Rusko je velká zem a jaderná velmoc. V letech mezi druhou světovou válkou a rokem 1989 byl svět bipolárním, s USA na jedné a SSSR na druhé straně. Obě dvě tyto velmoci si navzájem dělaly různé naschvály, aby protistranu poškádlily. Typická je na jedné straně podpora tzv. „Národně osvobozeneckých hnutí“ ze strany SSSR a podpora „disidentských hnutí“ ze strany USA na druhé straně. Zhroucením Sovětského Svazu a slabým vedením jeho nástupnického státu Ruska, se Západ začal domnívat, že Rusko je na kolenou a je třeba pouze přijít a sbírat bohaté plody jeho nerostného bohatství a vytvořit z Ruska další, obrazně řečeno „homosexualistický“ stát.

Jiří Hermánek – Bloger

Stát, který, stejně jako u nás, opustil tradiční hodnoty a nastoupil cestu pomalého sebezničení, přičemž ten slavný „homosexualismus“ v tom hraje pouze marginální úlohu. Ale všichni vidíme, jak se západní civilizace pomalu hroutí pod množstvím zcela iracionálních trendů.

Ovšem, ke smůle naší a našich drahých spojenců se v Rusku před patnácti lety dostal k moc bývalý důstojník sovětské a posléze ruské tajné služby V.V.Putin.

Podobně jako americký prezident George Bush sen. byl nějakou dobu náčelníkem CIA, tak i Vladimír Putin se stal, na poměrně krátkou dobu, jejím náčelníkem.

Samozřejmě, pokud se za velkou louží stane bývalý rozvědčík prezidentem, je to skvělá věc a je nutné kvůli tomu jásat. Pokud se tak ale stane v Rusku, tak je to důvod k dlouhodobému jajkání a napadání příslušného prezidenta.

Popravdě je ale nutné říct, že ať má dotyčný politik za sebou dlouholetou kariéru v jakékoli tajné službě, tak ta kariéra je vždy zárukou nějakých kvalit. Inteligence, rozvahy, rozhledu, chladnokrevnosti, schopnosti rychle se rozhodovat a tak dále a tak podobně.

Ovšem, politik těchto kvalit v Rusku, je pro nás, tedy pro Západ, něco jako osina v prdeli. Nelíbí se nám a nemáme ho rádi. Protože nám prostě, jak se to zpívá v jedné lidové písni, rozšlapal košíček snů o snadném ovládnutí Ruska.

Nejsem profesionální komentátor a nemám k dispozici všechny potřebná data. Ale v určitém okamžiku jsme se my, tedy USA a jeho satelity, rozhodli, že tomu Putinovi budeme co nejvíce znepříjemňovat život.

A cesty jsou to známé, již dávno prošlapané. Stejné, jako kdysi v Československu Charta, tak nyní v Rusku třeba Pussy Riot. Tedy ne že bych chtěl nezištnou, skvělou a ušlechtilou Chartu srovnávat s nějakými poblázněnými děvčaty mňoukajícími v katedrále.

Ale zásadní smysl obou těch akcí, s velkou pravděpodobností financovaných z Langley, Va byl, je a bude stále stejný. Podvrátit nepříjemný režim. Režim, který brání v rozpuku demokracie, lidských práv, politické korektnosti a dalších a dalších vymožeností, které se snažíme šířit ve světě.

A někdy samozřejmě, nám s tím hnusným Putinem a ještě hnusnějším bieglerovským Ruskem musela dojít trpělivost. A i když k tomu nemám žádný důkaz, tak si myslím, že to byla Sýrie. Tam prezident Putin hodil vidle do již nastartované americké vojenské mašinerie.

Pro prezidenta Obamu to musela být velká rána, když musel, již plně rozjetou akci potupně odvolat a dal pokyn k odvetě. Izolovat Rusko tam, kde ho to nejvíc zabolí. Na Ukrajině.

A proto v nadpisu píši o čistém svědomí. Myslím si totiž, že nikdo, kdo nemá hlavu jen proto, aby mu nepršelo do krku, si vážně nemůže myslit, že celé to dění na Ukrajině je dílem samotných Ukrajinců. Že ten „legendární“ Majdan byl samospádem a nebyl podněcován, podporován a řízen zvenku.

Otázka agrese může být velmi komplikovaná. Například v roce 1967 udělala komunistická propagandistická mašinerie agresora z Izraele, který preventivně udeřil na své arabské sousedy.

To Rusko ani náhodou neudělalo a případná podpora krajanům na Východě Ukrajiny je vynucená.

Zdroj: Blog autora