Po vzoru Vsetína první kontejnerový dům má odolat vandalství víc než původní paneláky a zároveň nabídnout důstojné bydlení.

Chanovští cikáni s tím prý nesouhlasí. Podepisovali hysterickou petici o obavách, že prý Chanov se promění v nefunkční kontejnerový koncentrák, čili další cikánské komedie, uvádí publicista František Roček.

Co to signalizuje? Emeritní ústecký policejní psycholog major Josef Kovářík upozorňuje, že v souvislosti s cikány došlo k pozoruhodné eskalaci syndromu potrefené husy.

Spor o cikána a Roma

„Dnes se někteří sami nazývají cikány jiní Romy. Tato proměna má kořeny v tom, že cikáni chtějí zapomenout na svou identitu a vytvořit novou pomocí přejmenování cikánů na Romy. Z psychologického hlediska je zcela pochopitelné, že jako těžkou kouli na noze za sebou vlečou svou historicky negativní pověst. Na jedné straně mistrní a vážení řemeslníci a oceňovaní hudebníci, kteří dosahovali i měšťanského stavu, na druhé straně šedá zóna potulné existence cikánů,“ uvádí Kovářík a upozorňuje:

„Místo označení cikán používání slova Rom je útěkem před stínem minulosti. Tomu lze čelit jenom jinou přítomností, ale tu zátěž minulosti stejně deformují přepjatým odmítáním některých aspektů minulosti, třeba odmítáním slova cikán.

Pokud Říčan (Říčam P.: S Romy žít budeme - jde o to jak. Praha: Portál, 1998) upozorňoval, že dochází postupně k opouštění cikánského jazyka (romštiny), je to podle jeho názoru snaha zbavit se vlastní minulosti - cikánství. Toto přechodové období je nejtěžší u dětí, když rodiče cikánsky nemluví, ale jejich čeština je špatná. Cikánská či romská modifikace češtiny ukazuje, že jde volně řečeno o cikánskou češtinu, která nejen, že je pojmově chudá a špatně strukturovaná, ale zároveň je i nepřímo znakem cikánství - romství.

Čili cikánské identity se tato generace zbavuje velmi obtížně. Děti nemají plnohodnotný mateřský jazyk, když rodiče potlačují cikánštinu (čili romštinu), ale nemají v dorozumívání jemnost cítění jako české děti. Toto jazykové znevýhodnění u současné generace cikánů se již postupně vytrácí a zůstává deformovaný akcent, typický i po desetiletích pro cizince.“

Oficiální lhostejnost k cikánským kořenům se projevuje u stále více cikánů - Romů. V roce 1991 se k jejich národnosti - etnicitě hlásilo 32 903 osob, v roce 2001 již jenom 11 746 a v roce 2011 pouhých 5 199 osob. Znamená to, že přibližně 95% cikánů při sčítání lidu v roce 2001 cikánskou čili romskou národnost neuvedlo.

Mlžný pocit ponížení

Psycholog Kovářík upozorňuje na jeden paradox – mobilizační efekt:

„Nejedná se o oficiální psychologický termín, ale mobilizační efekt je v podstatě obecný termín, který známe jako fotbalově – hokejové hurá fandovství, nebo nacionalistický výbuch při výhře nebo prohře národního týmu na nějakém světovém mistrovství či na olympiádě. Je spojen s motivováním masy lidí vůči nějaké mlžné ideji – třeba národní hrdosti.

Národní hrdost není mlžná idea, ale ve spojitosti se sportovním hurá fandovství zcela určitě je. Podobně i tzv. čunkodomky čili bytové kontejnery vyvolávají mlžný pocit ponížení, protože se tam budou stěhovat jenom místní cikáni - Romové.

Svým způsobem se cítí mnozí cikáni – Romové jako cizinci či znevýhodňovaní, opomíjení, protože kvůli jejich nízkému vzdělání mají malé vyhlídky na slušné zaměstnání. Je proto u nich doslova automatická obranná reakce. Zase jsou svědky nějakého ponížení.

Celkově se cítí podceňováni, i když jde o úspěšné jedince, kteří mají ve společnosti vyšší postavení, třeba i z hlediska manažérské nebo policejní hierarchie. Mají potřebu preventivně být o něco lepší, čili méně zranitelnější, než většinoví – bílí. To představuje pro mnohé doslova celoživotní trauma.

Přechod z cikánství na češství, či spíše z cikánských negativních pout do uvolněné společnosti, představuje zcela automatické respektování všedního práva. To je pro mnohé cikány obtížné, protože nemají vzory, které mají tzv. gádžové výchovou nastavenou doslova automaticky.

U gádžů, ať je to matka a otec, dědeček či babička, teta a strejček, všichni jsou zpocení z toho, jak se snaží dostat o příčku výš nebo alespoň předstírat, že o příčku výše jsou. Vyznávají a praktikují od rána do večera kult současné cilivizace, a naskakují na každou novou kulturně – politickou (samozřejmě i hloupou) módní vlnu, aby byli tzv. „in“.

Tento automatismus reakce na změnu využívají i cikáni - Romové, ale neumí ho všichni plošně využívat v rámci surfování po módní civilizační vlně, protože nemají za sebou generace zkušeností gádžů, a zázemí vzdělání, které to umožňuje.

Proto ve zdevastovaném Chanově postavit obytné kontejnery je pro cikánské aktivisty symbolem deklasování jejich populace žijící nejen v Chanově, ale v celé společnosti,“ dodává Kovářík.

Proč se rádi soudí

Emeritní policejní psycholog se nediví, že cikánští aktivisté se soudně bránili proti sloganům z mosteckých komunálních voleb jako je „vesnice pro lůzu“. Soudy cikánským aktivistům hodily žalobu na hlavu.

„Nemají jinou možnost jak viditelně protestovat, než zapojit do svého protestu nějakou státní instituci – policii, státní zastupitelství, soud nebo krajský úřad či poslat petici na vládu či do parlamentu. Prostě, musí udělat humbuk, který má oficiální patinu. Toho využívají hojně i gádžové. Čili nejde o etnický fenomén, ale o normální politicko – mediální vyčůranost.

Z psychologického hlediska již z principu je uráží, že gádžové zboří cikány a Romy vybydlený dům a postaví v tom místě pro ně obytné kontejnery. Což je signál, že si nic jiného než kontejnery – holobyty si nezaslouží. Tento signál je uráží. Úplně přehlížejí, že musely být strženy v Chanově, kde mají obytné buňky alias čunkodomky vyrůst, již 3 vysoké totálně zdevastované paneláky, a bude stržen čtvrtý chanovský panelák.