Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Stejně to začalo před šestnácti lety, kdy se chystalo bombardování Jugoslávie a ze dne na den jsme se ocitli v NATO. Stejně tak začala v roce 2009 miliardová kampaň ke stavbě americké základny v Brdech. Hnutí „Ne základnám“ řeklo jasné ne, světe div se; ještě i se Zaorálkem, pak zavolal Obama v noci Fischerovi, že se plány ruší a bylo po vtákách. Ovšem dnes senátor John McCain volá po novém plánu umístění US Army v Česku. Co na to NATO naše osobnosti a „osobnosti“?

Publicista Břetislav Olšer

Prezident Miloš Zeman na dotaz, zda by i Česká republika měla přemýšlet o zbudování alianční základny na českém území, odpověděl: „Základny NATO je zapotřebí vybudovat v oblasti hraničních států s Ruskou federací, pokud o to ovšem tyto státy samy požádají.“ Logická slova. Jejich autor ví, že se tak stane; ne však ze svobodné vůle hraničních států, ale protože je NATO záměrně Ruskem zmátlo, až jsou přesvědčeni o tom, že se tak rozhodly svobodně a samy. Podporu zatím pouze cvičením z NATO už vyjádřili socialistický premiér Bohuslav Sobotka  a ministr obrany Martin Stropnický od Babiše. Nic než alibismus od těchto osob očekávat nelze. Zavrčí a vycení své tesáky též na nás bruselský bulteriér, naučený aportům: „Ber ho, trhej a přines…?“

Komunista Vojtěch Filip: …“Při vytváření bezpečnostní architektury Evropy na bázi společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a OBSE může přijít na řadu i otázka, jestli vůbec má Česká republika zůstat ve vojenských složkách paktu NATO. Postup, který zvolila v minulosti například Francie, že vystoupila z vojenské složky, je inspirativní…“ Zcela pragmatický pohled na situaci; chytrost nejsou žádné čáry…

„Základny NATO v Česku? Já si myslím, že by to bylo správné. Podle mne je důležité demonstrovat, že jsme schopni naplnit článek číslo 5 Washingtonské dohody. To znamená kolektivní obranu,“ vyjádřil své osobní přesvědčení Marhoul bývalý šéf Barrandova. Namyšlený dobrodruh, co prý byl jako kluk k hrůze šikanován. Chlap s mindrákem. Mnohem vášnivější byla herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská: …“Já si myslím, že když jsme členy NATO – což já pro tuhle malinkatou zemi považuji za čest – tak proč, proboha, je sem nevpustit, nezařídit tady pro ně pohodlíčko? Vždyť oni by na rozdíl od těch někdejších našich ´spřátelených vojsk´ nebyli lidi, co by nevěděli, ve které zemi jsou a proč tam jsou. To by byli lidi, kteří by pro nás, ty obyčejné, přece znamenali pocit bezpečí…“ Kdyby byla blondýna, dalo by se to shovívavě zahrnout do série takto záměrně cílených vtipů, o to je to smutnější, že blondýna není….

Včera NATO zase úřadovalo, hotová plíživá kontrarevoluce se „zařízeným pohodlíčkem“; ke společným cvičením s ozbrojenými silami Estonska, Litvy a Lotyšska přicestuje 3000 amerických vojáků 3. pěší divize. Do Rigy už dorazilo kolem 750 tanků, vrtulníků, dalších vozidel a vybavení. Dodal přitom, že jde o rotační výměnu amerických vojáků v Pobaltí. Dalších sto tanků, transportérů a jiných těžkých vozidel už je v Estonsku, Litvě i Lotyšsku, které jsou od roku 2004 součástí Severoatlantické aliance, ale samy podle AFP nedisponují rozsáhlou výzbrojí. A zůstanou tam dočasně tak dlouho, pokud je bude Rusko ohrožovat. Prý se po ruské anexi Krymu a konfliktu na východní Ukrajině obávají Ruska; na jejich územích žije početná ruská menšina. Pokud se k nim ale budou chovat slušně a nebudou je zabíjet snipeři jako na Majdanu, ničeho se nemusí bát…

Západ miluje hru na vojáčky, málo se asi nabažil studené války, když těch lokálních jich má za sebou desítky, nyní se ve světě bojuje asi na stovkách míst. Zvýšená aktivita Západu se projevila v nabídce USA posílit vojenskou přítomnost v Evropě. Vlastně beránek Obama ve slabé chvilce chtěl snížit atomové zbraně, jednal o tom dokonce v Praze s tehdejším prezidentem Ruska Medveděvem, ale republikánští jestřábi mu jeho mírovou naivitu vytmavili a tak se do Evropy znovu hrnou zbraně, aby měli zbrojaři USA další bilionový byznys.

