Odpověď ministryně na moji interpelaci ve věci navrácení majetku Walderode viz. níže, pod interpelací.....

Jako poslanec SPD, který bojuje za zájmy našeho státu a našich občanů jsem písemně interpeloval ministryni pro spravedlnost paní Marii Benešovou v souvislosti s absurdní kauzou “Walderode” a možného prolomení Benešových dekretů. Jsem zvědav na odpověď. Každý občan by si měl uvědomit o jakou špínu v této věci jde! Moji interpelaci vám dávám k dispozici v plném znění viz.níže.

Vážená paní ministryně

Benešovy dekrety konfiskovaly majetek kolaborantů, kteří před válkou i během války podporovali nacistická hnutí v ČR a podporovali agresivní politiky hitlerovského Německa. Je proto velmi znepokojivý rozsudek krajského soudu v Hradci králové, který sice fakticky vychází z poválečných dekretů, ale v praxi navrací majetek aktivnímu spolupracovníkovi nacistického režimu Karlovi Des Fours Walderode.

Velká část majetku, která patřila před nacistickou okupací židovským firmám, spolkům, obcím a fyzickým osobám nebyla dodnes vrácena.

Jsme v situaci, kdy jsme se bohužel stále nevyrovnali s obětmi nacistických zločinů, ať už jsou to židé, Češi nebo němečtí protifašističtí bojovníci.

Jak konstatovala Federace židovských obcí, mnoha žadatelům z řad židovských obětí nacismu nebylo vyhověno, někdy z pochybných a nehorázných důvodů, které kupodivu u pana Walderode nevadí, tedy to, že židovský občan se před válkou přihlásil při sčítání lidu k německé národnosti, tak jako Walderode.

Připomínám, že celá rodina Walderode, nejen Karel se vzdali DOBROVOLNĚ českého občanství a stejně DOBROVOLNĚ se stali říšskými Němci. Už tento fakt je vylučuje z jakéhokoli nároku na jakékoli restituce.

Soudce Jaroslav Kneř odůvodnil rozsudek tím, že prý „Z důkazů nelze dovodit, že by se pan Walderode za druhé světové války provinil proti tehdejší Československé republice. Proto neexistuje překážka pro nesplnění restituční podmínky,“

Jak jsem uvedl už to, že se Walderode vzdal československého občanství, ho řadí mezi ty, jimž po právu propadl majetek podle dekretů prezidenta Beneše.

Těch důvodů pro propadnutí, nevrácení majetku je samozřejmě ale víc.
Podle dostupných informací 1. dubna 1938 vstoupila do Sudetoněmecké strany celá rodina Walderodů, tedy otec i matka restitujícího Walderodeho a jeho mladší bratři vstoupili do Hitlerjugend.

Proto bylo Walderodovi zcela logicky podle Benešových dekretů v roce 1945 odňato československé občanství.
V roce 1947 mu bylo ale za podivných okolností občanství uděleno.

To co je ovšem podivné a proti vší logice je, že je vůbec restituce říšského Němce a zrádce ČSR na stole. 
Zákon jasně říká, že restituovat lze jen majetek, který byl fyzické osobě nebo soukromoprávní osobě odňat znárodňovacími předpisy z roku 1948 nebo pozdějšími.

Předmětem restituce je ovšem majetek zabavený na základě Benešových dekretů v roce 1945!

V roce 2000, byl přijat tzv. Holocaustový zákon 212/2000 umožňující v některých specifických případech restituce i před rokem 1948 a to zejména v období 1938 -1945.

Smyslem tohoto zákona bylo vyrovnání se s majetkovými křivdami, které českým Židům a židovským organizacím způsobili nacisté na území bývalé ČSR od Mnichova až do 9. 5. 1945.

Do znění tehdejšího zákona bylo zapracováno několik rozporných ustanovení, na nichž mnoho soudů postavilo odůvodnění pro nevyhovění nároku židovských občanů - (např. podmínka přechodu věci do vlastnictví státu, poukaz na schválený privatizační projekt atd.) a novela neřešila obdobný postup v případě nároků podle zákona 229/1991 Sb. Obecnou podmínkou pak i nadále zůstávalo české občanství žadatele, což vyloučilo mnoho zahraničních nároků a majetky byly v mnoha případech privatizovány.

Co je ale jisté, smyslem zákona nebylo a nemůže být vracení majetku nacistům a jejich pomahačům.

Nároky rodu Des Fours Walderode proto semilský soud v roce 2008 zamítl a za tři roky znovu tento rozsudek potvrdil. Rozhodnutí soudu v Hradci králové je i proto zjevně nestandardní. 
Vážená paní ministryně, Je absolutně nepřípustný dvojí metr, kdy je zvýhodněný před obětmi nacismu člověk, který se nejen hlásil k německé národnosti, ale byl aktivní člen Henleinovy fašistické SdP a zřejmě už před válkou pracoval s nacistickou tajnou službu Abwehr, k niž později nastoupil.

