Hned v úvodu obsáhlého příspěvku bývalý prezidentský kandidát připomíná pochod z obce Špania Dolina do Starých hor. Cílem výletu, jak píše Chmelár, bylo poznat území Partizánské republiky, vžít se do situace povstalců zahnaných do hor a dozvědět se více o historických souvislostech. Tento vlastivědný výlet proběhl v komornější atmosféře, což ale nikomu údajně nevadilo.

„Slovenské hory byly, jsou a budou pevnou součástí našich dějin. Lesní způsob života byl tradičně spojován již s nejstaršími Slovany. Není náhodou, že v německé a rakouské historiografii se setkáváme s pojmem „lesní Slované“. Četné zmínky ukazují, že hory neměly pro naše předky pouze folkloristický význam, ale že to byl přirozený životní prostor, který zformoval naši mentalitu. Hory jsou ve skutečnosti základním znakem naší územní identity,“ stojí v postu.

Dle jeho mínění staří Slované právě díky horám přežili všechny invaze a bouřlivá migrační období. Stejně tak hory poskytovaly útočiště i v době tatarského vpádu a schovávali se v nich mnozí, a to i legendární zbojníci.

Chmelár si také stojí za tím, že hory hluboce zasahují do slovenské kultury. A za příklad dává to, jak významné místo zaujímaly v lidových pohádkách.

„Vejít do prostoru lesa znamenalo i vejít do vlastního tajemného a neuchopitelného nevědomí. Hory byly pro starých Slovanů místem zasvěcení, zkoušky i duchovní obrody. Spojovaly se s překonáváním překážek, a to i v podobě vlastního strachu z neznámého. Byly místem zázraku a v rámci našich podmínek měly podobnou duchovní roli, jako měla na Blízkém východě poušť, do níž utíkali náboženští prorokové. Staly se naším nejpřirozenějším životním prostorem,“ píše.

Poté politik připomíná také slovanskou mytologii, v níž se těšili velké úctě posvátné háje, ale i jednotlivé stromy, hory, prameny či kameny. „Hory jako Kriváň, Kráľova hoľa, Poľana či Sitno (abychom vyjmenovali čtveřici těch nejposvátnějších), v menší míře Javorina, Zobor, Muráň nebo Babia hora byly opředeny pověstmi a brzy se staly národními symboly,“ uvádí a dodává, že i slovanská mytologie, podobně jako mnohá jiná náboženství, usídlila většinu Bohů na vrcholky hor.

​​V neposlední řadě Chmelár vyzdvihl to, že zvláštní význam vždy měly Tatry, které v 19. století přerostly až do kultu. Politik ale zdůraznil, že význam, jaký měly hory a lesy pro život společenství žijícího na území Slovenska, nelze zobecňovat pro všechny Slovany.

„Před 75 lety hory sloužily jako základna partyzánského boje za svobodu proti fašismu. (…) Hory jsou náš národní poklad. Jsou to vlasy, plíce, krevní oběh i hradby naší domoviny. Jejich ochrana se musí stát naší prioritou,“ tvrdí závěrem Chmelár.