Václav Klaus mladší se zamýšlí nad jedním jen zdánlivě podružným detailem naší každodenní existence ve stále „tuhnoucích“ totalitních okovech. Všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo. Nebo je většina lidí normálních a jen vedoucí úředníci státu a Evropské unie mají nějaký jiný myšlení. Čím dál více – prostě nechápu.

Václav Klaus mladší

Pomalá smrt a utopenci

Napáchat nějaké to „dobro“, a přitom ubuzerovat živnostníky (či občany) k smrti. Hlavně pomalu a po kouskách, aby se nezačali bouřit.

Klasickým příkladem jsou povinné alergeny na jídelních lístcích restaurací. Dobro s velkým D. Představte si normální venkovskou knajpu, kam jdou chlapi na drškovku na sváču a večer tam sedí u piva. Občas si dá někdo utopence (večer se nevaří) nebo tláču. A někdy panáky, když je po vejplatě. Co tak asi místní hospodský ví o alergenech? Proč by o nich měl něco vědět? Pomůže pracné vyhledávání a odhadování a tištění nových lístků tomu, aby začali vařit víc, dávali nová jídla (rozvíjeli živnost) – nebo je to utvrdí v tom, že na to kašlou?

Ví to i malé dítě

A z druhé strany. Když jsem žlučníkář, tak si holt nedávám v Jedové chýši dvojitej Katův šleh. Na to nepotřebuju armádu úředníků, dobrodějů a politiků, aby mě zachránili – to dá zdravý rozum.

I malé děti s nějakým zdravotním omezením dokáží velmi přesně určit, co nesmí – toho jsem byl jako učitel mnohokrát svědkem. A do restaurace navíc většinou děti samy nechodí a ti ostatní jsou snad svéprávní. Když nemůžu oříšky, tak se při objednávání palačinky zeptám, zda tam náhodou nejsou – že to chci bez nich. A tak dále.

Švejk by zajásal

Výsledek zákonné akce: Většinou švejkovina. Někde spoléhají na mezeru ve vyhlášce a mají alergeny uvedeny jen na jednom jídelním lístku, který nikomu nedávají. Někde na to kašlou úplně, protože mají „nadstandardní“ vztahy s hygienou.

Často najdeme formulace typu: „Všechny naše pokrmy obsahují všechny uvedené alergeny, obvykle v různých kombinacích“ a k tomu vzadu uvedený podrobný seznam alergenů zkopírovaný z nějaké vyhlášky.

Někde to pečlivě vypisují: Káva s mlékem. Alergen č. 8 – mléko. 25,- Kč.

Severní Korea nadosah?

Jakoby se nic nestalo. Ale stalo. Tisíce hospodských řešily půl dne či den úplný nesmysl a hrozí jim pokuta a otravuje je to. A ono je to tisíckrát „nic“, tisíckrát půlden – co umoří.

Ale pak si otevřou noviny či jedou po městě a tam je „nový Superúředník“ (a ne jako satira, jako vážně); školní ombudsman; zákaz vysavačů, co vysávaj; dementní štítky na budovy (za peníze); rychlost 50km/h na čtyřproudovce, kde bývalo za „totality“ 90; prokazování, za co jste si v roce 1972 koupili chatu; …

A tak vůbec každý den něco. Abychom se jednoho dne neprobudili v Severní Koreji…

Zdroj: protiproud.cz