Erik Best žije už třicet let v České republice, má manželku Ditu českého původu. V Praze společně vychovávají čtyři děti.

„Vaše mentalita je mi hodně blízká, a když jsem pak potkal svou budoucí manželku, bylo rozhodnuto… Jen tady jsem se najednou cítil komfortně. Jsem stejný v tom, jak uvažujete, mluvíte, jak věci analyzujete nebo jak si stěžujete, a to myslím pozitivně.“

Zdravý cynismus

Češi, Moravané a Slezané jsou podle něj národ lehce cynický. „To je ale zdravá vlastnost, která pochází z historických zkušeností. Z událostí, které se tady dřív staly. I když já nic podobného vlastně nezažil, přesto mne to nesmírně oslovuje. Prostě se mi takový pohled na svět líbí.“ 

Náboženské otázky

V rozhovoru Best vzpomíná, že jeho dědeček „byl opravdu věřící, taky zakládal nadaci, která pomáhala“, a Best to má v sobě taky.

„Taky jsem chodil na jezuitskou univerzitu, kde bylo náboženství hodně,“ uvedl ke svým kořenům v křesťanské výchově.

Nabízela se tak otázka, jak vnímá Best život v Česku, které je jednou ze zemí, kde žije nejvíce nevěřících. „Možná, že jste v tom o krok dál než většina Američanů. Tedy, že jste náboženství zkusili a pak zjistili, že vám nekoreluje. To platí i pro mě, i když občas vám náboženství vysvětlí to, co věda, jakou známe ze školy, až tak nezvládá,“ odpověděl.

Důležité pro něj je to, že náboženství nabízí jednoduché odpovědi na důležité otázky. „Samozřejmě, že jsou tady teorie, jak vesmír vznikl, žádná mě nějak nepřesvědčila. Zatímco kdybych chtěl přijmout odpověď, že za vším stojí Bůh, je to asi jednodušší,“ okomentoval Best.

Postoj k rodině

V Česku novinář vychovává společně s manželkou už čtyři děti. Rodinu považuje za nejdůležitější věc člověka v životě. Svých šest sourozenců (a maminku) má ve všech koutech světa. Prahu dnes miluje a považuje za svůj domov, protože se tady pořád něco děje.

„Neustále mě inspiruje, i když ne vždy pozitivně. Potkáte tady různé národy, zájmy, jazyky, přednášky, koncerty… Největší chybou metropole je, že nemám čas vše, co nabízí, stihnout. Město je nesmírně bohaté a horko těžko hledáme čas někam zajít, což se občas podaří.“

Bestovi se líbí, jak rodina dokáže držet pohromadě a pomáhá si. „Měl jsem tu nevýhodu, že když jsem přijel, neměl jsem za sebou rodinu. Za komunistů jste tady měli sítě, kdy si lidé vzájemně pomáhali a všichni se znali. Já neměl nic a naštěstí jsem potkal jednu mladou ženu, která mi dala i rodinu. A mám ji dodnes.“

Důležitost soukromého prostředí

Líbí se mu i další zajímavá věc, a sice jakési intimní prostředí. „Je nesmírně těsné, malé a všichni se vlastně známe. Nejsou mezi námi ani velká tajemství. Z toho vyvozuji, že podobně jsou na tom lidé ve Washingtonu, i když tam jsem, ve srovnání s Českem, úplně ztracený,“ přiznává.