Michail Chazin poukazuje na hlubokou zakořeněnost našeho současného liberálně elitářského systému, který byl postaven takovým způsobem, aby ho nebylo snadné změnit

Proč vlády všech zemí světa nedělají nic pro jeho změnu? Otázka možná zní poněkud zvláštně, protože neustále vidíme různé volby, politické zápasy, mezinárodní konference a další akce. Když se však podíváme na podstatnou část celého dění, zjistíme, že ve skutečnosti se nic neděje. Jediným účelem těchto akcí je udržet všechno v momentálně zaběhlých kolejích.

Proč je tomu tak? Odpověď je v podstatě jednoduchá. Sestává ze dvou základních důvodů:

Zaběhlý elitářský systém

Za prvé: přibližně mezi léty 1989 až 1991 uchvátila vládu nad světem pouze jedna jediná skupina – elita "globálního projektu". Ona řídí globální ekonomický systém a profituje ze všech finančních schémat tím, že je příjemcem daně z téměř všech hospodářských operací (minimálně z těch, v nichž figuruje dolarový kredit). 

Z pohledu vůdčí skupiny globalistů však výše položená otázka takto nestojí: Dělat je možné cokoliv, co neohrožuje moc této skupiny. Avšak její možnosti v posledních letech dramaticky poklesly, protože emise dolaru již nevytvářejí dostatečné příjmy potřebné k udržení systému jako celku. A ten postupně začíná praskat ve švech.

Ve skutečnosti je nutné radikálně změnit celý model i jeho instrumentář. Ale monopol elitářské skupiny trval tak dlouho, že už jednoduše nezůstaly žádné alternativní školy ani ideologická centra – celý vzdělávací systém byl vybudován a podřízen monopolu elit tohoto projektu, neboli finančníkům a banksterům. Samotní představitelé těchto elit nejsou odborníci (nakonec to ani nepotřebují – jejich problém je moc, a nikoli finance či ekonomika). Jenomže ocitli se ve slepé uličce – staré mechanismy přestaly fungovat a nové neexistují.

Politici jsou správci systému

Za druhé: třicet let „odpočívání na vavřínech“ o sobě dalo vědět: představitelé světových elit se přestali zabývat řízením. V důsledku toho premiéři a prezidenti, ministři a poslanci ve všech zemích (až na výjimky) zastávají funkce řízení, avšak nemají v rukách moc ani reálnou vládu. Rozdíl pochopitelně spočívá v odpovědnosti (řídící "kádry" jsou povinni dodržovat pokyny, ale nemají právo samostatně měnit model) a požadovat od nich cosi zásadního je nesmyslné!

A to jak dole (jsou dosazeni a zájmy lidí jim jsou ukradené, kromě toho liberální paradigma se společenskou odpovědností nepočítá), tak i nahoře. Sami svorně rozhlašují, že jednají v rámci obdržených pravomocí a samostatně je nehodlají rozšiřovat, mohlo by je to totiž stát hlavu. Jinak řečeno, vysvětlují svým pánům v mocenských skupinách: „Hoši, chráníme vaše zájmy! Podle vašich vlastních pravidel! Změňte pravidla, řekněte nám, co máme dělat, uděláme to! Ale vy mlčíte!“ 

Vidíme zde typický problém vykonavatele, jehož z bezpečnostních důvodů omezili v jeho právech, a to je důvod, proč v principu nemůže řešit základní otázky. Jenomže páni banksteři nechápou, o čem je řeč, nejsou přece odborníci!

Čtěte ZDE: Jasná zpráva od Putina: Liberální řád se vyčerpal. USA, Čína, Rusko a Indie půjdou jinudy. Mayová selhala. Přijede Trump do Moskvy oslavit s Putinem vítězství nad Hitlerem? Hloupý Tusk a celá EU zkameněli v minulosti

Jak překonat liberální monopol moci? 

Co dělat v takové situaci? Nesmíme zapomínat, že nástroje, jaké mají politici k dispozici (včetně úřadu prezidenta a premiéra), jsou čistě liberálního původu a dnes nefungují. A jiné buď odporují zákonům (které vytvořili rovněž liberálové), nebo vyžadují vysoce kvalifikované výkony, na něž nejsou lidi. V každé vládě existuje několik paralelních rozhodovacích linií, které lze zkoordinovat buď prostřednictvím mechanismů korupce, nebo prostřednictvím vyšší autority, jakou byl například Ústředního výbor Komunistické strany. Ale kde takovou autoritu vzít? Dnes není vůbec snadné něco takového založit, navíc pro to najít vhodné lidi – a s vyloučením liberálů!

Vzniká nám tak začarovaný kruh, z něhož je jenom jedna cesta ven: zrušení liberálního monopolu moci. Odpovídající procesy už běží (viz summit G20 v Ósace), ale vyvstává další problém, a to velmi závažný: jak mohou zainteresovaní lidé pracovat v totalitě liberálního systému? 

Názorný příklad: nechali jste si doma v paneláku udělat podlahové vytápění napojené na ústřední topení, ale to nefunguje. Zavoláte dodavatele, a ten vám řekne, že problém je v nedostatečném tlaku vody. Tak začnete předělávat celý systém ústředního topení v bytě a ukáže se, že úzké hrdlo je mimo váš byt, přívodní trubky dálkového topení jsou příliš úzké. A tak bychom mohli pokračovat. Kde to všechno skončí? Velký neřešitelný problém. Navíc pokud se rozhodnete instalovat vnitřní čerpadlo, zažalují vás sousedé, že porušujete vnitřní předpisy a narušujete tak rovnoměrnou distribuci vody všem sousedům.

Je to ještě těžší

Ve skutečnosti je vše mnohem komplikovanější – například na každém potrubí ve městě jsou speciální senzory, které zastaví vodu, jakmile se parametry systému jen trochu odchýlí od kdysi dávno nastavených hodnot. Navíc je tu trestní odpovědnost pro ty, kdo začali rekonstrukci bez obdržení všech povolení. A tato povolení jsou nastavena takovým způsobem, že musíte za každé zaplatit a platnost prvního povolení končí dlouho předtím, než jsou příslušné struktury povinny odpovědět na žádosti o další povolení.

V takových podmínkách pracuje Putin, Trump i Si Ťin-pching. Ale na rozdíl od liberálů (a zejména od globálních elit) cítí odpovědnost vůči společnosti. A dokonce se snaží něco dělat. Ale zástupci liberálních elit nebudou dělat nic. Protože se bojí a protože vědí, že je to marné. 

Tady nám bylo dáno žít, co se s tím dá dělat? Je nutné čekat na okamžik, až se celý svět ocitne v troskách? Pak už to bude jen otázka přirozeného výběru. A život si vždy najde cestu, i bez homo sapiens…

Zdroj.

Tagy článku