Prosím Vás proto, abyste podala v této kauze stížnost pro porušení zákona, a to jak dekretů prezidenta Beneše, tak i pozdějších zákonů, které řeší restituce.
A bez ohledu na tyto zákony a předpisy je zcela jasné, že restituce majetku říšským Němcem členem SdP a Abwehr v čase, kdy se majetku nedomohli ani oběti nacismu, režimu, ke kterému se přihlásil a sloužil Walderode, odporuje dobrým mravům a je neplatná podle § 580 občanského zákona.

V této souvislosti se Vás tedy táži:
podáte v této absurdní kauze stížnost pro porušení zákona, a to jak dekretů prezidenta Beneše, tak i pozdějších zákonů, které řeší restituce ?
Vážená paní ministryně, Vaši odpověď očekávám v průběhu zákonné lhůty.

S pozdravem

Jiří Kohoutek
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Odpověď ministryně paní Benešové:

Vážený pane poslanče,

odpovídám na Vaši interpelaci, ev. číslo 638, ve věci „Restituce Walderode“ podanou
dne 10. 7. 2019, jíž jste se na mne obrátil ve věci rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 18. 6. 2019, kterým byl potvrzen mezitímní rozsudek Okresního soudu v Semilech
ze dne 12. 9. 2017.

V této souvislosti je namístě předeslat, že kompetence Ministerstva spravedlnosti
i ministra spravedlnosti jako jeho vedoucího představitele jsou jasně vymezeny. Ve vztahu
k moci soudní se do nich především promítá zásada soudcovské nezávislosti, zakotvená v čl. 81
a 82 Ústavy České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti tak podle § 123 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích, jako ústřední orgán státní správy soudů sleduje a hodnotí postup vrchních,
krajských a okresních soudů v řízení a jejich rozhodování pouze z hlediska dodržování zásad
důstojnosti jednání a soudcovské etiky a toho, zda v řízení nedochází ke zbytečným průtahům.

Oprávnění přezkoumávat zákonnost postupu a rozhodnutí soudu zde zakotveno není a z povahy
věci ani být nemůže, neboť by se jednalo o narušení výše zmíněné zásady soudcovské
nezávislosti a obecně principu dělby státní moci.

Dle § 164 citovaného zákona se pak fyzické a právnické osoby mohou na Ministerstvo
spravedlnosti obracet se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování
soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Ve druhém odstavci téhož
ustanovení je výslovně uvedeno, že stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu
ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.

Aplikace zásady soudcovské nezávislosti v praxi znamená, že posuzovat, přezkoumávat
a hodnotit postup soudů a vydaná soudní rozhodnutí, mimo jiné i z hlediska zákonnosti, mohou
opět jen soudy, a to soudy vyšší instance ve vztahu k soudům nižšího stupně. Každý účastník
řízení má k dispozici řadu procesních prostředků a postupů, které je oprávněn využít
k uplatnění svých námitek k postupu soudu a k jím vydaným rozhodnutím. Je pak pouze na
něm, aby tyto prostředky využil procesně i časově přiléhavě. V civilním soudním procesu nemá
Ministerstvo spravedlnosti ani ministr spravedlnosti žádnou možnost do rozhodovací činnosti
soudů zasahovat nebo ji hodnotit.

K Vašemu dotazu, zda v předmětné věci podám stížnost pro porušení zákona, si
dovoluji uvést, že stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat toliko
v trestních věcech ve smyslu ust. § 266 a následujících trestního řádu jako jeden
z mimořádných opravných prostředků proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního
zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu
v řízení.

Stížnost pro porušení zákona v občanskoprávních věcech, kterou byl dříve oprávněn
podat i ministr spravedlnosti, nynější platný občanský soudní řád nezná. Zákonem
č. 519/1991 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád s účinností od 1. 1. 1992, byl
tento mimořádný opravný prostředek nahrazen dovoláním.

Oprávněným pro podání dovolání je
pouze účastník řízení (ust. § 240 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném
znění).
S mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Semilech jsem se seznámila a mohu
konstatovat, že soud v řízení provedl velké množství důkazů k zodpovězení sporné otázky, zda
JUDr. Karel Des Fours Walderode (dále jen JUDr. K. D. F. Walderode) byl či nebyl
oprávněnou osobou podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky
související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku. Důkazy byly ze strany soudu hodnoceny pečlivě a srozumitelně.
Přesvědčivě vyložil, proč členství JUDr. K. D. F. Walderode v Sudetoněmecké straně (SdP)
nevzal za prokázané předloženým průkazem SdP, stejně tak se podrobně zabýval otázkou jeho
zapsané německé národnosti.

Potvrzující rozsudek odvolacího soudu je aktuálně rozesílán
účastníkům řízení, po vykázání doručení všem účastníkům bude zveřejněn. V případě, že
účastníky řízení odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nepřesvědčí, budou moci podat ve
věci dovolání.

Závěrem si k věci dovoluji uvést, že došlo k potvrzení pouze mezitímního rozsudku, což
znamená, že věc se bude nadále řešit u Okresního soudu v Semilech, který bude u jednotlivých
věcí zkoumat, zda byly zkonfiskovány prezidentským dekretem, jaký je jejich současný stav
a zda jsou dány předpoklady pro jejich vrácení žalobkyni.

S úctou

Mgr. Marie Benešová
Ministerstvo spravedlnosti ČR