Svět ruskýma očima 517
Zajoch
30. 7. 2019 Ousidermedia
Zápasí se o přerozdělení světových trhů * Rozetnou USA perskou smyčku? * Nové sankce USA vůči Venezuele jsou ekonomickým terorismem
21. července 2019
Profesor korejské národní univerzity Gangneun – Wonju Kim Yong Sik je toho názoru, že stupňující se nesoulad mezi Japonskem a Korejskou republikou může časem přerůst ve vážnější konflikt, který může zasáhnout geopolitické zájmy KLDR, Ruska i USA a dokonce ovlivnit ekonomickou prosperitu zemí Západní Evropy.
Profesor v besedě pro EADaily uvedl: „Vidíme, že konflikt má politickou i ekonomickou stránku a jeho kořeny jsou hluboko v historii. Dlouhá léta byla Korea okupovaná Japonci (1910 až 1945), kteří Korejce využívali jako neplacenou pracovní sílu. Nyní lidé z té doby, kteří ještě žijí, se obracejí na soudy a právem předpokládají, že je současná japonská vláda povinna zaplatit jim kompenzaci, tak jako to udělalo Německo zemím, s nimiž bojovalo. Jenže Japonsko to odmítlo, je to podle něho nesprávné.“
Od roku 1965 Japonsko nejednou uznalo svoji vinu, omluvilo se a v roce 2015 vyplatilo Koreji na kompenzacích přibližně 9 milionů dolarů. Ovšem žaloby jsou na to, že peníze nepřišly obětem japonské agrese. Po příchodu prezidenta Mun Če-ina se situace zhoršila. Na podzim 2018 uložil Vrchní soud Republiky Korea japonské společnosti Nippon Steel & Sumitomo Metal zaplatit kompenzace některým korejským pracovníkům za škod utrpěné ve 2. světové válce. Avšak Japonsko to odmítlo a tím zesílilo konflikt a podle slov korejského profesora fakticky vyhlásilo hospodářskou válku sousedům.
Profesor objasňuje: „Největší elektronické korejské společnosti jako Samsung Electronics vyráběly dosud asi 70 % celosvětového množství polovodičů. Začátkem července zvýšila japonská vláda kontrolu vývozu tří komponent , mezi nimi fluorovodíku nezbytného pro výrobu polovodičů a displejů pro smartphony a televizory. V tomto směru máme silně rozvinutý export do USA, Číny, Evropy a Ruska, ale i jinam. Všechny tyto země mohou utrpět vážné škody, pokud se trh s polovodiči najednou otřese.“ Ujišťuje, že v tomto střetu se jedná zejména o ekonomiku, zápasí se o přerozdělení světových trhů. Japonce ovlivňuje také posilování sousední Číny. Část japonské společnosti usiluje o revanš za porážku ve 2. světové válce a na to je třeba zaměřit pozornost.
Kim Yong Sik sumarizuje: „Nyní Japonsko zakouší hospodářské potíže, obyvatelstvo stárne a snižuje se množství mladých produktivních lidí. Z toho důvodu se u nich snižuje objem výroby. Korejská ekonomika roste, ale zásluhou výroby polovodičů. Japonci se obávají, že v budoucnu může Korea jejich HDP dohnat a snaží se tomu zamezit. I kdybychom od Japonců nic nepotřebovali, neupustí od sankcí proti naší zemi.“
Podle profesora vytěží ze zhoršení vztahů mezi Koreou a Japonskem Čína a Tchaj-wan. Ti rovněž vyrábějí polovodiče a mohou převzít trh. Korejské společnosti nyní hledají východ ze situace. Samsung Electronic může vyřešit dodávky fluorovodíku nákupem třeba v Rusku.
