Německo kvůli častým násilným incidentům debatuje o posílení bezpečnosti či zavedení zvláštní policejní ochrany na koupalištích, uvedly České noviny.
Člověk by na základě názorů politické a mediální elity přitom čekal, že obohacení přináší prakticky jen pozitiva. Navíc bych předpokládal, že „vděční uprchlíci“, kteří musí děkovat andělům strážným – politickým neziskovkám – že přežili plavbu přes moře, budou mít vody na pár let plné kecky. Vody možná ano, ale jisté výhledy na koupalištích se jen tak neomrzí, což? Nesmíme ani naznačovat.
„Podle DPA se v červnu zvýšil počet incidentů na koupalištích. Nechyběly ani spory s použitím nožů, útoky na plavčíka nebo přelézání plotů na už přeplněná koupaliště. Některá koupaliště v Německu musela být v červnu vyklizena, protože si návštěvníci vjeli do vlasů,“ píše server.
„Už několik let je na koupalištích v berlínských částech Neukölln a Kreuzberg, kde žije značný počet přistěhovalců, viditelná zvýšená přítomnost lidí ze soukromých bezpečnostních agentur… Stráž u vchodu rovněž prohledává tašky návštěvníků. I milovníci melounů tak musí své nože na ovoce nechat doma.“
Doporučoval bych zavřít skokanské můstky, které jsou stejně pro návštěvníky silně nebezpečné (neexistuje už pro naše dobro nějaké nařízení EU?), a nahradil bych je strážními věžemi a kulometnými hnízdy. Dále by se jistě hodily žiletkové ploty a bezpečnostní rámy. Časem by se mohly kolem plotů vykopat obranné vodní příkopy (případně suché příkopy se šelmami). A mezi příkopem a plotem bych to pro všechny případy podminoval. Možná, ale jenom možná, bych snad zavedl i pasové kontroly.
Berlínský kulturolog Wolfgang Kaschuba odmítá tezi, že problémy vyvolávají především mladí migranti a tvrdí, že se to týká všech. Podle něj „dnes koupaliště na rozdíl od minulosti přitahují lidi ze všech společenských vrstev a věkových skupin. Vzhledem k rozdílným životním stylům tak vzniká i více třecích ploch. Koupaliště se mění společně se společností.“ Lidé podle něj hájí své zájmy sebevědoměji a také bezohledněji než dříve. „Spory se dnes vedou o to, co je legitimní: jaká hudba a jak nahlas, nahota nebo burkini, nechat na sebe cákat.“ Veřejné koupaliště je také scénou pro předvádění. „To vše jsou znaky živoucí společnosti, i když je pak třeba řešit konflikty“, uzavírá expert.
Jsem rád, že se stále dozvídám něco nového. Třeba, že na rozdíl od minulosti přitahují koupaliště lidi všech společenských vrstev a věkových skupin. Za svých třicet let života nicméně neregistruji nějakou výraznější změnu v demografii na koupalištích. Ani netuším, které věkové skupiny a vrstvy navštěvovaly výhradně koupaliště dříve. Ale já nejsem kulturolog a „expert“, že…
A motto „Je to znak živoucí společnosti“ bych nechal tesat do kamene. Tato pokroková fráze je na úrovni proklamací typu „zvládneme to (Wir schaffen das)“, „vděčných a válkou zkoušených lékařů a inženýrů“ a podobně.
Jo a abych nezapomněl. Nesouvisí! Nesouvisí a nesouvisí! Jednou provždy nesouvisí!