Konečně se s tím – snad – pohne. Myšleno se skutečným odchodem Velké Británie z náruče Spojených států (evropských) – tedy onoho „federálního“ protektorátu sedmadvaceti gubernií podřízených skrze Brusel Německu (a formálně též Francii). Má to pro nás daleko větší význam, než se v této chvíli zdá. Zvolení Borise Johnsona za premiéra je skvělou zprávou pro každého, kdo na rozdíl od pirátsko-zeleno-liberální „nadnárodní fronty“ dále touží zachovat Českou republiku – a snad i v budoucnu dosáhnout opět její suverenity. 

Tedy stavu, v němž nám neznámí „euro-poslanci“, euro-komise a podobné zrůdnosti přestanou diktovat šílené zákony, které musíme přebírat. Většinu lidí ve Velké Británii to přestalo bavit už dávno. Relativně nedávno však „omylem“ dostali příležitost rozhodnout o osudu své kdysi hrdé země v referendu. Když řekli Chceme pryč, nastoupila euro-kolaborantka Tereza Mayová, aby spolu s Bruselem rozhodnutí Britů zabránila dle přísloví o vlku, který se nažere, ale koza zůstane celá. To nyní – snad – končí. 

Zázraky se dějí

Byl by to důležitý důkaz, že zázraky (nečekané vyslyšení vůle většiny v totalitní říši) se i dnes dějí – ale je jim nutno pomoci. A že je takový  zázrak právě na spadnutí, dokazuje zoufalý řev „zraněných“ liberálních levičáků. Ti stále ještě ovládají hlavní média a skrze ně i (zmenšující se, a proto volby v posledních letech stále častěji prohrávající) stádečko „poslušných“, pro něž je „pravda“ zjevená ve veřejnoprávních (a na ně napojených) hlásných troubách bruselské oligarchie, čímsi posvátným a nedotknutelným. Ostatní, kteří naopak používají vlastní rozum a uvědomují si skutečné zájmy své země, už většinově tato média nesledují a nečtou, takže ČT už vysílá tupou propagandu jen pro zbývající „masochisty“ z druhé strany barikády (donedávna i pro autora těchto řádků), ale v podstatě už jen pro své „ovce“. 

Ty tuhle udělali přímo ukázkový „coming out“ (doznání) na pražské (s)Letné, kde se jich sešlo téměř na dvě stě tisíc (podle ČT a spol. pochopitelně asi o třetinu víc – metoda nafukování, kterou zatím ve skutečných volbách ještě pořádně neumějí zmanipulovat). Komentátor Reflexu (mainstream hrající si haškovsky na „pravici mírného pokroku v mezích zákona“) Bohumil Pečinka onu politickou patafyziku – jak se mu občas ještě (omylem) stane – docela přesně „odhalil“: 

Organizátoři a řečníci na tribuně byli ultralevičáci, zatímco v davu přihlížejících (a omdlévajících) byli především ti, kteří sami sebe pokládají (omylem) za příznivce pravice: voliči TOP, ODS, STANu či lidovců. Oné obnovené bolševické Národní fronty „proti Babišovi a Zemanovi“, do jejíhož čela jmenoval sám sebe Petr Fiala. To je onen politováníhodný (nikoli však neškodný) somnambul (náměsíčník), který tím už i formálně přičlenil ODS k havlisticko-pirátské radikální levici. Vyslanci Bruselu, Piráti, mu na to ale neskočili: vědí, že revoluce nepotřebuje „stydlíny“.

Prostě se stalo několik zázraků najednou (pravda jako olej vyplula na vodu) i u nás: voliči Národní fronty „doznali“, že patří do tábora radikálních levičáků, protože příkaz ČT „zabít krtky“ (Babiše a Zemana) stojí nade všemi skutečnými zájmy těchto jinak nejspíš převážně slušných a bolševictví se formálně štítících lidí. Jejich političtí vůdci to vzápětí „doznali“ rovněž. Piráti „doznali“, že pro revoluční gardy Bruselu je Národní fronta ovšem stále málo. A všichni společně „doznali“, že se ve skutečnosti nikdy spojit nemohou, neboť ani „Chvilkaři“ nechtějí své „rudé vesty“ proměnit v regulérní politické hnutí (které by opět prohrálo). Jedno mají však přesto společné. Jde o znak nad jiné výmluvný: Zuřivě pohrdají prezidentem Zemanem, premiérem Babišem, prezidentem Putinem, prezidentem Trumpem – a teď už také premiérem Johnsonem. 

Čtěte ZDE: Poslední dny britské demokracie: Soros financuje zrušení Brexitu. Sází na rozklad. Platí Pátou kolonu a má v rukou parlament. Jak popřít výsledky lidového hlasování? Za krvavé peníze, co ukradl Britům. Tyranie to nevzdává

Zadostiučinění pro Adolfa

Velmi přesně to charakterizoval ředitel Klausova institutu (IVK) Jiří Weigl: 

„Británie má nového premiéra a český mediální mainstream se předhání v pomluvách, urážkách a posměchu na adresu Borise Johnsona.  Prý je to lhář, šílenec, chorobně ctižádostivý a současně absolutně nedůvěryhodný člověk, a to vůbec nejhorší – je to prý evropský Trump. To vše proto, že deklaruje odhodlání uskutečnit konečně brexit, který prosazoval.

Zdá se, že jsme v té naší neochvějné orientaci na Západ nějak zabloudili. Jeden můj známý mi včera řekl, že dnes správný podporovatel naší tolikrát vyhlašované a nezpochybnitelné západní orientace musí neustále spílat americkému prezidentovi a britskému premiérovi, že ruský prezident už nestačí. Je to tak.

O takovém úspěchu propagandy namířené proti vítězným Spojencům z druhé světové války se Adolfu Hitlerovi ani nesnilo.  Musel by cítit zadostiučinění. Ale my bychom si měli v té geopolitice udělat trochu jasno a nenechat se tak lacino obelhávat novými Goebbelsovými následovníky.  To, co nám prodávají pod názvem Západ, totiž vůbec není to, co si s touto značkou většina z nás ze starého zvyku spojuje.“

Podle „partesu“ ČT

Vskutku je to tak – a jde o další „zázrak doznání“, který by před pár lety nebyl možný. To se ještě „liberálové“ maskovali tolerancí, svobodou a podobnými atributy, které v bolševické totalitě obvykle nemají co dělat. Jenže došlo na lámání chleba. „Mlčící většina“ to – alespoň v některých zemích – už dokonale prohlédla, a přestala „volebně“ mlčet. Odpovědí je „liberální doznání“: řev, urážky, nesnášenlivost, nenávist, cenzura jakéhokoli pluralitního názoru či postoje, výzvy k „majdanům“ (když to nejde po dobrém), tedy násilnému uchopení moci státním převratem (zadostiučinění pro Lenina), skandalizace protivníků, používání represivního aparátu, prokuratury a soudů k odstranění demokraticky zvolených.

Teď to padlo i na Borise Johnsona. Levičácký server Novinky okamžitě u nás „multiplikoval“ výlet britské novinářky (Independent) do New Yorku, aby se zde poptala místní Kavárny na názory. To je obvyklý způsob, jak „internacionalizovat“ problém. Vychází z toho, že ovládané stádečko si potřebuje myslet, že právě tak, jako oni, myslí i „lidé v cizině“. Princip „sebepotvrzení“, zdá se, již musejí používat i v chaosu se ocitající britští Kavárníci. V protitrumpovských bažinách se pak dozvěděli:

„Myslím, že je to idiot. Zdá se, že se daleko více zabývá sebou samým, svou značkou a svou imagí než zemí, kterou má nyní údajně zastupovat,“ usoudil Aaron Davis z Newportu ve státě Rhode Island. Ani on ale neunikl srovnání Johnsona s Trumpem. Britský premiér prý předvádí podobnou „klaunskou show, jakou mají v USA. Ethan Minsker byl podobně negativní. „Je totéž co Trump, čili je to lidský odpad. Má strašné vlasy, je to idiot a je nástrojem Rusů,“tvrdil o Johnsonovi. Rusko se podle něj snaží rozvrátit vše a zasévá semena sváru po celém světě, „takže každý politik, který to dnes pochopí, využívá tuto populistickou věc k získání moci“.