Jihokorejský profesor si myslí, že by Rusko a Korea mohly rozvíjet hodně vzájemně výhodných projektů, ale zatím oběma zemím chybějí specialisté, kteří by příslušné specifikum dobře ovládali. Navíc rozvoj vazeb brzdí nedostatek přímého pozemního propojení. Uvádí: „Dnes jdou náklady z přístavu Pusan po vodě do Vladivostoku a až potom po železnici na Sibiř a do evropské části Ruska. Teoreticky by mohly projíždět KLDR, ale tam jsou železnice velmi staré, stavěné ještě Japonci, a vlaky po nich mohou jezdit jen velmi pomalu. Myslím, že pro Rusko bude výhodné, když vybudujeme severokorejskou část železnice. Váš prezident Putin může říci – pojďte, vybudujeme tuto železnici – a nikdo mu to nemůže odmítnout.“
Na Východním ekonomickém fóru se probíraly návrhy na dodávky ropy a plynu ze Sachalinu na Korejský poloostrov. Ale nejdůležitější podle profesora je sjednocení obou Korejí. Říká: „Proti tomu vystupují právě Japonci, oni chápou, že v případě našeho sjednocení budeme silnější, a to i ekonomicky. Bohužel se takto k tomu stavějí i jiní, USA a dokonce i Čína, jejíž společnosti dnes v Severní Koreji pracují. Podle profesora může být z hlediska globální politiky sjednocení obou zemí poloostrova výhodné jen pro Rusko.“
Blízký východ je na nebezpečném rozcestí
Jelena Pustovojtova
23. července 2019
Perská smyčka se utahuje stále pevněji, jak píší západní media. Dne 4. července uvěznila Británie v Gibraltaru íránský tanker Grace 1 a Islámské revoluční gardy pohrozily obsazením britských tankerů. Íránské čluny se v Hormuzském průlivu snažily 10. července zastavit tanker BP British Heritage, ale po připlutí britské vojenské lodě se musely stáhnout. Dne 19. července zajali Íránci britský tanker Stena Impero, který nereagoval na příkaz k zastavení. Jiný tanker, plující pod liberijskou vlajkou, náležející britské společnosti Norbulk Shipping, byl vzat na abordáž a propuštěn. Toto byly čtyři akce Armády strážců islámské revoluce.
Trump radil ostatním státům, aby chránily své lodě plující přes průliv a do budoucna aby spolupracovaly s Amerikou.
Washington Post vyhrožuje, že obsazení britského tankeru Íránem může přerůst do skutečné mezinárodní krize, přičemž „Írán se nezdá být zastrašený a íránské ozbrojené síly plní svoji pohrůžku odvetných opatření za obsazení svého tankeru ve Středozemním moři minulý měsíc pro podezření z porušení sankcí EU proti Sýrii“.
Americká společnost Stratfor již oznámila, že Washington chce chránit ropné tankery v Perském zálivu před Íránci a posílá tam více válečných lodí a námořní hlídková letadla a zároveň věší na lodě kamery a přístroje na sledování.
USA udělaly cosi podobného v roce 1987, když mezi sebou válčící Írán a Irák napadly tankery dalších zemí vyvážejících ropu protivníka. Přestože Washington po skončení druhé světové války tehdy shromáždil v zálivu největší námořní konvoj k ochraně tankerů s iráckou ropou, moc neuspěl.
Podle Stratforu řada posledních incidentů a útoků v Perském zálivu umocňuje riziko eskalace konfliktu mezi USA a Íránem. „Ve snaze snížit nebezpečí pro dodávky energetických zdrojů do USA chce Bílý dům podpořit regionální i globální spojence, kteří také riskují, že jejich dodávky budou ohroženy íránskými útoky. Usilují připojit ke své politice Japonsko, Jižní Koreu, Indii a EU, které perskou ropu také dovážejí. Avšak čím se mohou postavit Teheránu, který předvedl, že může kdykoliv zastavit obchodní plavby v Hormuzském průlivu?“
Bez popisování důvodů Teheránu pro kroky v Hormuzském průlivu, kterým proudí pětina množství světového obchodu s ropou, se nebudeme dotýkat ani odchodu USA ze Společného všestranného plánu (JCPOA), ani obnovy sankcí proti Íránu a dokonce ani dronu sestřeleného americkou lodí Boxer, pokud je opravdu íránský. Podíváme se, s kým se chystá rozetnout gordický uzel v Perském zálivu Trump.
Je známo, jak EU reagovala na odchod Trumpa od úmluvy JCPOA, pod kterou jsou podpisy pěti stálých členů RB OSN a Německa. Nikdo z nich, kromě USA, nemá chuť více zostřovat vztahy s Íránem opět zahajujícím obohacování uranu.
Ženevská Konvence o otevřeném moři z roku 1958 připouští zajetí civilní lodě nějakého státu vojenskou lodí jiného státu jen při existenci důvodných podezření z pirátství nebo obchodu s otroky. V jiném případě jde o vojenskou agresi nebo válečný zločin. Úvaha o „porušování sankcí EU proti Sýrii“ stojí mimo, protože podle mezinárodního práva může sankce ukládat jen RB OSN a nikoliv EU.
