Promigračním aktivistům se zároveň nelíbí, že EU stahuje své hlídkové lodě a nutí čluny charitativních organizací, aby přestaly s účelovým přebíráním nelegálních migrantů ve Středozemním moři na své paluby, upozorňuje publicista František Roček.

Připomíná, že podle aktivistů drony s digitálními kamerami organizace Frontex létají v pobřežních vodách u Libye, kde už Evropská unie od loňského srpna nezachránila jediného uprchlíka. Tzv. experti (čili hysterici) uvádějí, že nahrazení lodí drony je prý odstoupením od jakékoliv záchranné povinnosti Evropské unie. Toto tvrzení lze označit za ptákovinu.

Jde o racionální rozhodnutí. Nikdo nemá za povinnost preventivně zjišťovat, zda někdo nechce dobrovolně riskovat svůj život v sebevražedné aktivitě – třeba čubičkování přes Středomoří v nějaké kocábce nebo člunu.

Pokud se někdo při riskantním čubičkování přes moře utopí, jde o svobodné rozhodnutí vystavit se nebezpečí. Pokud přitom člověk ohrozí závislé osoby (své děti), jde již o trestný čin sebevraha.

Proč otce nesoudili?

Naprosto typický je případ z roku 2015, na jehož začátku je fotografie syrského chlapce Ajlana Kurdi. Jeho tělo vynesla voda na pláž tureckého města Bodrum 2. září 2015. Snímek se objevil v novinách i na internetu. Jeho otec, Syřan Abdull Kurdi, přežil, ale ztratil ženu a dva syny. Zaplatili smrtí za nelegální přepravu z Turecka do Řecka.

V normální době by byl otec obžalován, že spolu s převaděčem zapříčinil smrt rodiny. On a manželka jako dospělí lidé vědomě podstupovali riziko nelegálního opuštění Turecka s cílem nelegálně vstoupit do Řecka. Při bouři se loď převrhla a zahynulo 12 lidí, z nichž bylo 8 dětí.  Včetně rodiny Abdulla Kurdiho.

Muž vyzval světovou společnost, aby sjednotila úsilí k tomu, aby skončilo umírání nevinných lidí, kteří se snaží najít azyl v cizině. Jenže, vše je trochu jinak: Jednalo se o ekonomické migranty.

Rodina žila v Damašku do roku 2012. Když začala válka, přestěhovali se do Kobaně, odkud otec pochází. Později odjel za prací do Turecka a žena s dětmi zůstaly v Kobani. V Istanbulu pracoval na stavbách. Když loni napadli islámští hrdlořezové Kobaň, odvezl rodinu do Istanbulu. S výdělkem ale nebyl spokojen. Protože starší sestra žije ve Švýcarsku, chtěl odjet za ní. Abdulla Kurdi našel pašeráka, který si vzal za propašování rodiny do EU 1200 dolarů za člověka. Cíl jeho migrace byl tedy ekonomický.

Žili v bezpečné zemi, v Turecku, ale jak sám uvedl, nebyl spokojen s výdělkem, který pobíral. V rozhovoru pro média uvedl, že odjede zpět do Kobaně, abych tam rodinu pohřbil. Čili i v době občanské války se může vrátit zpět do rodného města.

Otec Abdulla Kurdi měl být zatčen za vystavení rodiny nepřiměřenému riziku. Místo toho smutně krafal novinářským pošukům do mikrofonů.

Signál bezpečnostního bezvládí v EU

Shrnuto, rodina Abdulla Kurdiho neutíkala před válkou, ale šla za lepším výdělkem. Žili by všichni, kdyby otec zůstal v Turecku a spokojil se s nevyhovující nuznou mzdou, protože podnikatelé nejen v Turecku, ale kdekoliv na světě, využívají běženců jako levné pracovní síly.

Politolog Zdeněk Zbořil tehdy pro Deník uvedl: „Ze striktně právního hlediska uprchlík když vstoupí do první bezpečné země, tedy do Turecka, Libanonu nebo Jordánska, jako azylant je mimo nebezpečí. Zde může vyčkat do doby, než skončí v jeho zemi válka. Pokud jde dál, do jiných zemí s lepším zázemím, jde již z bezpečné země za lepším a jde o ekonomického migranta.“

Typické je co řekl otec, který utopil svou rodinu, médiím: Otec prohlásil, že hledá překupníka či převaděče, který jeho rodině zajistil místo na člunu: „Chci, aby se zodpovídal za smrt mé rodiny. Samozřejmě, já jsem si uvědomoval nebezpečnost takového cestování, ale když jsem si přečetl mnoho příběhů o tom, jak se uprchlíci úspěšně dostali do Evropy, doufal jsem, že se na nás také usměje štěstí."

Otec si vůbec neuvědomoval, že hlavním pachatelem je on, ne překupníkem jako spolupachatel?

Tehdejší ústecký policejní psycholog major Josef Kovářík pro Deník uvedl: „Je to typický příklad popření vlastní viny pokud jde o něco, co dělají všichni kolem. Statisíce lidí nelegálně vstupují za hranice EU. Protože jich jsou statisíce, jsou nepostižitelní. Jde o obrovské množství lidí, a tudíž zákony pro ně neplatí. Proto nevidí vinu za utopení jeho dětí u sebe a své manželky, která též zahynula, ale u zlého Turka, který je posadil do člunu. Ale turecký spolupachatel, nemohl za to, že přijde bouře a osádku člunu zahubí. Oba jsou vinni stejnou měrou. Ale on to tak nevidí. Myslí si, že na to měl právo, protože se to stovkám tisíc lidí předtím již podařilo. Když jeden poruší předpisy, jde o přestupek nebo přečin. Pokud to spáchají beztrestně tisíce, je to prostě něco, co mohou udělat i další.

Zkuste vy jako jedinec přejít hranici tam, kde potřebujete mít vízum. Máte postaráno o nepříjemný problém.“

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:arch.)