Pět bodu Bohuslava Chalupy k silám rychlé reákce

1. Problém je skutečně vážný a jeho urychlené vyřešení je nezbytné.

2. Pokud někdo usiluje a kývne na to, že chce být ministrem - dobrovolné rozhodnutí - musí akceptovat a být připraven rozhodnout a nést i právní důsledky například při rozhodnutí sestřelit či nesestřelit nehlásící se civilní letadlo...a samozřejmě i při vydání rozkazu k vyslání sil rychlé reakce mimo území ČR. Pokud na to nemá "koule" nemá funkci přijímat.

3. Bez ohledu na bod "2." pokládám za zcela nezbytné vybavit ministra a předsedu vlády (předsedu BRS) takovými ústavnínmi pravomocemi, aby mohli rozhodnout o vyslání "speciálů" v řádu minut, nikoliv hodin dnů či týdnů...respektive v řádu času, než se sejde příslušné množství poslanců a než přislušné množsttví poslanců odhlasuje, že mohou.

4. Pokud tuto pravomoc mít nebudou - pak bude vhodné uvažovat a speciální "pohřební" jednotce AČR, která - až poslanci rozhodnou - už poletí jen pro mrtvoly.

5. Body 1. - 4. mají smysl jen v případě, že AČR, respektive naše země bude disponovat příslušným technickým vybavením k přepravě "speciálů" - CASY to už opravdu nejsou.

K problematice a k Chalupově článku se v diskusi vyjádřil i jeden čtenář, který se prostě zeptal.

"Nevím, kam a proč by měli se rychle přesunovat ? Armáda je prioritně určena na obranu země a její obyvatelstvo ji proto financuje a nikoliv na to, aby zajišťovala cizí zájmy v cizích zemích. Ta trapná a velice drahá snad už osmnáctiletá mise proti polovybrojeným pastevcům koz v Afganistanu pod rouškou naši obrany proti terorismu a zabránění pěstování máku na výrobu opia pro naši zem nemá žádný význam," napsal mimo jiné jeden čtenář Chalupových komentářů.

"Takže bych doporučoval, aby se o vyslání armády i byť metr za hranice hlasovalo ústavní většinou,  aby se podobné idiotiny neopakovaly," má jasno tento čtenář.