Server Defense News proto zmínil i Českou republiku, Maďarsko a Gruzii. „Předpokládám, že by šlo o zesílení intenzity americké účasti ve vojenských cvičeních, která budou organizována v Evropě,“ reagoval premiér Bohuslav Sobotka. Už se těší na jejich větší frekvenci, máme přece tolik nevyužitých vojenských prostorů a újezdů, kde se jen skrývají tajně soukromé sklady munice, jež postupně neřízeně za desítky miliard explodují; což tak znovu oprášit třeba Brdy, ať jsou nějaké další vrbětické prdy…?

Filipovské, Marhoulové, Kocábové, Horáčkové a další nesnášeli okupantské sovětské uniformy, ale ty americké milují. Nechci jim sahat do svědomí, ale copak asi dělali za „dočasné přítomnosti“ sovětských vojáků v Československu? Nemusíme zrovna předpokládat, že milovník NATO Michael Kocáb, jenž se měl nejvíc zasloužit o odchod sovětské armády, je gauner ve službách KGB, ale jistě to je šikovný Čech (možná podnes člen správní rady akciové společnosti Montované stavby plus a jeho projektu milovického letiště, ve kterém jde o miliony dolarů), který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem – navíc s aureolou údajně zakázaného Pražského výběru.

Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky, třebas v přítomnost bratrských sovětských vojsk; dočasných.. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archivy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce “KTS MUK” (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše: “K otázce spolupráce s orgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR. (To ještě nevěděla ona ani on nic o Abbasové…)

V oblasti spolupráce slíbil, že se bude „nadále zabývat a je ochoten informovat o hudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby.” A jeho kumpán Michal Horáček, nyní kandidát na příštího prezidenta, sepsal své paměti protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA – už dlouho před listopadem to byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB. Kdoví, jak se choval k sovětským šajbám, když si během normalizace občas přijely do Chuchle zasázet si na koníčky…?

Jak to tedy bylo pohádko, než bomby spadly zakrátko; a ať mají padat na co, k čemu bychom přece měli NATO? Zajeď si do Pelhřimova, prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš; i tak lze replikou z filmu „Vesničko má, středisková“ charakterizovat začátky, kdy ještě existovalo NATO i Varšavská smlouva. Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949, teprve 14. května 1955 vznikla Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva. Kterápak z nich asi byla obranná a která asi útočná…?

Nezapomenu ani na chvíle v Bělehradu, kdy byli všichni “šťastní” při vzpomínce na nálety aliance NATO, které osamostatnily srbské Kosovo; infarkt srbského srdce. Radost by měl Václav Havel; napřed byl jako “profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho drsný realista. Jeho projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, byl však ještě idealistický:

…“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“ snažil se vypadat, jak je jeho řeč moudrá…

O pár roků později už zpíval za jiný vojenský sbor. Byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu na Srbech ano; 24. března 1999, ve 20 hodin středoevropského času, tak dopadly první bomby na Srbsko a Černou horu

Dne 24. března 1999 začalo NATO, rozšířené čerstvě o ČR, bombardování Bělehradu. Letecká kampaň nakonec trvala šílených 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly. To byl ale parádní veletrh zbraní… Kníže Karel Spáč I. byl nadšen…

Nehodila by se nějaká ta sankcička i pro Václava Havla za jeho „humanitární bombardování“? Připomeňme si; opakování matkou moudrosti: Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…

Text prvního odstavce článku zní francouzsky:

“Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…”

V překladu do češtiny:

“Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”

Inu, nevím, proč mě zrovna napadá Bilakův zvací dopis zpřed skoro půl stoletím? NATO si prostě žije, dokonce i v duších potomků Leonida Brežněva; jeho pravnučka Tatiana Brežněvová, ředitelka oddělení bezpečnostních studií ukrajinského Národního institutu strategických výzkumů, řekla: “Dříve než do EU musí Ukrajina vstoupit do NATO.“ Část její rodiny se s tou „jeho“ prý vůbec nestýkala. Sama byla v Rusku jen jednou jedinkrát v roce 1988 a po dalších návštěvách už netouží… Soudruh generální tajemník pod kremelskou zdí z toho dostal dozajista velikánský tik..

Zdroj: Blog autora