Dva spolubesedníci byli jenom politikáři.

Klimatolog, stejně jako ekolog, je vědec. Hovoří věcně. Na rozdíl od většiny politiků, natož na rozdíl od podivínských bytostí – ekologistů jako třeba z klanu Hnutí Duha, uvádí publicista František Roček o souvislostech diskusního pořadu.

Debaty se kromě klimatologa zúčastnili Petr Štěpánek, předseda strany Zelení a Miloš Vystrčil ze senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí za ODS.

Něco málo o katastrofách

Moderátor se zeptal: Pane Pretele, teplotní rekordy, požáry, sucho, eroze, je to mimořádná sezona nebo si prostě máme začít zvykat?

Pretel: „Já si myslím, že si musíme zvykat. Mimořádná sezona to není. … Ale bohužel tyhle katastrofy, já se nebojím říct to slovo katastrofy, s nimi je třeba počítat.“

Na otázku do jaké míry se dají tyto katastrofy věštit, Pretel odpověděl opatrně, že modely klimatické se vyvíjejí, ale „bohužel jsou (modely) prostě v takovém stavu, že se nedomnívám, že během 10 let předpověď toho, co jsem měl namysli (katastrof), bude možná.“

Na otázku zda je ještě čas zvrátit to, co se odehrává v klimatu, Pretel odpověděl opět s nadhledem: „Je to otázka, jestli se to zvrátit dá nebo nedá. Samozřejmě, skoro nikdo nepopírá, že emise skleníkových plynů se na celkové změně cirkulace v atmosféře velmi významným způsobem podílí, ale osobně si nejsem úplně jistý, že kdyby se podařilo prostě emise snížit tak zásadním způsobem, že by se planeta dala uklidnit. Myslím si, že katastrofy budou, budou mírnější, ale zcela je negovat, já v to osobně nevěřím.“

Od socialismu ke klimatické hrůze

Občan klimatolog upozornil na nešvar, který je stejně hystericky důstojný jako kdysi idea zářného socialismus. V jedné době to byla chiméra krásné budoucnosti, teď strach z hrůzné budoucnosti. Klíčovým slovem byl socialismus, dnes klimatická změna.

Pretel: „Já myslím, že bychom si měli ujasnit co to vlastně klimatická změna je… řada lidí jaksi nerozlišuje rozdíl mezi počasím a klimatem. Jeden příklad… Jel jsem někdy začátkem června přes Malostranské náměstí, tam byla demonstrace, já jsem vystoupil a oslovil jsem tři, čtyři děvčata, prostě takovou skupinku, a zeptal se co to vlastně je, a proč bojují proti klimatu, měla ta hesla a tak dále. Já říkám, co je to vlastně to klima? No, protože je nám dneska teplo…  A co pro to teda jako chcete dělat? … No, chceme pro to dělat například to, že budeme třídit odpad. A já říkám, dobře, dámy, ale my jsme z hlediska EU na druhém, třetím místě z hlediska třídění odpadu…. No, to nám nikdo neřekl…“

Pretel dále zdůraznil, že se s tím člověk setkává i u politiků: „…když byl problém v zimě na dálnici D1, prostě běžně bylo řečeno, že v důsledku aktivit ŘSD a klimatických podmínek, klimatické změny, byly problémy… Problémy nebyly důsledkem klimatické změny, ale důsledkem počasí, které zrovna v těch dnech prostě bylo jaké bylo. Řada lidí si to totiž jaksi neuvědomuje a já to celkem chápu, protože když svět začal hovořit o změně klimatu na počátku 90. let, my jsme tady řešili problémy s lokálním znečištěním ovzduší na Severočesku a tyhle věci, prostě jsme trošičku prostě dál…“

Optimismus v mezích klimatu

Moderátor požádal klimatologa o malou věštbu: Pane Pretele, jste optimista, chápe lidstvo, jaké mu hrozí nebezpečí, anebo tohle bude ta věc, na které skončí civilizace?

Pretel: „….Jsem možná optimista, že se zlepší vnímání klimatické změny v Český republice…

… začít prostě jaksi u sebe … skutečně detekovat chyby… detekovány prostě už jaksi jsou, jde o to zavádět příslušná promyšlená adaptační opatření, a v tomhle smyslu si myslím, že MŽP nejde špatným směrem. Podívejte se třeba v Praze, je to tepelný ostrov, ve středu města je dneska o 2,5 stupně tepleji než venku. Já bych zavedl zelené střechy, vysázel stromy proti oteplování města. Prostě... začít s adaptačními, ale promyšlenými opatřeními.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)