Pokud se vezme v úvahu síla, je přes půl milionu Íránců ve zbrani. Jedná se o Íránské revoluční gardy, armádu, námořnictvo a letectvo. Mají moderní balistické a řízené rakety i rozvinutý obranný průmysl. Země je životu v sankcích přivyklá ještě od padesátých let minulého století.
Co je podstatné: Amerika musí silou dokazovat svoji dominanci na Blízkém východě nejen vůči Íránu. Stránky Global Research uvádějí, že za posledních 15 let se struktura válečných spojenců v regionu výrazně změnila. Turecko a Pákistán hraničící s Íránem s ním uzavřely dohody o vojenské spolupráci, takže USA nemohou vtrhnout do Íránu pozemní cestou, jako to udělaly v případě Iráku. Na stránkách se píše: „Za současných podmínek nikdo z íránských sousedů (Turecko, Irák, Turkménie, Ázerbájdžán a Arménie) neumožní Američanům a jejich spojeneckým vojskům využít jejich území nebo vzdušný prostor.“
Tureckem podporované milice bojují s Američany v Sýrii.
Před půl rokem podepsal s Íránem dvoustrannou dohodu o vojenské spolupráci Ázerbájdžán. Americké dítě GUAM, smlouva o vojenské spolupráci Gruzie, Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Moldavska utichla. USA jsou na Blízkém východě stále izolovanější.
Za takových podmínek by bylo spolehnutí se na irácký scénář pro USA sebevraždou. Kanadské středisko pro studium globalizace považuje tento region za nebezpečnou křižovatku, na které planou „ďábelské formy vojenského zasahování“. Mohly by to být přesné raketové údery, podpora teroristických skupin, preventivní útoky i s použitím taktických jaderných zbraní, politická destabilizace, výhrůžky vojenskou silou a ekonomické sankce. Je ještě v paměti, jak reagoval Trump na Íránci sestřelený americký bezpilotník v íránském vzdušném prostoru: Řekl, že ozbrojené síly „byly připraveny s příkazem k útoku na Írán“, ale příkaz zrušil deset minut před jeho realizací.
Dobře, že si Trump nechal ještě těch deset minut.
„Nejnovější krok k zadušení republiky“: k jakým důsledkům mohou vést nové sankce USA proti Venezuele
Irina Taranová, Aljona Medveděva
27. července 2019
Nové sankce USA vůči Venezuele jsou ekonomickým terorismem a porušením mezinárodního práva. Jsou zaměřeny proti řadě osob a společností, které zemi dodávají potraviny. USA tak chtějí dosáhnout, aby obyvatelstvo citelně zasáhly a vyprovokovaly lidovou nespokojenost a novou vlnu protivládních akcí. Sankce se týkají deseti osob a třinácti společností, především těch, které vyrábějí potraviny. Vláda Bolívarské republiky tuto agresi USA proti lidu Venezuely odsuzuje, zločinným cílem agrese je upřít lidu země právo na zásobování potravinami.
Trumpova administrativa zablokovala bankovní operace, nákup potravin a léků a učinila nespočetné kroky, aby přes vůli venezuelského lidu prosadila změnu vlády neústavní cestou. Je to ekonomický terorismus a vážné narušení principů a cílů ústavy OSN.
Venezuelské ministerstvo zahraničí oznámilo: „Ohledně neschopnosti vlády USA zasáhnout do venezuelských věcí je nynější rozhodnutí dalším krokem nemorální kampaně k šíření pomluv proti rodině ústavního prezidenta Nicoláse Madura.“
Ještě dříve rozšířil Bílý dům restriktivní opatření vůči Venezuele a pod ně se dostaly firmy sídlící v USA, Hongkongu, Sjednocených arabských emirátech, Kolumbii, Panamě, Mexiku a Turecku. Podle americké vlády se tyto společnosti měly účastnit korupčního plánu sestaveného v zájmu prezidenta Madura.
