Historická pravda, o níž se moc nemluví

Všimli jste si, vážení čtenáři, kolik je v naší republice nejednoznačných pomníků? A v Praze? Naše hlavní město má solidní množství pomníků, které mohou a určitě ještě budou vyvolávat nevoli. Stačí si počkat, až k tomu bude politická vůle, nebo se nějaký aktivistický starosta bude chtít proslavit.

Co když nějakého komunálního politika ze strany, která má své období slávy dávno pryč, popadne rapl? Tak to sousoší alegorie Plynárenství může být nařknuto z propagace plynovodu Nord Stream 2. A co pomník Sbratření ve Vrchlického sadech? Rudoarmějec se na něm vášnivě objímá s československým partyzánem. Pššt. Ani slovo před Kolářem.

Ale nehrozte se. Nebudeme tu psát opět o soše osvoboditele Koněva, ze kterého média hlavního proudu udělali krvopijce. Míříme jinam, víc doprava. I když kauza by se mohla zdát jako podobná.

Víte, že Praha pomníkem slaví masového vraha? Zkuste uhádnout, o koho jde z následujících citátů.

„Jsem jednoznačně pro, abychom proti necivilizovaným kmenům nasadili jedovatý plyn.“ Anebo „postupovali jsme systematicky, vesnici po vesnici, a ničili jsme domy, zasypávali jsme studně, vyhazovali do povětří věže, poráželi velké stromy dávající stín, pálili jsme obilí a rozbíjeli rezervoáry při trestném ničení. Všechny příslušníky kmenů jsme usmrcovali oštěpy nebo mačetami.“

Tipujete, že jde o nějakého představitele Třetí říše? Samá voda. Že to je nějaký africký šílenec? Ne. Jde o výroky sira Winstona Churchilla. Ten první pronesl v roce 1921 v roli ministra kolonií, když potlačoval odpor v Brity ovládané Mezopotámii, tedy Sýrii a Iráku. Plyn chtěl nasadit dokonce proti bolševickému Rusku.

Druhý citát je starší, z roku 1897 během Churchillova působení v armádě. Jako mladý důstojník se zúčastnil bojů v severozápadním pohraničí Britské Indie proti paštunským kmenům. Jinak řečeno v dnešním Pákistánu.

Churchillova odvrácená strana života byla opět odhalena loni na jaře, když se v kinech objevil životopisný film o slavném britském premiérovi. O jiném krvavém Churchillovi psaly americké noviny The Washington Post.

Slyšíte ten dusot tenisek po dlažbě? To starosta Prahy 6 běží do Prahy 3, aby k pomníku Winstona Churchilla přidělal tabulky o jeho zločinech. Ale ne, vážení čtenáři, to byl jen vtip. Nikdo nikam nepospíchá. Dvojí metr.

A co, kdyby…

Co by se stalo, kdyby komunálním politikům na dějinách skutečně záleželo? Nad tím se zamýšlí v komentáři stínový ministr pro oblast kultury za KSČM Zdeněk Štefek.

„Praha 3 má problém. Někdo počmáral sochu Winstona Churchilla. I sešli se badatelé, aby vandalství nějak čelili. A navrhli vysvětlovací tabulku. Kvůli možným politickým změnám zvolili v textu jen několik Churchillových citátů, ty se snad nezmění.

K búrské válce, kde hájil imperiální ukrutnosti v britských koncentračních táborech a válku slovy: ‚To bylo tehdy, když ještě válka za něco stála. Byl to skvělý pocit pádit na koni po bojišti.‘

Ke Kurdům, když se bouřili proti britské nadvládě: ‚Rozhodně podporuji nasazení bojových plynů proti necivilizovaným kmenům… Vyvolalo by to mezi nimi hrůzu.‘

K Indům a Gándhímu (pro kterého navrhoval, aby ho ‚přivázali za ruce a nohy u brány do Dillí a pak po něm nechali přejít obřího slona i s novým vicekrálem na hřbetě‘): ‚Nenávidím Indy. Jsou to ohavní lidé s hnusným náboženstvím.‘

Tabulka ale nepomohla. Další vandal sochu opakovaně posprejoval a Praze 3 došla trpělivost. Rozhodli se sochu zakrýt plachtou. Zbytečně. Lidé vynalézavě plachtu poškozovali a odnášeli. Navíc se začala bouřit britská ambasáda, která ale sochu převzít do své zahrady nechtěla. A tak moudří z Prahy 3 vymysleli řešení – socha putovala do depozitáře, namalovali kulisy a nová socha, byť dvourozměrná, vévodila opět chvilku náměstí.

Ale ani v této podobě nevydržela. Když nevyšel ani další pokus - promítat Churchilla na zeď budovy - přemístilo se dílo alespoň do kyberprostoru. Tam dosud hackerům odolává.

Zdá se Vám to nereálné? Máte pravdu, není to skutečnost. Praha 3 problém s Churchillem nemá. Ani s jeho hříchy. Terčem útoků jsou poslední roky rudoarmějci, kteří nesli největší břímě 2. světové války a měli největší podíl na osvobození naší země od fašismu. Ale to se dnes jaksi nehodí," míní český politik.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce