„Ta žaloba je právnický paskvil,“ vynesl svůj rozsudek v rozhovoru pro Sputnik Jiří Vyvadil, bývalý senátor a poslanec, náměstek ministra spravedlnosti České republiky v letech 2005-2006, nyní advokát, a rozhodce Rozhodčího soudu při HK a AK ČR.

Vylučuje, že by získala podporu 120 členů Poslanecké sněmovny, neboť se určitě proti ní postaví kluby poslanců ANO, KSČM a SPD. Co se týče ČSSD, ta se podle něj  hlasování určitě zdrží. „Ta žaloba absolutně nemá ve Sněmovně šanci a prezident i země může být v klidu,“ je si jist Vyvadil.

O Babišových výsledcích některé „staré země EU“ mohou jen snít

Jeden z bodů žaloby se týká situace s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka. Bývalý senátor si nemyslí, že tu nejde o konflikt mezi prezidentem a předsedou vlády, spíše jej chtějí vyvolat jejich političtí rivalové.

​„Ale jsem si téměř jist, že se jim to nepodaří. S vysokou pravděpodobností ANO Andreje Babiše opět zvítězí po příštích volbách a stále to ještě bude prezident Zeman, který bude určovat, koho pověří vládou. A zcela nesporně to bude v zásadě pragmatický a přitom i sociálně myslící Andrej Babiš, který se může oproti mnohým zemím eurozóny, včetně Německa, pochlubit hospodářským růstem a prakticky nulovou nezaměstnaností. A o tom se může některým ‚starým zemím‘ EU jenom zdát…,“ řekl Vyvadil.

Zeman je příliš silný na to, aby prohrál

„S návrhy ČSSD na ministra kultury je to komplikované. Dosavadního ministra Staňka také navrhla ČSSD. Ten si vzápětí získal podporu pro své tažení proti korupci v rezortu kultury a zdá se, že šlápl někomu na palce. Zvlášť hysterický je v boji proti němu statutární místopředseda ČSSD Onderka. Takže se absolutně nedivím prezidentovi, že nejprve odmítal odvolat ministra Staňka a nyní nechce jmenovat ministra Šmardu, který už na první pohled budí dojem nekulturního dělnického ministra  kultury bez vzdělání, jak jsme znali hned v počátcích budování socialismu po roce 1948.  Před třiceti lety jsem byl poslancem Poslanecké Sněmovny a byl velmi aktivním členem ústavněprávního výboru, který se na sklonku roku 1992 podílel na urychlené tvorbě Ústavy. Už od počátku je v Ústavě zakotveno pružné a relativně silné postavení prezidenta a i premiéra. Prezident přirozeně má jmenovat ministry či odvolávat. Ale už od prezidenta Havla, přes prezidenta Klause, se vždy hledal konsens mezi prezidentem a premiéry. A žádný premiér nehnal věci na ostří nože. A v zásadě tedy platilo, že nakonec výtky a nesouhlas prezidenta akceptoval. Faktické, ale i ústavní  postavení prezidenta se zvýšilo přijetím přímé volby, kdy prezident má samostatnou a od Poslanecké sněmovny neodvislou legitimitu. I pro žalobu musí být nově dán souhlas nejen  3/5 většiny  přítomných  senátorů, ale hlavně i 3/5 většiny v š e c h poslanců. Tím se zjevně dává větší váha Poslanecké sněmovně, protože dosáhnout 3/5 většiny přítomných senátorů je nesmírně jednoduché. Připomínám, že nyní vyslovilo souhlas s žalobou toliko  48 senátorů ze 75 senátorů. Ovšem získat pro ni 120 poslanců z 200, to už je vážný problém. Prezident prohrát nemůže, na to je příliš silný,“ tvrdí odborník.

​Kdyby se Andrej Babiše coby premiér rozhodl podat proti Zemanovi tzv. kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu (což není ústavní žaloba Senátu, ale samostatná žaloba premiéra), zřejmě by podle Vyvadila uspěl, protože ústavní soudci by s radostí prezidenta Zemana „zkrouhli“.

Volební program ČSSD? Šmardu za ministra kultury

„Ale znovu upozorňuji, za bezmála 30 let to neudělal ještě ani jeden premiér. A jinak na rovinu, pokud by Andrej Babiš takto nerozumně jednal, mohl by se rozloučit s variantou, že by ho ještě jednou prezident Zeman jmenoval premiérem. Toho si je jistě vědom. A ČSSD si musí ujasnit, zda v té vládě  chce být anebo nechce. A když chce, tak bez oněch trapných podmínek. Situace, kdy jakoby jediným volebním programem ČSSD je, že jakýsi Šmarda bude ministrem kultury, je absolutně směšná,“ řekl Vyvadil.

Podle Vyvadilova názoru si politici budou muset uvědomit, že máme silného prezidenta a zdaleka není tak slabý, jak se s oblibou říkalo.

„Premiér je fakticky na něm daleko více závislý, než by odpovídalo suché řeči zákona. Je  v zájmu prezidenta i premiéra spolu spolupracovat, naslouchat si a nedělat trucpodniky, jako dělá nyní ČSSD. Chtěl bych připomenout, že jednu zkušenost s ústavní žalobou proti prezidentovi máme. A jedná se o žalobu proti prezidentu Václavu Klausovi. Ta dokonce doputovala k Ústavnímu soudu, ale řízení bylo zastaveno, protože Václav Klaus v mezidobí přestal být prezidentem a tak se  ústavní žaloba stala bezpředmětnou. V čem ovšem je situace zásadně odlišná  od té dnešní je to, že šlo o žalobu ještě za předchozí úpravy, kdy byl prezident volen toliko Poslaneckou sněmovnou a Senátem, nikoli přímou volbou jako nyní. Proto i k jejímu schválení postačoval toliko souhlas 3/5 většiny přítomných senátorů, jak jsem již o tom hovořil. Poté, co byla zavedena přímá volba, je zapotřebí souhlasu jak Senátu, tak i 3/5 většina Poslanecké sněmovny. To úspěšnost podání žaloby, alespoň za současného složení Poslanecké sněmovny, prakticky vylučuje a tím, jak jsem již uvedl, jsou ústavní nedotknutelnost a tím i postavení prezidenta velmi silnými…,“ uvedl bývalý náměstek ministra spravedlnosti.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce