Na protestních akcích v Hongkongu a v Moskvě můžeme vidět příznaky západního vměšování. „Hesla na plakátech plná zlosti, uliční politika a příznaky zahraniční kontroly“ připomínají „barevné revoluce“, které otřásly několika evropskými státy.  Na tomto pozadí nabývá politická spolupráce takových zemí jako Čína a Rusko ještě většího významu,“ píše na stránkách The Global Times vědec z Východočínské pedagogické univerzity Tsui Heng. 

Podle jeho slov byly schůzky úředních osob USA s hongkongskými politiky a aktivisty, kteří vyprovokovali nepokoje, natočeny na video a uveřejněny. Washington ale označil tato uveřejnění za zásah do osobního života ze strany „gangsterského režimu“. Když moskevská policie zatkla protestující, kteří se zúčastnili nepovoleného mítinku, obvinila západní média ruskou vládu z toho, že, prý, „rdousí právo občanů na svobodu politického projevu“.

Úřední osoby, média, a vědecké kruhy Číny a Ruska kritizují USA a jejich spojence za zasahování, ty ale jejich důvody neposlouchají. Je docela možné, že Západ využije v budoucnu jakékoliv náhodné možnosti, aby ovlivnil vnitřní záležitosti Číny a Ruska, což by ohrozilo jejich politickou bezpečnost, uvažuje Heng. 

„Rusko a Čína mají od začátku 21. století těsné styky a stále rozšiřují spolupráci. Jedna z hlavních příčin spočívá v tom, že Západ provokuje obě mocnosti a ony si musí navzájem pomáhat,“ míní autor článku. 

„V době velkých změn ve světové politice nechtějí USA jako jediná supervelmoc ztratit v této politice nadvládu. Proto stále víc tlačí na sílící státy. Proto ten nátlak na Čínu a Rusko. Myslím,  že americký nátlak na obě země bude stále růst. Rozpory mezi USA, Čínou a Ruskem mají strukturální povahu a nedají se urovnat,“ zdůrazňuje expert. 

Podle jeho názoru Západ s jeho komplexem převahy stále častěji vnímá události v nezápadním světě z ideologického hlediska. I když většina problémů Číny a Ruska jsou typické pro dobu státního budování. 

„Názor Číny na spravování Hongkongu a ruské myšlenky o politickém rozvoji se neobjeví v hlavních západních médiích. Přitom informace, kterými zásobují západní veřejnost, se filtruje a zpracovává elitami,“ upozornil Heng. 

„Konfrontace ve světové politice roste a západní země se považují za hlavní v politickém dění. Proto mají Čína, Rusko a další nezápadní státy posilovat spolupráci v politice a bezpečnosti, podporovat vnitřní stabilitu, politickou bezpečnost a projevovat iniciativu v médiích a vědeckých kruzích,“ domnívá se vědec. 

Na nedávné schůzce se čínský prezident Si Ťin-pching a prezident Vladimir Putin dohodli o rozšíření dvoustranných vztahů s cílem vytvoření všeobsáhlého strategického partnerství. Dnešní zahraniční výzvy, kterým mají čelit obě země, svědčí o závažnosti čínsko-ruských vztahů, je přesvědčen Heng. 

Autor článku se domnívá, že Moskva a Peking mají stejné postoje a principy založené na společných zkušenostech a minulosti. Mohou snadno pochopit, jak na ně tlačí Západ. Poskytuje jim to možnost navzájem si zajistit strategickou podporu v boji s vnějšími hrozbami.

„Čínsko-ruské všeobsáhlé strategické partnerství v koordinaci akcí v nové epoše má velký význam. Pro obě země je velmi důležitá podpora stability a samostatná volba cesty rozvoje,“ píše na závěr Tsui Heng.