Nevím, co si mám myslet.  Byly doby, kdy Tomáš Töpfer zastával svobodu. Zastával svobodu slova. Svobodu vyjadřování. Ty doby byly za Václava Klause. Byly doby, kdy paparazzi nemilosrdně stíhali nejen ty "špatné", ale i  v zájmu prodejnosti  i ty, kteří byli známí, ale tiší, slušní, poctiví. Lhali a dehonestovali. Dokázali zničit. Ale z extremu do extremu odmítám.

Co třeba Topolánek v Itálii? Že ho nemáme rádi? Ale princip je princip. Co princezna Diana na soukromých lodích a soukromých plážích? Nebo naprosto skandální útok na soukromí Nagyové - Nečasové Slonkovou, odposlechy, hnusné urážky a výpady? Opozice vždy jásala, nikdo z politiků se nepohoršoval, že je to hnus. Já ano.

Byly doby, kdy jsem měl před hercem a politikem hlubokou úctu. Podporoval jsem jeho záchranu divadla v Nuslích. Pak se něco stalo a pro mě hvězda Töpfer zhasla. Zhasla až na tolik, že filmy, které nesou jeho jméno vypínám. To, když jsem poprvé slyšel náznaky srovnání Miloše Zemana a Andreje Babiše s Adolfem Hitlerem. Ano, jako herec si umí dávat pozor na jazyk, ale každého i nepříliš chytrého se ty konotace a náznaky dotknou. A nevidím rozdílu mezi přímým útokem a nepřímým, navíc od člověka, kterého výroky narozdíl od neplacených či dobrovolných přispěvovatelů internetu jsou jako kánon, jako ten, jehož slovo je napůl svaté. Vždyť je přece tak známý.

Proč to píši?

Protože mnozí z nás si pomohou příměrem. Mnozí z nás, obyčejných, si vypomohou obezličkou. My nejsme herci, senátoři, nevystupujeme v České televizi. Když nás někdo upozorní, že některé slovo je příliš agresivní v zápalu důrazu, omluvíme se a slovo nahradíme. Je to tak správné a přirozené.

Ale Tomáš Töpfer došel dál. Za věcné výhrady názoru se soudí. Odmítám se vyjadřovat k rozsudku, dnes už se trestá častěji, než za totality, kdy byla svoboda slova mezi obyčejnými lidmi až na dvě Ústavou dané výstrahy: nesmělo se veřejně vystupovat proti ÚV KSČ a organizovat proti nim protesty. To pak byla odezva tvrdá. Ale dnes už si nedovolíme na plná ústa kritizovat "jak nám ústa narostla" jadrnými slovy ve veřejném prostoru ani ty "správné činitele". I za kameňáky politické se už dnes trestá a to za komunistů bylo dovoleno. Naopak mnozí komunisté se tomu i "huronsky" smáli. A dnes skutečně nevím, co si mám o Tomášovi Töpferovi myslet. Nebo vím, ale tiše a pokorně.

Ano, pan Tomáš Töpfer vyhrál poslední soud, ale ztratil mě, kterého jsem si vážil. Třeba je mu to je jedno, třeba mu na lidech nezáleží, ale mě, mě je smutno. Co se s těmi lidmi stalo?

Pane Töpfere, vyhrál jste soud, ale ztratil jste člověka, který Vás měl rád. I když je Vám to asi jedno.

Aby bylo jasno: nevyjadřuji se k rozsudku. Sice mám strach z nenávisti, ale hlavně důvod je jiný: pohrdám lidmi, kteří se soudí za názor. A tam jste se zařadil. Nejvyšší soud se vyjádřil: "Relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě," ... lze tedy důvodně považovat v uvedených specifických okolnostech za podstatný zásah do cti a vážnosti žalobce, i když použitá formulace nebyla výjimečně vypjatá, či dokonce vulgární,“.  Vy jste byl nejen herec, ale hlavně i politik. A opakuji, nevyjadřuji se k rozsudku, nerozumím mu. Ale k podání trestního oznámení. Byť 150 000 pro tak velké médium Mladé fronty není dramatické.

A zde si prosím vyslechněte, jak "kulantně" tento herec uráží. Ale to nevadí. Dnes stojí na správné straně. Ani pan Babiš, ani pan prezident Zeman nejsou Hitlerové, byť jste dostal frenetický potlesk od těch "lepších". To přece právně snad nejde, aby pan herec mohl urážet, ale soud vyhrál, že on urážen byl. To přece paní La Justicia a její váhy nemohou připustit. A to je ten rozdíl mezi námi. Mezi chlapi. Mezi slušnými, poctivými lidmi. A další perla: pan herec žádá všude kontrolu, aby nevstal nový Hitler: pouze na umělce to však nepatří. Oni jsou ti lepší. Jako Hrušínský...

Pane Tomáši Töpfere, nastává soumrak českého národa. Po kolikáté už. Mluvíte o Blanických rytířích. Jenomže to nejsou skuteční lidé. Ti jsou v každém z nás. V poctivých, slušných lidech, když je doba zlá. O semknutosti. A duševní podpoře ubližovaným. Možná jste to nepochopil, možná jste to úmyslně nepochopil. Nevím. Vím pouze jedno: nemám už Vás rád. Definitivně.