65letý muž poskytl rozhovor pro RIA Novosti ve vesnici Nikitovka Bělgorodské oblasti Ruska na cestě do města Rossoš ve Voroněžské oblasti. Ital zahájil svou cestu v Kyjevě na letišti Borispol, kam přicestoval s kolem a potřebným zavazadlem.
„Kolo a věci jsou velmi těžké, váží 41 kilogramů. Ujíždím asi 100 kilometrů denně,“ říká Bloisi.
I když Bloisi nezná ruštinu, řeč těla a otevřený charakter mu pomáhají v cestování. Poblíž Belgorodu se setkal se skupinou mladých lidí, kteří mu pomohli najít místo pro stan, a když zjistil, že odjíždí v 5 hodin ráno, přišli k němu s jídlem.
„Neuvěřitelní kluci! Nevěděl jsem, kam dát všechno to jídlo. Tam byl dokonce i vodní meloun,“ říká Bloisi.
Nedávno „cyklista paměti“, jak se mu říká v Itálii, navštívil ruskou vesnici Nikolajevka (nyní Livenka). Je zde pomník zemřelých vojáků italského alpského sboru.
„Jezdím na kole po Evropě 12 let, abych navštívil bojiště, koncentrační tábory. Před dvěma lety jsem odcestoval do Izraele k památníku holocaustu. Chybělo mi jen Rusko. Mou povinností jako občana Italské republiky je vzdát hold vzpomínce na 91 tisíc mrtvých Italů, z nichž mnozí nevěděli, za co bojují a proč skončili na východní frontě,“ řekl muž.
V rámci podpory útoku Hitlerových vojsk na SSSR se Benito Mussolini rozhodl vyslat na východní frontu druhé světové války i italské vojáky.
Původně se armáda vyslaná do SSSR nazývala Expedičním italským sborem v Rusku (Corpo di Spedizione Italiano in Russia, CSIR). Od července 1942, po posile a reformaci, CSIR změnil svůj název na 8. italská armáda, známá také jako Italská armáda v Rusku (Armata Italiana in Russia, ARMIR).
Italové se účastnili ofenzívy německé armádní skupiny „Jih“ na Ukrajině, bitvy o Sevastopol, letních bitev roku 1942 na řece Don a také bitev o Stalingrad a na Kavkaze.
V prosinci 1942 – lednu 1943 byla italská armáda praktické úplně zničena během útoku Rudé armády.