Francouzský prezident Emmanuel Macron má velké politické ambice, píše Focus. Chce vrátit Evropě její zašlou mohutnost a udělat z ní hlavního zprostředkovatele v urovnání světových krizí. Pominuly časy, kdy kvůli velkým dluhům, neustálým stávkám a zastaralým hospodářským strukturám připomínala Francie „nemocného člověka Evropy“. Macron chce znovu integrovat Rusko do evropského společenství, urovnat ukrajinský konflikt, zajistit růst evropské ekonomiky, zabránit vyostření íránské krize a zachránit tropické lesy Brazílie.

Na nedávném summitu G7 se projevil jako „velký lišák“, píše Focus. Dokázal zorganizovat příjezd na summit íránského ministra zahraničí Mohammada Džaváda Zarífa. A dokázal to udělat tak, že se šéf Bílého domu Donald Trump nerozzuřil. To je spojeno s Macronovou schopností rozeznávat charakteristické rysy člověka, s nímž komunikuje, a navazovat s ním osobní vztahy. Chová se někdy přátelsky jako s Trumpem, někdy rezervovaně a zdvořile jako s japonským premiérem Šinzó Abem. S Angelou Merkelovou pije víno a mluví anglicky. V průběhu schůzky s kremelským vůdcem Vladimirem Putinem v předvečer summitu se choval jako jeho přítel.

Macron se dívá svým spolubesedníkům přímo do očí – a ti mají dojem, že je skutečně poslouchá, pokračuje Focus. Udržuje styky se svými partnery pomocí mobilního telefonu, telefonuje jim v době významných akcí a blahopřeje k narozeninám. A přitom, jak ujišťuje Macronův osobní životopisec, je tento jeho rys naprosto přirozený: „Je jedním z těch, které obdivují všichni, nezávisle na věku, pohlaví, vzdělání nebo majetku.“

V této své nové roli se stal pán Elysejského paláce pokračovatelem zahraničněpolitických tradic své země, mj. bývalého prezidenta Charlese de Gaulle. Vyplnil vakuum, které po sobě zanechaly Německo a Velká Británie drásané vnitropolitickými problémy. Přitom upevňování úlohy Francie na mezinárodní scéně podle Macrona nijak neodporuje myšlence vytvoření nové sjednocené Evropy.

Zvláštní význam přikládá Macron restartu vztahů s Ruskem. Místo, aby pomocí sankcí strkal Kreml do náruče Číny, sází na dialog a upřímně věří, že Rusko je součástí Evropy. V souvislosti s tím vystoupil pro obnovení normandského formátu pro Ukrajinu.

Macronova aktivita na zahraničněpolitické scéně má však i docela egoistické příčiny. Protestní akce žlutých vest ve Francii snížily prezidentovu popularitu. Teď už znovu roste, ale na podzim ho čekají další problémy spojené s důchodovou reformou a reformou vzdělání. Takže svou aktivitou v zahraniční politice se pokouší dostat z těžké vnitropolitické situace, píše Focus.