A přitom paralela dějinného vývoj je daleko podobnější mezi Donbasem a Kosovem než mezi Krymem a Kosovem. Krym nepatřil nikdy mezi historická ukrajinská území, zatímco Donbas, s přimhouřením obou očí ano. A celý humbuk s Kosovem nebyl dán tím, že by tam snad umírali lidé. Ti umírali různě, předtím i potom a po celém světě. Vždy šlo samozřejmě jen o mocenské zájmy. A v tomto případě mocenské zájmy USA, podporované příznivcem bombardování s humanitárním účelem, kterému se ale humanitární bombardování nesmí říkat , Václavem Havlem.

Jiří Hermánek – Bloger

Kosovo nebylo ničím jiným než dalším tahem USA na šachovnici světové politiky, na které je zatlačování Ruska jednou z hlavních priorit. Získáním Kosova tak zabily několik much jednou ranou, stejně jako onen proslulý hrdina, nyní poslední přežívající herec ze Sedmi statečných, Robert Vaughn.

A ty mouchy byly asi tyto:

1. Oslabit Srbsko


2. Oslabením Srbska, věrného spojence Ruska, oslabit Rusko


3. Získat pro sebe další území vhodné pro vojenské využití, samozřejmě hlavně základny


4. Získat pro sebe privátní prospěch – možnost investování v Kosovu (Madla jako investor v Kosovských telekomunikacích)

A to jsem určitě ještě na něco zapomněl. Na Srbsko bylo podniknuto celkem asi 38.000 náletů, což je zdaleka nejvíce od konce druhé světové války a zabito bylo celkem asi 2.500 – 3000 lidí.

Počet mrtvých se tedy shoduje přibližně s počtem mrtvých při operacích na Východní Ukrajině, ale množství náletů ani náhodu. Ať mají kyjevští propagandisté jakkoli bujnou fantazii, tak zatím nevymysleli  jediné ruské bombardování ukrajinského území.

Je tedy nad slunce jasnější, že USA, vědomi si své dominance ve světové politice, si mohly a mohou dovolit daleko více než třeba Rusko. Kdyby ruské letouny měly bombardovat Bělehrad, a nic technicky snazšího snad ani nemůže existovat, stály bychom na prahu třetí světové války.

Bělehrad byl rozbombardován přímo před mýma očima. Nikoli v tom samém čase, to ne. Ale v prostoru ano. Na vlastní oči jsem v Bělehradě viděl rozbombardovanou jednu velkou budovu, bohužel jsme se nepídil po tom, co to bylo.

A co říci závěrem. Operace Kosovo, ať tak či onak, oslabila Srbsko, spojence Ruska. A po nějakých patnácti letech, jiná operace, tentokrát Východní Ukrajina, oslabuje Ukrajinu, spojence USA.

A samozřejmě, jak ztráta Krymu, kde již byla plánovaná vojenská základna USA, tak nyní i hrozící trvalá ztráta kontroly nad Donbasem, jsou nikoli přímým, ale zato naprosto logickým důsledkem Kosova. Dúsledkem pro USA velmi nepříjemným a proto se tomu řevu ani nejde divit.

A ten, kdo to nevidí, může si již jít zažádat o průkaz „užitečného idiota“, který samozřejmě nemá nic společného s inteligencí dotyčného, ale pouze s jeho politickou zaslepeností a neschopností vidět věci tak, jak jsou.

Realisticky, bez klapek na očích posoudit, že tak prostě vypadá světová „realpolitik“ a že nikdy nebylo a ani nikdy nebude jinak, ať si zaslepení „humanisté a zastánci lidských práv“ melou co chtějí. Vývoj vždy šel a také půjde svou vlastní cestou.

Zdroj: Blog autora