Nedávno uveřejněný informační dokument Pentagonu obsahuje varování před „rostoucí strategickou hrozbou“ z Moskvy - zejména před tím, že ruský prezident Vladimir Putin může jít „cestou Nixona“ a rozehrát „čínské karty“ proti Spojeným státům, uvádí The New York Times. Jde o strategii bývalého amerického prezidenta, který své soupeře proti sobě vzájemně poštvával, vysvětluje článek. „Světový systém a americký vliv v něm se obrátí vzhůru nohama, pokud se Moskva a Peking ještě více spojí,“ zdůrazňuje profesor školy pro zvyšování kvalifikace důstojníků amerického vojenského námořnictva John Arquilla ve zprávě, kterou připravil společně s pracovníky Ministerstva obrany USA a různými odborníky.

Až donedávna bylo možné nevěnovat zvláštní pozornost vztahu mezi Ruskem a Čínou, považovat je za „manželství z rozumu“, které nemá velký vliv na americké zájmy, vysvětlují autoři. Nicméně po zahájení „sankční války“ mezi Západem a Ruskem nacházejí čínské a ruské úřady stále více společných zájmů. A toto sblížení může vážně ohrozit Washington, uvádí článek: „Ostře kritizují demokracii západního stylu a nazývají se alternativou k poválečnému vedení USA. Nyní se Čína a Rusko sbližují ještě více a to svědčí o tom, že trvalý systém jejich vzájemných vztahů může způsobit velké problémy Spojeným státům.“

Dalším svědectvím upevnění vztahů s Pekingem bylo nedávné setkání v Moskvě, na němž ruský prezident Vladimir Putin poděkoval čínskému prezidentu Si Ťin-pchingovi za to, že v roce 2018 se obrat zboží mezi oběma zeměmi zvýšil o 30 % ve srovnání s předcházejícím rokem a přesáhl 100 miliard dolarů, píše The New York Times: „Bylo to něco jako tichá výtka Americe, která zahájila obchodní konflikt s Čínou.“ A krátce před tímto zasedáním Si Ťin-pching nazval Putina svým „nejlepším a věrným přítelem“, uvádí článek.

Na základě výsledků tohoto jednání Rusko a Čína také podepsaly více než dvacet dohod. Kromě toho se tito prezidenti setkali od roku 2013 více než třicetkrát, zdůrazňuje The New York Times. Nedávno Rusko udělilo souhlas s tím, že bude dodávat do Číny svou nejnovější vojenskou techniku včetně protivzdušných raketových systémů S-400 a stíhaček SU-35. Kromě toho už více než deset let pořádají obě země pravidelná společná vojenská cvičení. Například loni na podzim se konaly vojenské hry na východní Sibiři,  o nichž Moskva prohlásila, že byla „největší“ za mnohá desetiletí, a mají se konat společné pravidelné manévry i v budoucnosti, uvádí autor. Kromě toho rozsáhlé tání ledu vytváří nové příležitosti pro průzkum ropy a zemního plynu na severu. V tomto ohledu vědci z obou zemí nedávno souhlasili s otevřením společného arktického výzkumného střediska, uvádí se v článku.

Rusko a Čína také začaly vyvíjet mnohem aktivnější činnost než dříve na Blízkém východě, kde se Rusko snaží obnovit své vedoucí postavení a Čína pilně rozvíjí vztahy s dodavateli energie, například s Íránem, uvádí autor. Kromě toho často shodně „hlasují“ v OSN a zaujímají shodné stanovisko ohledně Íránu a Severní Koreje, píše The New York Times.

Není náhodou, že v nedávných zprávách Pentagonu a Centra pro strategické a mezinárodní studie se objevilo varování, že Spojené státy a jejich spojenci „ne dost operativně“ čelí úsilí Ruska a Číny, které se snaží destabilizovat situaci pomocí taktiky „šedých zón“, uvádí se v článku. Tato taktika vylučuje přímé vojenské střety, ale předpokládá použití opatření politického a ekonomického donucení, jakož i použití „loutkových sil“, dezinformací, kybernetických operací a zásahů k blokování práce amerických satelitů, vysvětluje autor.

Ve svém únorovém projevu prezident Putin vyjádřil přesvědčení, že vztahy s Čínou „pomohou posílit bezpečnost a rozkvět Ruska“. Je to zvlášť aktuální při propojování plánů Euroasijské hospodářské unie s ambiciózní čínskou iniciativou Jeden pás – jedna cesta, jejímž cílem je spojit Čínu s Asií, Afrikou a Evropou v rámci grandiózního infrastrukturního programu,“ uvádí The New York Times.

Vzhledem k těmto předpovědím o směrech vývoje hospodářských, vojenských a technických vztahů, jakož i „autoritářského modelu státní správy“ v Číně a Rusku, budou tyto země z dlouhodobého hlediska představovat „ještě vážnější nebezpečí“ pro Ameriku a její cíle, varuje autor. Podle jeho názoru to znamená, že snaha prezidenta Trumpa zlepšit a posílit vztahy s Ruskem, aby ho „odtrhl“ od Číny, je strategicky odůvodněná. Trump však často jedná poněkud hrubě a nešikovně, někdy dokonce „na úkor amerických zájmů a hodnot“, což by nemělo být, zdůrazňuje článek: „Amerika by se neměla snažit zlepšovat vztahy s konkurenční zemí a ignorovat její negativní dopad na americkou demokracii. Avšak i v letech studené války USA a Sovětský svaz často dosahovaly úspěchů v určitých oblastech svých vzájemných vztahů a zůstaly ve stavu konfliktu v jiných otázkách.“

Autor se domnívá, že Rusko a USA mohou nadále rozvíjet spolupráci především ve vesmíru. Například USA už vysílají své astronauty na Mezinárodní kosmickou stanici ruskými raketami, uvádí se v článku. Mohou také nadále spolupracovat v Arktidě jako členové Arktické rady, která uzavírá právně závazné dohody o pátracích a záchranných operacích a likvidaci následků úniku ropy. Nemluvě už o tom, že Moskva a Washington by mohly obnovit spolupráci v oblasti kontroly zbrojení, především „prodloužením platnosti smlouvy START III“, uvádí se v článku.

Zároveň je však spojenectví mezi těmito dvěma zeměmi nepravděpodobné, předpokládá The New York Times, protože historicky byly Rusko a Čína  rozděleny válkami a ideologickým soupeřením. Dokonce i nyní bojují za sféry vlivu ve východní a střední Asii i v Arktidě, zdůrazňuje článek:

„Vzhledem k různým vývojovým trajektoriím bude po tyto země obtížné vytvořit alianci. Čína je rostoucí velmocí a dominantním partnerem a Rusko upadá. Čína má druhou největší ekonomiku na světě, Rusko není ani v první desítce.“

Tyto země však mohou mít stále více společných cílů a pak tato aliance „vytvoří novou hrozbu pro zájmy Západu“, varuje autor. Podle jeho názoru musí Amerika, aby čelila této hrozbě, „sjednotit své demokratické spojence a ne je mlátit je po hlavě“. Kromě toho musí Spojené státy „sebevědoměji prosazovat svou vlastní vizi budoucnosti po celém světě“, svůj vlastní politický a ekonomický model, uzavírá The New York Times.