To Washingtonu nestačilo
Ne poprvé zavedl omezení, která mají nepříznivý vliv na životní úroveň obyvatel Bolívarské republiky. Koncem května uvedl ministr zahraničí Venezuely Arreaza, že v důsledku sankcí Bílého domu státní společnost PDVSA, která platí léčení Venezuelců, nemohla zaplatit v Itálii transplantaci kostní dřeně děcku, které zemřelo. Do Twitteru napsal: „Toto je následek zločinné blokády ze strany USA, které zakazují převádět peníze italským zdravotnickým zařízením, s nimiž PDVSA spolupracovala v tak naléhavých případech.“ Venezuelská diplomacie upozornila, že restriktivní opatření USA k PDVSA jsou nebezpečná pro život stovek obyvatel léčících se v zahraničí. Na oficiálních stránkách ministerstva zahraničí Venezuely se píše: „V tuto chvíli podstupuje léčení v zahraničí prostřednictvím PDVSA přes 500 pacientů.“
Kromě toho neumožňují omezení realizovat v plné míře programy humanitární pomoci ve zdravotnictví. PDVSA uvolňuje občanům Venezuely prostředky na terapii, operace a transplantace.
Začátkem dubna uvalilo ministerstvo financí USA sankce proti dvěma venezuelským společnostem ropného průmyslu a proti dvěma organizacím dodávajícím venezuelskou ropu na Kubu. Washington „pokračuje v nátlaku“na zákonnou vládu Venezuely zcela nehumánními metodami.
Šéfredaktor časopisu Ruské akademie věd Latinská Amerika Vladimir Travkin uvedl: „USA své akce vysvětlují nutností ničit prý nedemokratickou vládu ve Venezuele. Je to další krok k zadušení republiky, ale Washington tím nekončí.“ Dodal, že se USA nemohou smířit se snahou Venezuely „zavést si takovou demokracii, kterou potřebují“, a ne tu, kterou jim nařizuje Washington.
Maduro Bílému domu nevyhovuje, neboť pokračuje v politice kontroly ropných a dalších přírodních zásob a usiluje o rozdělování prostředků ve prospěch obyvatel.
Osud Venezuelců je lhostejný
Travkin také připustil, že americké omezení společností, které dodávají do země potraviny, může tyto firmy přimět, aby nespolupracovaly s Bolívarskou republikou: „Část dodavatelů může venezuelský trh opustit, potom budou sníženy dávky potravin, což Venezuele ještě více zkomplikuje situaci. Zesílí humanitární krize, která v poslední době i bez toho roste. Právě s tím Bílý dům počítá.“ Důsledkem má být vzestup vlny nespokojenosti. USA usilují o to, aby se .obyvatelé bouřili a aby následoval krach Madurova režimu.
Podle děkana Ruské akademie národního hospodářství Alexandra Čičina by mohla nespokojenost obyvatel Venezuely umožnit Washingtonu dovést situaci až k ozbrojeným střetům. „V takovém případě by mohl Bílý dům uvažovat o ozbrojeném zásahu.“ S ohledem na nové sankce se může situace v zemi stát kritickou. Washington chce přehodit vinu za to, co se děje, na Madura a obyvatelům namluvit, že právě jejich vůdce je do této situace přivedl.
„Je schopen inspirovat lid“
Travkin nazývá nové americké sankce další zkouškou venezuelského vedení, které bude muset narychlo hledat nové dodavatele potravin. Ale podle jeho názoru bude prezident schopen situaci zvládnout. „Maduro všechny své možnosti nevyčerpal, může situaci zvládnout. Bílý dům potom nedokáže vládu v Bolívarské republice změnit. Prezident už nyní vede politiku k náhradě dovozu a s ohledem na nové sankce práci v tomto směru zesílí.“Věnuje značné úsilí tomu, aby stávající zdroje obyvatelům efektivně rozděloval. Čičin říká: „Kromě všeho obyvatelé získávají novou půdu, na které pěstují brambory, soju a kukuřici. Bude-li to pokračovat i dále není vyloučeno, že to situaci vyřeší.“
Maduro organizuje dodávky venezuelské ropy na zahraniční trhy. Přes odpor USA probíhají jednání se zeměmi Perského zálivu.. Čičin uvedl: „Dnes je Madurovým hlavním zdrojem důvěra obyvatel. Venezuelci chápou, že na vzniklých obtížích nenese vinu současný prezident, ale Spojené státy. Kdyby to obyvatelé země nevěděli, už dávno by se hlásili k šéfovi opozice Guaidóvi.“Říká: „Maduro je schopen inspirovat svůj lid, bez ohledu na negativní ovlivňování obyvatelstva USA. Vždy lidem ukazuje, že Venezuela je země, která může vydržet i přes americké ataky.“
Stejně uvažuje i Travkin. Podle něho se Venezuelci už dlouhou dobu nepoddávají provokacím Washingtonu. Situaci shrnul: „Myslím, že se záležitosti země normalizují a ztráty z amerických sankcí se budou snižovat.“
Zdroj