Pokud to někomu (kdo ještě nedávno sledoval česká mainstreamová média) připadá jak vystřižené z vysílání českých veřejnoprávních propagandistických falang a jejich bakalovských klonů (typu novinky.cz) nemýlí se: Bažiny a Kavárny všech zemí, spojte se! je opět reinkarnovaný a inovovaný Marx se vším všudy.

Čtěte ZDE: Zmizet po Italsku: Účinnější než po anglicku. Šok pro Brusel: Zavedení paralelní měny! Co zbytek jižní Evropy? Zde se bankovnictví zrodilo. Dorazí Salvini hydru? A co ostatní země? Důležitější, než si myslíme

Bude horko

Boris Johnson vyměnil okamžitě skoro celý svůj kabinet. Stát se to u nás, asi by ani ústavní soud nečekal na Senát, a sám by podal žalobu na odvolání prezidenta za to, že souhlasil s takovým „popřením demokracie“. Tvrdit něco takového o kolébce tohoto (i tak jistě problematického) způsobu vládnutí je ovšem i pro naše revolucionáře zatím přece jen příliš. Vždyť ještě nedávno s uštěpačným pobavených pochrochtáváním komentovali, jak „v britské demokracii“ premiérka Mayová nedokáže z EU odejít. Bez takzvané dohody (čili setrvání v nesvéprávném chomoutu), kterou s bruselskými federalisty upekla, to prý není možné.

Premiér Johnson je nyní odhodlaný přesvědčit, že to jde. Že Mayová pouze zrazovala voliče, kteří rozhodli o odchodu. A kromě jiného způsobila, že Konzervativci dopadli, jak dopadli: většina jejich voličů se přesunula k Nigelem Faragem narychlo založené straně Brexit. Johnson je připravený prosadit odchod i bez dohody – a nepůjde-li to jinak, vypíše i předčasné volby, aby opět získal parlamentní většinu, kterou Mayová  (záměrně) prošustrovala. 

Bude prostě brzy politické horko, které korunuje skvělé horké léto (možná na dlouhou dobu poslední, protože přirozený cyklus brzy přinese léta vlhká a chladná – což bude nepochybně další důkaz globálního oteplování). Pro vzdorující středoevropské země V4 (navzdory somnambulní slovenské prezidentce Soros-Čaputové) bude výsledek nesmírně důležitý. Pokud „Boris“ nezklame, ukáže se, jak směšná byla masáž „nemožnosti odchodu“. Což nakonec může přimět i zastrašené váhající (nejen ve střední Evropě), aby s daleko větší silou hlasitě promluvili.

Nebudou se k tomu muset slétat na Letné. Postačí jim volební urna. Pokud nám ji do té doby nezakážou – tak jako zatím učinili v případě referenda. Premiér Babiš a prezident Zeman jsou zatím zárukou, že to s tím zákazem ani u nás nebude tak lehké. A soudruzi z médií zatím mohou vyplňovat okurkovou sezónu nekonečnými úvahami o ministru kultury a Hamáčkových socialistech. 

Až se na podzim pokusí vyvolat i u nás to pravé „vedro“, bude už možná Británie opět svobodná. A Trikolóra mladého Klause bude mít velkou šanci stát se „Johnsonovci“ střední Evropy. Tak jako byla ODS „thatcherovskou“ za Klause staršího, než ji zničili Fialové. 

Ještě není pozdě. 

Jen pět minut po dvanácté.

Tagy článku