To bylo směšných vyhrůžek a svalnatých řečí: „My Šmardu nedáme, raději vládnutí s ANO zbouráme!“ Pak ale musel Hamáček stáhnout před prezidentem Zemanem ocas mezi nohy; plné koryto je plné koryto, od kterého se socani neodtrhnou, ani omylem. A tak prozatímní šéf ČSSD raději zatáhl za záchrannou brzdu a připlazil se po čtyřech, aby navrhl na post ministra kultury Lubomíra Zaorálka.
(Ze stejnojmenného článku, jehož autorem je Břetislav Olšer, vyvěšeném 28.8. 2019 na www.rukojmi.cz )

Vzhledem k tomu, že podle očekávání pana L. Zaorálka, volby měly skončit vítězstvím ČSSD, jak také sám vyhlašoval do světa, bylo nutné zajistit, aby ti, kteří se o výhru zaslouží, byli odměněni poslaneckými mandáty, a samozřejmě též zůstali ve vedoucích stranických funkcích. Republikový lídr a jeho parťáci si ani nepřipouštěli, že by volební výsledky mohly být pro ČSSD katastrofou a že by především L. Zaorálek a další členové vedení ČSSD měli nést skutečnou odpovědnost. A také ji nenesli.

Nové sobotkovské vedení, bez Sobotky, bez ohledu na odpovědnost za volební výsledky, pokračuje dále ve své zhoubné politice a nejeví ani známky toho, že by se nějak kálo. Páni jsou dále poslanci, dále vládnou ve straně a dále se podílí velkým dílem na vládních prebendách. Asi v rámci odpovědnosti za volební výsledky ČSSD se nechal pan L. Zaorálek nově jmenovat ministrem kultury. Tak si ČSSD vsítila do vlastní branky gól. Stejně tak úspěšně, jako když v rámci neustálých bojů o nějaké ministerské křeslo prosadila na místo ministra zahraničních věcí pana T. Petříčka, bývalého asistenta pana poslance Pocheho.

Není ani snad možné, aby současným pohlavárům ČSSD šlo ještě o zájmy republiky a blaho jejích občanů, a dokonce se zdá, že jim nejde ani o interesy stranické, když si počínají tak, jak je známe. V souvislosti s uvedeným si můžeme položit otázku, pro koho vlastně tito pánové pracují?