My, KyberBerkut, se i nadále pohybujeme v sítích Ministerstva informační politiky Ukrajiny a pokračujeme v seznamování veřejnosti s vnitřními dokumenty ministerstva a korespondencí jejích zaměstnanců. Jak známo, v tyto dny Bezpečnostní služba Ukrajiny a kárné bataliony ukrajinských silových struktur uspořádaly totální zátah ve městě Mariupol. Podle zpráv médií „ve městě chytají všechny, kdo se špatně podívají nebo něco řekli. Donašeči chodí po tržnicích, jezdí v hromadné dopravě a odposlouchávají rozhovory cestujících“.

Během několika dní bylo ve městě zatčeno více než 100 lidí.

Bylo by naivní se domnívat, že k této situaci došlo pouze z iniciativy ukrajinských ozbrojenců. My, KyberBerkut, tvrdíme, že strůjcem svévole ve městě se stalo ministerstvo informační politiky.

Všechno začalo analýzou informační situace v Mariupolu získanou Taťánou Popovou.

Tuto analýzu podobnou spíš udání vypracoval nějaký sociální psycholog Oleg Pokalčuk, který oznámil, že ve městě chybí ukrajinská propaganda, řecká komunita je naladěna prorusky, kněží moskevského patriarchátu vedou antiukrajinskou podvratnou činnost, atd.

Po obdržení této informace Taťána Popova jedná rozhodně. Brzy měla v rukou doporučení specialisty na psychologické operace, o které se podělila s kolegy. Doporučila k nim „velmi přihlédnout“.

Konkrétně bylo v dokumentu doporučeno udělat z Mariupolu „pilotní projekt vojensko-občanské správy“. Zejména nás zajímá tato pasáž:

„…Tajně tam dopracovat vytvoření modulu sil speciálních operací v celém rozsahu. Od taktických skupin po vojensko-správní (v amerických SSO je to 95. pluk) a bataliony psychologických operací PSYOP…“

„…Vytvořit pro tento úkol v Mariupolu oddělenou síť informátorů pod rouškou sociologické služby. Zavést sociální kartu obyvatele města pod záminkou provedení masové prověrky dokumentů – fakticky šťáru…“

Překlad:

Vytvořit na příkladu Mariupolu pilotní projekt vojensko-občanské správy.

Konat nikoli v rámci existujících protokolů a nastavení, ale vytvořit nové s maximálním zapojením místních aktivistů, v první řadě jako poradců v otázkách nuancí komunikace. Mariupol je typickým okresním městem v netypických podmínkách. Proto kyjevské centristické myšlení je předem odsouzeno k zániku.

Tajně dopracovat tam vytvoření modulu sil speciálních operací v celém rozsahu. Od taktických skupin po vojensko-správní (v amerických SSO je to 95. pluk) a bataliony psychologických operací PSYOP. Lidé, kteří za tímto účelem byli vybráni v Borovarách nebo Lvově, k tomu nejsou vhodní.

Vytvořit pro tento úkol v Mariupolu oddělenou síť informátorů pod rouškou sociologické služby. Zavést sociální kartu obyvatele města pod záminkou provedení masové prověrky dokumentů, fakticky šťáru.

Celkový postup musí být k vedení sběrné kampaně třívrstvý – „denní“, legitimní součást, „šedá zóna“ vlivu a tlaku a tvrdý teror a tlak ve vztahu vnitřního protivníka, neinzerovaný, ale všichni chápou, odkud přichází a jak se chovat, aby ho nebylo.

Pokud divadlo začíná oponou, tak Mariupol začíná blokposty na cestě k němu. Už tam je třeba projíždějícím vozidlům rozdávat lístky s popsanou trestní odpovědností za separatismus a další agitky. Více ukrajinské symboliky na blokpostech. Několikařadé betonové bloky jsou vhodné pro vlastenecká graffity a slogany. To dělal už Taruta a je to dnes pozoruhodnost města.

Využívat pro agitaci a propagandu všechny raklamní plochy města. Ty tam chybí už z principu. Promyslet vizualizaci – ale ve vztahu k místnímu koloritu.

Přinutit místní televizi změnit logotyp a barvy podobné ORT. Modro-bílo-červený mikrofon v obraze jakéhokoli patriotického záběru jej dělá idiotským.

Kichtěnko se tam musí nejen objevovat, ale pravidelně objevovat. Pokud tomu tak nebude, bude se muset vyměnit.

Kvůli protipropagandě aktivněji využívat politické uprchlíky z Ruska a Krymu, fyzicky je přivézt na setkání.

Léky jsou v Mariupolu dražší než v Kyjevě, zajistit možnost snížení cen s jasným vyzněním, že to je signál z Kyjeva. Pašování léků kontroluje odpůrce současných opatření.

S tímtéž cílem je nutno osobní železniční spojení z Mariupolu do Moskvy, případně jako alternativu i autobusové, oznámeními o reorganizaci dopravy prostě odmítnout.

Politicky posílit pozici Taruty, lehce ho v propagandě postavit proti Achmetovovi.

Každý z těchto bodů potřebuje jiný takticko-technický popis, aby se stal přijatelný.

Podivnou shodou okolností „Zákon o vojensko-občanské správě“ prezident Porošenko podepsal 26. února. O několik dní později v Mariupolu začaly zátahy a masové zatýkání. „Pilotní projekt vojensko-občanské správy“ se ve městě rozjel na plné obrátky.

Co může nabídnout Kyjev a Ministerstvo informační politiky Ukrajiny obyvatelstvu Mariupolu a celému jihovýchodu, je zřejmé z následujícího dopisu Taťány Popové svému šéfovi Juriji Stěcju.

Oni zcela vážně věří, že získat srdce a mysl obyvatel Donbasu je možné, když jim ukážou „vysoce kvalitní dokumentární film“, zejména 105. sérii filmu „Neznámá Ukrajina“ „V září 1939“ a „Vzpomínky na UPA“ a namluvení takových filmových trháků jako „Nepokořený“ o Romanu Šuchevičovi, „Modlitba o hejtmanu Mazepovi“ a „Hlad 33“.

To se snad ani nedá komentovat. Možná by se takoví jako Jurij Stěcju, Artěm Biděnko a Taťána Popová měli zabývat něčím jiným, nikoli formováním informační politiky mnohonárodnostního státu Ukrajina.

V blízké budoucnosti KyberBerkut bude pokračovat se seznamováním veřejnosti s vnitřními dokumenty Ministerstva informační politiky Ukrajiny a korespondence jeho zaměstnanců.

Zdroj: http://www.cyber-berkut.org/