volbách roku 2020.

Autorita Spojených států ve světě prudce klesá - i když první výstřel provedl Írán, i nejbližší spojenci Washingtonu jsou pobouřeni skutečností, že připravil půdu pro konflikt a jeho následnou eskalaci. Názor, že Amerika se příliš rychle uchyluje k vojenské síle, je ve světě pevně stanoven stejně, jako tomu bylo od války v Iráku. USA předávají většinu svého ekonomického vlivu Číně, která se považuje za „zdroj stability ve světě“ a většina členů skupiny G-20 začíná přijímat opatření k dalšímu snížení závislosti na dolaru jako globální rezervní měně, a snaží se nedopustit opakování situace, kdy jednostranné sankce Washingtonu určovaly jejich zahraniční politiku.

V Íránu je následkem konfliktu konsolidace společnosti kolem nejradikálnějších politických sil a nejzávažnější oslabení umírněných hnutí. V důsledku toho příznivci tvrdé politiky, kteří se dříve stavěli proti „jaderné dohodě“, začínají rozhodovat o politice a íránské orgány rozhodují co nejdříve využití zařízení na obohacování uranu, které byly Washingtonu a jeho spojencům neznámé, aby vytvořily jaderné zbraně, aby se „již nikdy neopakoval takový útok na zemi“. „V roce 2022 jsou ve světě zaznamenány důsledky jaderných zkoušek, jejichž zdroj se nachází ve vzdálené íránské poušti Deshte-Kavir,“ oznamuje poslední věta scénáře.

Zdroj: pz.cz, thehill.com,