Právě dnes uběhlo 76 let od doby, kdy noha německého vojáka vstoupila na území Bohemie a české země byly znovuzačleněny do struktury Velkoněmecké Říše. Přilby německých vojáků patnáctého března 1939 k nám však mluvily po celá staletí. Toho dne místo honosných vojenských misí ze Západu a intrikující západní diplomacie, vešli do pražských ulic ochránci českého lidu, které náš národ v tu chvíli velmi potřeboval.

Tehdy jsme vyměnili podvodnou papírovou svobodu proradných západních spojenců a jejich přisluhovačů za hodnoty mnohem cennější. Byla to především říšská sociální jistota, která nahradila vratkost demokratického a spekulačního hospodaření.Dne 15. 3. 1939 jednal říšský kancléř Adolf Hitler se státním prezidentem dr. Háchou a ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským a bylo dohodnuto včlenit Čechy a Moravu znovu do osudového svazku Velkoněmecké Říše, v níž jsme spokojeně žili po tisíc let a v níž jsme se stali jedním z nejkulturnějších národů Evropy. Dne 16. 3. 1939 vydal Adolf Hitler v Praze výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava jako nedílnou součást Říše.

Byla jmenována první protektorátní vláda v čele s Rudolfem Beranem a presidentem Emilem Háchou. Výnos zaručoval Protektorátu Čechy a Morava autonomii a vlastní správu, přičemž žádné rozhodnutí však nesmělo pochopitelně ohrozit zájmy Říše. Celý dokument přidávám jako přílohu k tomuto článku.Pojďme se nyní vrátit k tomu, co této události předcházelo. Před památným 15. březnem 1939 představovaly české země jen trosky státu, který byl vytvořen v roce 1918 jako hráz, jež měla zabránit německému vývoji směrem k jihovýchodu. V roce 1938 Francie s Anglií máchly nad touto hrází rukou a obrátily se k naivnímu českému lidu zády. Na Mnichovské dohodě 29. září 1938, bylo rozhodnuto, že podle práva na sebeurčení bude území a ti obyvatelé, kteří projeví vůli, začleněni k Velkoněmecké Říši.

Je důležité si uvědomit, že platilo takzvané právo opce; každý občan v Sudetech mohl takzvaně optovat, neboli projevit svobodnou vůli, kam se zařadí. Nikdo nikoho nevyhnal! Po odstoupení Sudet, odtržení Podkarpatské Rusi a vyhlášení samostatného Slovenského štátu (14. 3. 1939), jsme byli příliš malí a slabí na samostatnou politiku, už jen z hospodářského hlediska. Proto bylo logické a správné se přičlenit ke státu, kterého jsme byli součástí po tisíc let a znovu se pokusit oživit dobu, o které německé dějiny vypráví jako o veliké době, kdy Praha byla hlavním městem Německé Říše, kdy z pražského hradu byly řízeny dějiny celé Evropy a kdy Praha byla střediskem evropské kultury.