Robert Mueller

Tereza Spencerová


Demokraté dlouho chtěli, aby pětasedmdesátiletý Robert Mueller vypovídal a vdechl tak život jejich oblíbeným konspiračním teoriím o Trumpově spolupráci s Ruskem a ruském vměšování do amerických voleb. To první přitom Muellerova zpráva nepotvrdila, to druhé smetl americký federální soud, který nenašel žádnou vazbu mezi ruskou tzv. trolí farmou a ruskou vládou. Z tohoto pohledu je pochopitelné, proč se Muellerovi do Kongresu moc nechtělo. Nakonec se ale nechal přesvědčit – a nabídl americkým voličům i „zbytku světa“ neuvěřitelný pohled na starého muže, který ani neví, co obsahuje zpráva nesoucí jeho jméno.

Tvrdil například, že neví nic o společnosti GPS, kterou si kampaň Hillary Clintonové najala, aby s agentem britské MI6 Christopherem Steelem sjednala vytvoření falešných údajů o Trumpovi a Rusech. Odmítl odpovědět, proč neobžaloval tajuplného maltského profesora Josefa Mifsuda, který jako první přišel s tím, že „Rusko má špínu na Hillary Clintonovou“. Právě na tomto základě přitom začala FBI Trumpovu kampaň vyšetřovat. Ve své zprávě Mueller bez důkazů tvrdí, že Mifsud pracuje pro Rusy, i když aktuální důkazy spíš ukazují znovu k britské MI6. Mifsud Muellerovým vyšetřovatelům lhal, ale na rozdíl od lidí z Trumpova okolí obviněn nebyl. A Steele také ne. Na přímé dotazy nyní ale Mueller jen nejistě opakoval, že o tom nemůže mluvit. Přítomní kongresmani ho znovu a znovu vyzývali, ať se tedy podívá do své vlastní zprávy, pokud nezná odpověď z hlavy. Obzvlášť trapné to začalo být ve chvíli, kdy ho demokratická kongresmanka Val Demingsová opakovaně zkoušela navádět k odstavci, o němž chtěla mluvit, ale nepodařilo se jí to…

„Nerad to říkám, ale slyšení bylo katastrofou,“ shrnul přední americký expert na ústavu a sympatizant demokratů, profesor Laurence Tribe. „Namísto, aby té zatracené zprávě vdechl život, vysál z ní jeho poslední zbytky. Pokus zachránit demokracii a vládu zákona z rukou nynějšího prezidenta, utrpěl úder.“ Podle komentátora CNN Olivera Darcyho se ukázalo, že „Mueller není nejlepším mluvčím ani v případě zprávy, pod níž je sám podepsaný“. V zásadě s ním souhlasí i přední antitrumpovský novinář Michael Isikoff, podle něhož je Mueller „už hodně zmatený“. Ozval se i jeden z nejhlasitějších Trumpových kritiků, dokumentarista Michael Moore: „Starý, vetchý muž, který si není s to vzpomenout na spoustu věcí, a odmítá odpovídat na základní otázky… Všichni ti Demokraté, kteří přesvědčovali veřejnost, aby vložila svou důvěru do uznávaného Roberta Muellera, by odteďka měli být hezky zticha,“ konstatoval, byť v originále použil mnohem tvrdší výraz…

Snahám o impeachment prezidenta tedy podle všeho odzvonilo, což je ale pro Demokratickou stranu možná i dobře, protože červencový průzkum veřejného mínění pro televizi ABC odhalil, že Trumpovo odvolání by si přálo jen 37 procent voličů, zatímco 59 procent impeachment odmítá.

Na první pohled by se tedy zdálo, že je nejvyšší čas, aby Demokratická strana odložila „Russiagate“ a soustředila se na reálnou, tedy všední a každodenní praktickou politiku. Možná to někteří z demokratických činitelů už chápou, mnozí ale mají dál radost z Muellerova konstatování, že absence důkazů přece neznamená, že se zločin nestal. A tak už má Newsweek na titulní straně srpnového čísla znovu Putina a otázku, jestli USA ubrání svou demokracii před ruským ovlivněním prezidentských voleb v roce 2020… Jedeme dál!

Mezitím ale pokračuje jiné, výrazně méně medializované vyšetřování, které se na „Russiagate“ dívá z přesně opačného úhlu. Zkouší najít odpovědi na otázky, zda FBI Trumpa vyšetřovala v zájmu Demokratické strany a tedy ilegálně, kdo ve skutečnosti nastartoval celou aféru Russiagate, do jaké míry byl ve všem zapojený tehdejší šéf CIA John Brennan nebo jakou roli sehrála britská MI6…

Výsledky tohoto šetření budou dozajista zajímavé. Tedy, pokud přinesou alespoň o trochu lepší důkazy, než s jakými přišel Robert Mueller.

Tereza Spencerová